Zeman, Kubera i Vondráček lidem o klimatu a energetice lhali

Milan Smrž

Politici, kteří lžou o energetice a klimatu, svým počínáním připravují strašnou budoucnost příštím generacím. Jejich slova pronášená v přímém rozporu s vědeckým poznáním vzbuzují stud.

Vysocí ústavní činitelé nám ve svém novoročním projevu popřáli všechno nejlepší do nového roku. Nicméně obsah jejich poselství je ve svých důsledcích zejména z hlediska nastupující generace více než tristní.

Pan předseda senátu Kubera nás varoval před zelenou tsunami, která se blíží ze Západu. Bez ostychu ve své řeči ignoroval realitu.

Před klimatickým rozvratem varují desítky tisíc vědců a významných osobností. Kubera ale patří k těm, s nimiž fakta nehnou.

Nepřipouští, že současná civilizace hraje vabank s budoucností mladé generace. Proč nás ovšem varuje i před elektromobilitou, která má při napájení obnovitelným proudem a s důslednou recyklací a opětovným použitím materiálů mnohem nižší ekologický dopad a sama o sobě nevyžaduje razantní změny životního způsobu?

Nepřišlo mu na mysl, že vlny odporu proti elektromobilům zdvihají ti, kteří profitují na ropě, majitelé a vlastníci těžebních práv a ropné společnosti, již tradičně napojené na politické vládnoucí systémy? Nebo mluví právě za ně?

Pan předseda Senátu nevnímá 12,6 milionů lidských životů, které podle Světové zdravotnické organizace zemřou ročně vinou znečištěného životního prostředí? V přepočtu na roky to odpovídá počtu obětí druhé světové války! Nikdo mu o tom neřekl?

Podle materiálu Národní akademie věd Spojených států amerických je nutné omezit užívání fosilních paliv a omezit emise skleníkových plynů i vznikajících aerosolů, které jsou příčinou v průměru 3,6 milionů lidských obětí ročně. Je to podle pana Kubery málo?

Nebudeme-li mobilizovat dostupné — i v tuto chvíli nedostupné — zdroje a možnosti, může to pravděpodobně znamenat nárůst průměrné globální teploty o čtyři až pět stupňů Celsia do konce století, což by mělo tragické následky pro lidskou civilizaci a život na planetě. Je to budoucnost v podobě globální destrukce ekosystémů, ztráty přímořských oblastí, masové klimatické migrace, propadu zemědělské produkce a nepředstavitelného společenského chaosu pravděpodobně spjatého s erupcemi násilí a občanskými i intervenčními válkami.

Na klimatické konferenci v Paříži se proto státy včetně České republiky dohodly na opatřeních směřujících k hraničnímu zvýšení teploty o jeden a půl stupně Celsia. Pro Německo, které má dnes v celkovém energetickém mixu pouhých patnáct procent energie z obnovitelných zdrojů, by to, podle berlínského profesora Volkera Quaschninga znamenalo ukončit emise skleníkových plynů do konce roku 2035, tedy za patnáct let.

A to obnáší přijmout zcela zásadní politická rozhodnutí. To se ovšem týká i nás. O této nutnosti nezaznělo v projevu předsedy Senátu ani slovo. Je to nezodpovědné.

Rovněž pan Kubera opomněl dodat, že hlavní důvod, proč doplácíme na fotovoltaiku vysoké částky, není věcí technologie, ale politiky. Politici po celých sedm let dostatečně nesnížili výkupní ceny fotovoltaické elektřiny na reálnou úroveň odpovídající výkupním cenám okolních zemí.

Ve svém projevu pan předseda Senátu povzneseně zpochybnil vědecký konsenzus, který si osvojila valná většina vědeckých institucí. Dnes mezi lidmi respektujícími realitu není pochyb o tom, že příčinou klimatických změn je lidské počínání, emise skleníkových plynů.

K čemu jsou nám opoziční strany, jejichž představitelé lžou o podstatných věcech úplně stejně jako opozice? Foto ODS

Za Kuberou nijak nezaostal předseda Sněmovny Radek Vondráček. Kde vzal jistotu, že obnovitelnými zdroji bychom pokryli jen malou část naší energetické spotřeby? Patrně neví, že nedaleko hranic České republiky žijí stovky tisíc obyvatel, kteří jsou zásobování obnovitelnou energií, jako například rakouská spolková země Burgenland, německé okresy Lüchow-Danneberg nebo Rhein-Hunsrück nebo města jako Hassfurt?

