Ropný koncern Exxon lhal o klimatu kvůli vlastním ziskům

Milan Vítek

Stejně jako tabákové firmy lhaly o rizicích závislosti a rakoviny, Exxon organizoval kampaň zpochybňující klimatickou změnu. Vyměnil tak své krátkodobé zisky za budoucnost nás všech a celé planety.

ExxonMobile, jeden z největších ropných koncernů světa, má velký problém. Lhal svým investorům, což je nezákonné — lhal i lidem a svým zákazníkům. A vědomě investoval peníze do popírání vědeckých poznatků. Z těchto důvodů se rozbíhá vyšetřování ve státech New York, Massachusetts a Rhode Island. Firmu ExxonMobile žalují města, komunity i jednotlivci.

Hrozba, před kterou ropná korporace stojí, se podobá problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let — je však rozsáhlejší. Tentokrát se totiž nejedná jen o kuřáky, ale o nás všechny a o osud planety vůbec.

Proti vlastnímu poznání

Je první duben 1982, v Československu vládne normalizace, já jsem oslavil dvacátý den života a divize plánování a koordinace firmy Exxon vydává pro interní potřeby dokument s názvem CO2 greenhouse effect a technical review — Technické shrnutí skleníkového efektu CO2. Ačkoli se to nyní zdá velmi překvapivé, Exxon byl v 70. a 80 letech se svým týmem na špičce vědeckého výzkumu klimatu. Již předchozí práce upozorňovaly na důsledky zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře.

Dokument shrnuje na třiceti stranách vše, co Exxon o dopadech své činnosti věděl — a z dnešního pohledu je až překvapivě přesný. Předpověď růstu globální teploty v závislosti na zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře tehdy vědci vypočítali prakticky na chlup přesně. Dnešní koncentrace CO2 v atmosféře je 415 ppm (částic z milionu), a svět je zhruba o jede stupeň teplejší.

Se studií je seznámeno úzké vedení společnosti, které si začíná uvědomovat, že jak nebezpečné jsou pro korporaci tyto informace z dlouhodobého hlediska. Klimatická změna se navíc na konci 80. let dostává do veřejného povědomí stále častěji. Lidé ji začínají chápat jako hrozbu.

Vedení Exxonu dospívá k rozhodnutí vědomě se stavět proti vlastnímu vědeckému poznání a hledat jakékoli možnosti, jak co nejvíce oddálit tlak veřejnosti na zavedení předpokládaných regulací emisí CO2. Exxon spolu s dalšími firmami (například vlastněnými bratry Kochovými) rozehrává velmi efektivní kampaň, která má za cíl zdiskreditovat jakoukoli smysluplnou diskusi o řešení globální klimatické změny. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou znatelné i po více než třiceti letech…

Hrozba, před kterou ropná korporace ExxonMobile stojí, se podobá problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let — je však rozsáhlejší. Ve hře nejsou jen osudy kuřáků, ale nás všech. Foto climatestate.com

Exxon se do dezinformační kampaně pouští opravdu ve velkém. Na přelomu 80. a 90. let ve svých interních dokumentech svou strategii popisuje jasně: cílem kampaně je znejistit veřejnost a zpochybnit vědecký konsenzus, který o klimatické vědě panuje. Exxon ve svých interních dokumentech doslova tvrdí, že za cíl považuje to, aby obyčejný občan pociťoval nejistotu z klimatického vědeckého poznání a aby se tato nejistota stala součástí „běžných znalostí“.

Zpráva America Misled vypracovaná univerzitami Harvard a Bristol shrnuje činnost Exxonu v popírání klimatické změny v několika hlavních bodech:

  1. Když se objevil a začal se upevňovat vědecký konsenzus o změně klimatu, fosilní průmysl a jeho spojenci začali zdůrazňovat nejistoty vědeckého poznání a vědecký konsenzus napadali na veřejnosti.
  2. Fosilní průmyslu současně neposkytoval žádné konzistentní alternativní vysvětlení, proč se klima mění.
  3. Strategie, taktika i rétorické argumenty a PR techniky používané fosilním průmyslem kopírovaly a rozvíjely stejné strategie jako tabákový průmysl — vybíraly pouze ta data, která se jim hodila (tzv. cherry picking), používaly falešné nebo okrajové odborníky a zvětšovaly jejich vliv, přinášely teorie o spiknutí vědců.

