Evropská komise představila plán financování Evropské zelené dohody (Green Deal), tedy investiční strategie na dosažení uhlíkové neutrality do poloviny století. Počítá s desetiletými investicemi ve výši bilionu euro, tedy více než pětadvaceti bilionů korun.

Desetina sumy připadá na takzvaný Mechanismus spravedlivého přechodu, který má pomoci zemím závislým na uhlí se zelenou přestavbou energetiky i dalších sektorů. Z nových investičních možností a unijních příspěvků může těžit i Česká republika.

Podle aktuálního propočtu na klimatické investice připadne zhruba čtvrtina celkových výdajů evropského rozpočtu v celkové výši 500 miliard eur. Necelých 300 miliard mají na Zelenou dohodu poskytnout další veřejné i soukromé investiční zdroje, 114 miliard rozpočty jednotlivých členských států a pětadvacet miliard prodej emisních povolenek.

Suma odpovídající asi šestnácti celoročním výdajům České republiky má posloužit na financování projektů členských zemí či regionálních samospráv i podporu soukromých investorů. Zahrnutí soukromého sektoru podle Komise přinese vyšší efektivitu dotačních programů výměnou za to, že se evropský rozpočet podnikatelům zaručí za spolehlivost ekologických investic.

Komise očekává, že ani nevídaný rozsah projektu nijak zásadně nenaruší společný ekonomický prostor. Naopak: investice se mají postupně navracet a propočty uvádějí, že Zelená dohoda navýší evropské HDP.

Společným cílem všech opatření je průběžné snižování emisí skleníkových plynů a posilování kompenzačních mechanismů, a to až k dosažení uhlíkové neutrality kolem roku 2050. Na té se premiéři šestadvaceti zemí Evropské unie usnesli v polovině prosince. Výjimku si během táhlého vyjednávání vynutilo Polsko, to ovšem ke spolupráci mohou přesvědčit miliardy vyčleněné pro Mechanismus spravedlivého přechodu.

Sto miliard na spravedlivou přestavbu uhelných regionů

Mechanismus počítá pro příští desetiletí s investicemi ve výši sto miliard eur do rekvalifikace zaměstnanců fosilního průmyslu, podpory obnovitelných zdrojů a modernizace místní infrastruktury. Mají jej tvořit tři pilíře.

První představuje Fond spravedlivého přechodu spadající pod regionální fondy Evropské unie. Z počátku do něj připadne 7,5 miliard eur z unijního rozpočtu na období mezi roky 2021 a 2027. Následně mají přibýt další zdroje včetně peněz z kohezních fondů, a to do celkové výše třiceti až padesáti miliard.

Druhý pilíř Mechanismu v očekávané výši pětačtyřiceti miliard eur utvoří investiční projekty Evropské unie, do nichž se má zhusta zapojit i soukromý sektor. Poslední součástí mechanismu budou půjčky od Evropské investiční banky zaručené unijním rozpočtem. Ty mají mít k dispozici mimo jiné místní samosprávy.

Především první pilíř je určený pro podporu oblastí závislých na těžbě a spalování uhlí. Krom Polska mezi ně alespoň částečně spadá i Česká republika, ale i některé německé regiony, Bulharsko, Rumunsko či Řecko.

ČTK s odvoláním na diplomatické zdroje uvedla, že největší díl z počátečních 7,5 miliard připadne na Polsko. Česká republika má zatím obdržet 581 milionů eur, tedy zhruba 14,6 miliardy korun.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO) a ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) si obratem postěžovali, že chtějí víc. „Je to cukrování hořkého dortu,“ řekl Havlíček s odkazem na vládní propočty, podle nichž přijde dosažení uhlíkové neutrality na 675 miliard korun.

