Evropský parlament vyhlásil stav klimatické a ekologické tísně. Jasnou většinou 429 a následně 430 hlasů přijal dvě rozhodnutí, v nichž konstatuje, že probíhající změny klimatu představují pro Evropu existenční hrozbu, a žádá co nejrychlejší snížení emisí skleníkových plynů. Materiály vyzývají země Evropské unie k takřka okamžitému zastavení dotací fosilnímu průmyslu a zdvojnásobení příspěvků do světového klimatického fondu.

Europarlament se obrací na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou a žádá, aby chystaná koncepce ekologické přestavby evropské energetiky cílila k razantnějšímu snižování emisí s cílem udržet globální oteplení pod jedním a půl stupněm Celsia oproti éře před průmyslovou revolucí. Evropa má snížit objem vypuštěných skleníkových plynů o pětapadesát procent do roku 2030 oproti hodnotám ze začátku devadesátých let. Europoslanci chtějí i dosažení uhlíkové neutrality nejpozději k polovině století.

„Skutečnost, že Evropa jako první světadíl vyhlásí stav klimatické tísně, a to jen krátce před [klimatickou konferencí OSN] COP25 a poté, co [americký prezident] Donald Trump potvrdil odstoupení Spojených států amerických od Pařížské dohody, je silnou zprávou vyslanou evropským občanům i zbytku světa,“ uvedl autor předlohy rezoluce o klimatické tísni, liberální francouzský europoslanec Pascal Canfin.

Zatímco většina evropských zákonodárců včetně některých konzervativců snahu o důslednější ochranu stabilního klimatu podpořila, čeští europoslanci se projevili spíše protiekologicky. V klíčovém hlasování se za klima postavili pouze europoslanci z volební koalice Spojenci pro Evropu Luděk Niedermayer, Jiří Pospíšil a Stanislav Polčák, stejně jako Piráti Mikuláš Peksa a Marcel Kolaja. Markéta Gregorová (Piráti) na jednání chyběla ze zdravotních důvodů. Vyhlášení stavu klimatické tísně podpořila i europoslankyně KSČM Kateřina Konečná.

Naopak proti hlasovali zástupci vládního hnutí ANO a navzdory předvolební zelené rétorice i oba europoslanci KDU-ČSL. Podle očekávání nepřátelsky se ke klimatu zachovali také členové SPD Tomia Okamury a ODS.

Těm vadí nejen klimatická rezoluce, ale také ekologické založení nové Evropské komise v čele s von der Leyenovou. „V zápalu boje s klimatem se přihlásila k cílům, které jsou nereálné a budou drahé. Nemá vůbec představu, kolik to bude stát a kdo to zaplatí,“ zkritizoval Komisi před časem Alexandr Vondra (ODS) působící v europarlamentní frakci Evropských konzervativců a reformistů jako jeden z předních kritiků opatření na ochranu klimatu.

Kromě europoslanců popírajících závažnost klimatické krize pokládají vyhlášení stavu klimatické tísně za sporné i další politici napříč spektrem. Zatímco někteří ekologové varují, že se podobná rétorika může stát zástěrkou pro nečinnost, Evropská lidová strana řešila problém spíše lingvistického charakteru.

Namísto „climate emergency“ (klimatická nouze, tíseň či pohotovost) lidovci požadovali „climate urgency“ (klimatická naléhavost. Německý překlad slova „emergency“, „der notstand“, prý vyvolává asociace s nacistickou diktaturou.

Uhlíková neutralita: je nutná, ale zatím vzdálená

Snižování emisí skleníkových plynů je v současnosti jediným alespoň pravděpodobným způsobem, jak zabránit dalším změnám klimatu vyvolaným člověkem. Jako uhlíková neutralita se označuje žádoucí výsledný stav, kdy se dlouhodobé množství uhlíku v atmosféře ustálí na přibližně stejných hodnotách. Aktuálně lidstvo do ovzduší přidává přibližně čtyřicet miliard tun oxidu uhličitého ročně, zatímco Země je schopna vstřebat čtvrtinu.

33,1 miliardy tun oxidu uhličitého emitovaného v roce 2018 připadalo podle dat Mezinárodní agentury pro energii na energetiku, především spalování uhlí. To funguje spolu s dalšími fosilními palivy jako pomyslná uhlíková konzerva, kterou lidé otevírají, aniž by ovšem dokázali vypuštěné látky vrátit zpět. Pro snížení emisí a možné dosažení uhlíkové neutrality je proto nutná okamžitá a radikální přestavba energetiky prvořadá.

Na obecné rovině s ní počítá Pařížská dohoda podepsaná většinou zemí světa. Konkrétní opatření ve formě legislativy se ovšem uvádějí do praxe jen pomalu.

Odpovědnost za snižování emisí aktuálně leží na jednotlivých státech, přičemž řada z nich včetně České republiky plán na dosažení uhlíkové neutrality nemá. K vynulování uhlíkové stopy se zatím zákonem zavázali tři členové Evropské unie: Švédsko do roku 2045 a Francie s Velkou Británií do poloviny století.

Uhlíkovou neutralitu k roku 2050 prosazuje jak Evropský parlament, tak Evropská komise. Část zemí v čele s Českou republikou, Maďarskem a Polskem ovšem přijímání patřičné evropské legislativy komplikuje.