Ropná korporace Royal Dutch Shell se v minulém týdnu zbavila většiny svých aktiv v kanadských dehtových píscích. Pozorovatelé to považují za další znak toho, že se jejich těžba jako taková přestává vyplácet.

Shell totiž není první. Své podíly v dehtových píscích snížili v minulých měsících významně rovněž další ropní giganti — Exxon Mobil, Chevron, ConocoPhillips, francouzský Total i norský Statoil. Kromě nízkých cen ropy za to údajně může také sílící tlak na ropné společnosti, aby snížily své emise skleníkových plynů.

Ředitel Shellu Ben van Beurden se v souvislosti s odprodejem vyjádřil, že společenská přijatelnost ropného průmyslu byla „do té míry podemleta, že to z dlouhodobého hlediska ohrožuje naši životaschopnost... Jde o největší výzvu, před kterou dnes naše firma stojí — doslova mizí jakákoli společenská podpora pro současný model energetiky,“ uvedl v prezentaci na konferenci v Houstonu, v níž rovněž oznámil, že jeho společnost bere změny klimatu vážně, podporuje zpoplatnění emisí a bude se snažit změnit své portfolio směrem k méně znečišťujícím aktivitám.

„Vyhráváme,“ okomentovala to úsečně na Twitteru mezinárodní organizace na ochranu klimatu 350.org. Podobně hodnotí ústup velkých ropných společností z kanadských písků také další ekologické organizace. „V budoucí nízkouhlíkové ekonomice není pro ropu z dehtových písků místo. Chytří investoři si toho jsou vědomi,“ říká Keith Stewart z kanadských Greenpeace.

Výjimečně drahé, výjimečně špinavé

Dehtové písky, které se těží především v boreálních lesích severní Kanady, patří mezi takzvaná „nekonvenční“ fosilní paliva — dobýt z nich spalitelnou ropu je totiž velmi náročné. Písčitá, dehtem řídce nasycená hornina, jíž se také říká živice, je rozložena na obrovském území v nepříliš silné vrstvě. Těží se v obrovských povrchových jamách a ropa se z ní následně vyplavuje horkou párou. Těžba je neobyčejně finančně nákladná a současně ničivá. Vede k vykácení ohromných rozloh lesa a znečištění velkého množství vody. Vzhledem k energetické náročnosti pak ropa z dehtových písků patří k palivům s vůbec největšími emisemi oxidu uhličitého.

Rozvoj těžby takových nekonvenčních paliv — mezi něž kromě dehtových písků patří také plyn z břidlic dobývaný takzvaným frakováním či námořní těžba ropy v Arktidě — pak byl analytiky a ekologickými organizacemi dáván do souvislosti s neochotou vlád a velkých energetických korporací se od fosilních paliv odklonit.

Těžbu dehtových písků tak v minulosti kritizovali vědci — přední americký klimatolog James Hansen varoval, že by jejich rozvoj znamenal pro klima „konec hry“ — a k jejich opuštění Shell veřejně vyzývala i skupina jeho vlastních akcionářů.

Dobrá zpráva pro klima — a otázka ropovodů

Že velké ropné společnosti kanadská naleziště opouštějí, je dle pozorovatelů dobrá zpráva zvláště pro klima. Místní těžařské firmy se kvůli tomu v nejbližší době budou muset potýkat s nedostatkem investičního kapitálu a každoroční produkce ropy z dehtových písků, která v tučnějších z posledních let rostla téměř exponenciálně (v prvním desetiletí jednadvacátého století se víc než zdvojnásobila), možná začne stagnovat.

Korporace svým postupem „dávají investorům signál, že nevěří, že ropa z dehtových písků může být ještě výnosná a že by se její ceny ještě někdy mohly vzpamatovat tak, aby se vyplatilo ji těžit,“ píše pro server Boing Boing kanadský spisovatel a novinář Cory Doctorow.

To uvádí v pochybnost rovněž plány vlád Kanady a Spojených států dobudovat ropovody, které by měly ropu z nalezišť v severní Kanadě dopravovat do exportních terminálů v Britské Kolumbii či na pobřeží Mexického zálivu. Řeč je jak o ropovodu Keystone, jehož výstavba byla v minulosti zastavena prezidentem Obamou a následně obnovena Donaldem Trumpem, tak o projektu Kinder Morgan, jež byl v minulém roce navzdory protestům studentů a původních obyvatel povolen Justinem Trudeauem.

„Pokud velké ropné firmy dehtové písky opouštějí,“ dodává Doctorow, „a ropa z nich nebude vytěžena, nemá pak žádný smysl stavět ropovody, které by ji přepravovaly do přístavů.“