Mohlo by zdát, že Exxon určitým způsobem „chránil své zájmy i zájmy akcionářů“. Jak ale potvrdila analýza Geoffrey Suprana a Naomi Oreskesové, která porovnávala obsah interních dokumentů Exxonu a jeho veřejná prohlášení, Exxon o dopadech emisí velmi dobře věděl. Akorát prezentoval opak. Až 80 procent interních dokumentů jasně zmiňuje reálnost klimatické změny a její provázanost se spalováním fosilních paliv. Ve veřejné komunikaci Exxonu tvořilo takové sdělení jen 12 procent obsahu. Jako ukázkový příklad může sloužit článek, který Exxon zveřejnil v New York times ještě v roce 2000.

Kromě veřejných aktivit Exxon investoval do lobbingu a finančně podporoval skupiny, které popírají klimatickou změnu. Jen pro příklad: zpráva o lobbingu ropných společností (včetně Exxonu) přináší důkazy, že jen do lobbingu investovaly od Pařížské dohody tyto společnosti více než jednu miliardu dolarů. Exxon investoval do lobbingu v roce 2018 jednačtyřicet milionů dolarů.

Exxon je dnes souzen ve státě New York kvůli tomu, že uváděl své akcionáře v omyl — prezentoval rizika spojená s klimatickou změnou jako nezávažná, ačkoli věděl o opaku. Zároveň probíhá vyšetřování firmy v americkém senátu. Vychází tak postupně najevo, že Exxon místo ochrany zájmů svých vlastních akcionářů a investorů, ale především místo budoucnosti naší planety, zvolil vlastní krátkodobé zisky. Exxonu hrozí — a taková hrozba je blíže, než se může zdát — že se dostane do stejné spirály soudních sporů jako tabákový průmysl. A lze předpokládat, že částky se budou pohybovat v mnohem závratnějších sumách, než byli nuceni platit výrobci tabáku. To může být pro Exxon likvidační.

Ať dopadnou soudní procesy jakkoli, je jasné, že se budeme s dlouhodobými aktivitami fosilních firem v popírání klimatu setkávat ještě dlouho. Veřejnost je znejistěna o úrovni vědeckého poznání, schází nám dlouhodobá diskuze o alternativách, a přitom nám dochází čas.

Pokud budeme respektovat závěry poslední zprávy klimatického koncilu a závazky vyplývající z Pařížské dohody (udržet maximální růst průměrné globální teploty na úrovni 1,5 °C) musíme své emise snížit do roku 2030 na úroveň 50 procent ve srovnání s rokem 2010. A to si vyžaduje zásadní změny, jak na úrovni technologické, tak společenské. Pokud bychom začali dříve, například v roce 2000, nutné změny bychom nemuseli zavádět s takovou razancí. Ale promeškali jsme desítky let, proto musíme začít jednat.

I u nás se fosilní průmysl snaží udržet co nejdéle a vede PR kampaně, které si kladou za cíl zpochybnit vědecké poznání, neváhá investovat finanční částky do reklam, které jej představují jako uvědomělého ochránce rodinné pohody a klimatu. Jako ukázkový příklad poslouží „kyperská“ akciová firma SevEn českých uhlobaronů Tykače a Dienstla, která kromě klasických reklamních kampaní doslova lakujících uhlí na zeleno, používá i trollí farmy a falešné profily.

Komentář původně vyšel na webu Greenpeace, přetiskujeme jej v mírně krácené verzi díky otevřené licenci CC-BY.

    Diskuse (0 příspěvků)