Zdaleka tam nemají nedostatek elektřiny, jak se snažil pohrozit, protože jsou významnými vývozci lokálně vyráběné elektřiny. Tyto regiony neleží na moři, ani ve slunné Itálii či Řecku. Mají geografické a klimatické podmínky velmi podobné naším.

Považuje za racionální plánovat otevření nových jaderných elektráren v České republice jako náhradu odstavených Dukovan sedmnáct let poté, co bude uzavřena poslední německá elektrárna? Jak bude pokryt zbytek spotřeby? Jak teplo a mobilita? Z „malé produkce obnovitelných zdrojů“?

Na základě dosavadního vývoje technologií obnovitelné energetiky a akumulace, a s ohledem na vysoké budoucí investice do těchto technologií lze očekávat další snižování cen elektřiny z fotovoltaiky a větru. Již dnes jsou levnější než všechny ostatní zdroje, samozřejmě včetně jádra, jak vidíme ve Finsku a Francii, stále dražší.

Pakliže postavíme naši energetiku na velkých, špatně regulovatelných zdrojích — jaderných elektrárnách — jak bude jejich provoz reagovat na intermitentní dodávky obnovitelné elektřiny? Bude se vypínat drahé jádro, které by se tak nesplatilo, nebo levné větrné a sluneční zdroje a elektřina tak bude pro všechny dražší, v posledku až řádově? Nebylo by racionálnější investovat vedle obnovitelných zdrojů do moderních technologií velkoobjemové akumulace?

K zpátečnickému pohledu ignorujícímu fakta se předvídatelně přiklonil i prezident Zeman. Bagatelizovat současnou klimatickou změnu slovy „klima se vždycky měnilo“ považuji za cynismus nejvyššího stupně. Srovnávat přirozenou a lidskou činností podmíněnou změnu klimatu nelze. Nárůst teploty mezi poslední dobou ledovou a interglaciálem byl 3,5 - 4 °C, a víme, že tento teplotní rozdíl přispěl k omezení života na velkých částech kontinentů.

Tato teplotní změna ale trvala asi deset až dvanáct tisíc let, a neprobíhala tedy v desetiletích či stoletích, jak je tomu u civilizačně podmíněné klimatické změny. Změny koncentrace oxidu uhličitého v době ledové a meziledové variovaly mezi 180 a 280 částicemi oxidu uhličitého v milionu (jednotka ppm), zatímco dnešní koncentrace již dosáhla 410 ppm a stále roste. To je bezprecedentní.

Navíc si většina lidí bohužel neuvědomuje, že následky jsou zatíženy zpožděním. Našim politikům patrně nestačí sedmadvacet tisíc vědců jen z německy mluvících oblastí ze sdružení Scientist for Future, kteří podporují oprávněnost požadavků statisícových akcí mládeže. Snaha zachránit klima není vedena ideologií, jak se nám snaží zdejší zaslepená reprezentace podsunovat, ale pudem sebezáchovy opřeným o holou skutečnost.

Jedná se také o významný ekonomický faktor a zátěž příštích pokolení. Podle UBA — pracovního orgánu německého Ministerstva životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti zapříčiní každá tuna vypuštěného oxidu uhličitého v následujících desetiletích škodu 180 euro. Není to jediná studie takového druhu.

Pakliže nebude klimatická politika a zdanění fosilních paliv sledovat podobné schéma, padnou náklady na hrazení škod způsobených emisemi skleníkových plynů na současnou mladou generaci. Tomu říkáte, že žijeme v nejlepší době a tleskáte tomu, že náš životní standard stále poroste — na dluh mladé generace?

Chápu, že pro značnou část populace nejsou data a fakta rozhodujícím faktorem jejich uvažování a jeho změna je pomalá. Mnohdy se většina veřejnosti ráda identifikuje s mocnými. O to větší odpovědnost by pak měla ležet na vrcholných politicích.

Hluboce se proto za projevené postoje našich vrcholných politiků stydím. Všichni tři v novoročním poselství svými slovy ohrožovaly vyhlídky příštích generací na důstojný život.

    Diskuse (0 příspěvků)