Zelená dohoda je pokrok, nepřinese ovšem zázraky

Ekologové nový systém převážně vítají. „Zřízení Mechanismu spravedlivého přechodu je vítaným signálem, že Unie bere své závazky ke snižování emisí vážně a zároveň myslí na nejslabší regiony, které postihne konec uhlí nejvíce. Kritéria pro čerpání však musí být jasně definovaná a konzistentní s cíli klimatické neutrality,“ uvedla Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a energetiku.

Mechanismus spravedlivého přechodu může pomoci proti obstrukcím části Evropské unie včetně České republiky, která je k razantnějším klimatickým opatřením skeptická a stěžuje si na údajná ekonomická nebezpečí. Česká vláda se prostřednictvím premiéra Andreje Babiše (ANO) připojila k usnesení o uhlíkové neutralitě pouze pod podmínkou, že jí Evropa nebude mluvit do výstavby nových jaderných bloků. Vlastní konkrétní plán na dosažení uhlíkové neutrality nemá.

„Patříme k zemím, které si neustále stěžují, že mají oproti starším členským státům méně peněz a že je pro ně přechod na udržitelnou energetiku drahý. Tuto výmluvu čeští politici při zdůvodňování nedostatečného boje se změnou klimatu ztratí. Těžko budou zdůvodňovat i případnou neochotu využívat pomoci pro takové regiony, jako je Karlovarský či Ústecký kraj, na něž neudržitelnost současné ekonomiky a energetiky dopadá nejvíce,“ poznamenala za Klimatickou koalici Michaela Pixová.

Plánovaná transformace má ovšem mezery: podle kritiků například zcela nevylučuje možnost přechodného nahrazení uhlí zemním plynem. Ten se dříve pokládal za logický mezník mezi uhelnými a obnovitelnými zdroji energie, postupně se ale ukázalo, že praxe může být o poznání horší.

Spalováním zemního plynu se sice ve srovnání s uhlím dosahuje uvolnění stejné energie při polovičních emisích oxidu uhličitého, současně ovšem při těžbě a přepravě suroviny hrozí úniky do ovzduší. Vzhledem k tomu, že zemní plyn tvoří převážně metan — skleníkový plyn s mnohanásobně větším potenciálem globálního oteplení než oxid uhličitý — přínos pro ochranu stabilního klimatu se tím výrazně snižuje.

Odkud vzít peníze? EU čekají spory

Hlavním předmětem kritiky Mechanismu spravedlivého přechodu jsou ovšem peníze. Avizovaných sto miliard totiž zatím ani zdaleka není na stole a jedinou konkrétnější sumu představuje první pilíř se svými 7,5 miliardami eur z víceletého unijního rozpočtu. Blížící se hledání shody s Polskem a dalšími zeměmi, které brzdí ambicióznější politiku, tak může komplikovat skutečnost, že částky slibované Komisí budou v době jednání převážně teoretické.

Část europoslanců je toho názoru, že investice nepůjdou podle plánu, případně že nepostačí na odpovědnou přestavbu všech uhelných regionů a rekvalifikaci několika set tisíc lidí pracujících na území Evropské unie ve fosilním průmyslu či napojených odvětvích. Ostatně i sama Komise uznává, že je bilionový odhad poměrně nízký a reálně může být zapotřebí investovat mnohem víc, až čtvrt bilionu eur ročně.

Další výtky směřují proti případnému dodání peněz do Mechanismu z kohezních fondů, které každý rok přispívají miliardami eur relativně chudším zemím. Ty nyní stojí v čele kritiky. Proti přesunu financí se vymezil mimo jiné maďarský premiér Viktor Orbán, rumunský europoslanec Siegfried Murešan i český předseda vlády Babiš.

„Nevidíme důvod, aby nám Evropská unie brala peníze na kohezi a otvírala nové programy, kde budeme těžko čerpat,“ uvedl premiér na podzim. Plány jeho kabinetu na zelenou přestavbu ekonomiky a energetiky jsou dlouhodobě poměrně konzervativní. Počítají především s posilováním jaderných zdrojů, na které ovšem evropské peníze získat nepůjde.