Ropný koncern Exxon lhal o klimatu kvůli vlastním ziskům

Milan Vítek

Stejně jako tabákové firmy lhaly o rizicích závislosti a rakoviny, Exxon organizoval kampaň zpochybňující klimatickou změnu. Vyměnil tak své krátkodobé zisky za budoucnost nás všech a celé planety.

ExxonMobile, jeden z největších ropných koncernů světa, má velký problém. Lhal svým investorům, což je nezákonné — lhal i lidem a svým zákazníkům. A vědomě investoval peníze do popírání vědeckých poznatků. Z těchto důvodů se rozbíhá vyšetřování ve státech New York, Massachusetts a Rhode Island. Firmu ExxonMobile žalují města, komunity i jednotlivci.

Hrozba, před kterou ropná korporace stojí, se podobá problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let — je však rozsáhlejší. Tentokrát se totiž nejedná jen o kuřáky, ale o nás všechny a o osud planety vůbec.

Proti vlastnímu poznání

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Je první duben 1982, v Československu vládne normalizace, já jsem oslavil dvacátý den života a divize plánování a koordinace firmy Exxon vydává pro interní potřeby dokument s názvem CO2 greenhouse effect a technical review — Technické shrnutí skleníkového efektu CO2. Ačkoli se to nyní zdá velmi překvapivé, Exxon byl v 70. a 80 letech se svým týmem na špičce vědeckého výzkumu klimatu. Již předchozí práce upozorňovaly na důsledky zvyšování koncentrace CO2 v atmosféře.

Dokument shrnuje na třiceti stranách vše, co Exxon o dopadech své činnosti věděl — a z dnešního pohledu je až překvapivě přesný. Předpověď růstu globální teploty v závislosti na zvyšující se koncentraci CO2 v atmosféře tehdy vědci vypočítali prakticky na chlup přesně. Dnešní koncentrace CO2 v atmosféře je 415 ppm (částic z milionu), a svět je zhruba o jede stupeň teplejší.

Se studií je seznámeno úzké vedení společnosti, které si začíná uvědomovat, že jak nebezpečné jsou pro korporaci tyto informace z dlouhodobého hlediska. Klimatická změna se navíc na konci 80. let dostává do veřejného povědomí stále častěji. Lidé ji začínají chápat jako hrozbu.

Vedení Exxonu dospívá k rozhodnutí vědomě se stavět proti vlastnímu vědeckému poznání a hledat jakékoli možnosti, jak co nejvíce oddálit tlak veřejnosti na zavedení předpokládaných regulací emisí CO2. Exxon spolu s dalšími firmami (například vlastněnými bratry Kochovými) rozehrává velmi efektivní kampaň, která má za cíl zdiskreditovat jakoukoli smysluplnou diskusi o řešení globální klimatické změny. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou znatelné i po více než třiceti letech…

Hrozba, před kterou ropná korporace ExxonMobile stojí, se podobá problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let — je však rozsáhlejší. Ve hře nejsou jen osudy kuřáků, ale nás všech. Foto climatestate.com
Hrozba, před kterou ropná korporace ExxonMobile stojí, se podobá problémům, ve kterých se zmítal tabákový průmysl na konci 90. let — je však rozsáhlejší. Ve hře nejsou jen osudy kuřáků, ale nás všech. Foto climatestate.com

Exxon se do dezinformační kampaně pouští opravdu ve velkém. Na přelomu 80. a 90. let ve svých interních dokumentech svou strategii popisuje jasně: cílem kampaně je znejistit veřejnost a zpochybnit vědecký konsenzus, který o klimatické vědě panuje. Exxon ve svých interních dokumentech doslova tvrdí, že za cíl považuje to, aby obyčejný občan pociťoval nejistotu z klimatického vědeckého poznání a aby se tato nejistota stala součástí „běžných znalostí“.

Zpráva America Misled vypracovaná univerzitami Harvard a Bristol shrnuje činnost Exxonu v popírání klimatické změny v několika hlavních bodech:

  1. Když se objevil a začal se upevňovat vědecký konsenzus o změně klimatu, fosilní průmysl a jeho spojenci začali zdůrazňovat nejistoty vědeckého poznání a vědecký konsenzus napadali na veřejnosti.
  2. Fosilní průmyslu současně neposkytoval žádné konzistentní alternativní vysvětlení, proč se klima mění.
  3. Strategie, taktika i rétorické argumenty a PR techniky používané fosilním průmyslem kopírovaly a rozvíjely stejné strategie jako tabákový průmysl — vybíraly pouze ta data, která se jim hodila (tzv. cherry picking), používaly falešné nebo okrajové odborníky a zvětšovaly jejich vliv, přinášely teorie o spiknutí vědců.

Mohlo by zdát, že Exxon určitým způsobem „chránil své zájmy i zájmy akcionářů“. Jak ale potvrdila analýza Geoffrey Suprana a Naomi Oreskesové, která porovnávala obsah interních dokumentů Exxonu a jeho veřejná prohlášení, Exxon o dopadech emisí velmi dobře věděl. Akorát prezentoval opak. Až 80 procent interních dokumentů jasně zmiňuje reálnost klimatické změny a její provázanost se spalováním fosilních paliv. Ve veřejné komunikaci Exxonu tvořilo takové sdělení jen 12 procent obsahu. Jako ukázkový příklad může sloužit článek, který Exxon zveřejnil v New York times ještě v roce 2000.

Kromě veřejných aktivit Exxon investoval do lobbingu a finančně podporoval skupiny, které popírají klimatickou změnu. Jen pro příklad: zpráva o lobbingu ropných společností (včetně Exxonu) přináší důkazy, že jen do lobbingu investovaly od Pařížské dohody tyto společnosti více než jednu miliardu dolarů. Exxon investoval do lobbingu v roce 2018 jednačtyřicet milionů dolarů.

Exxon je dnes souzen ve státě New York kvůli tomu, že uváděl své akcionáře v omyl — prezentoval rizika spojená s klimatickou změnou jako nezávažná, ačkoli věděl o opaku. Zároveň probíhá vyšetřování firmy v americkém senátu. Vychází tak postupně najevo, že Exxon místo ochrany zájmů svých vlastních akcionářů a investorů, ale především místo budoucnosti naší planety, zvolil vlastní krátkodobé zisky. Exxonu hrozí — a taková hrozba je blíže, než se může zdát — že se dostane do stejné spirály soudních sporů jako tabákový průmysl. A lze předpokládat, že částky se budou pohybovat v mnohem závratnějších sumách, než byli nuceni platit výrobci tabáku. To může být pro Exxon likvidační.

Ať dopadnou soudní procesy jakkoli, je jasné, že se budeme s dlouhodobými aktivitami fosilních firem v popírání klimatu setkávat ještě dlouho. Veřejnost je znejistěna o úrovni vědeckého poznání, schází nám dlouhodobá diskuze o alternativách, a přitom nám dochází čas.

Pokud budeme respektovat závěry poslední zprávy klimatického koncilu a závazky vyplývající z Pařížské dohody (udržet maximální růst průměrné globální teploty na úrovni 1,5 °C) musíme své emise snížit do roku 2030 na úroveň 50 procent ve srovnání s rokem 2010. A to si vyžaduje zásadní změny, jak na úrovni technologické, tak společenské. Pokud bychom začali dříve, například v roce 2000, nutné změny bychom nemuseli zavádět s takovou razancí. Ale promeškali jsme desítky let, proto musíme začít jednat.

I u nás se fosilní průmysl snaží udržet co nejdéle a vede PR kampaně, které si kladou za cíl zpochybnit vědecké poznání, neváhá investovat finanční částky do reklam, které jej představují jako uvědomělého ochránce rodinné pohody a klimatu. Jako ukázkový příklad poslouží „kyperská“ akciová firma SevEn českých uhlobaronů Tykače a Dienstla, která kromě klasických reklamních kampaní doslova lakujících uhlí na zeleno, používá i trollí farmy a falešné profily.

Komentář původně vyšel na webu Greenpeace, přetiskujeme jej v mírně krácené verzi díky otevřené licenci CC-BY.