Rozvoj nové infrastruktury založené na těžbě a spalování zemního plynu nemůže být za žádných okolností součástí řešení klimatické krize — má-li tedy být dané řešení úspěšné. S takovým závěrem přichází nová studie, publikovaná tento týden ekologickou organizací Oil Change International (OCI). Autoři materiálu se snaží vyvrátit průmyslem či politiky často zastávané stanovisko, že přechod od uhlí a ropy k zemnímu plynu může být součástí potřebného snižování emisí skleníkových plynů a posloužit jako „most“ ke skutečně bezemisním formám energie. V mnoha zemích — jako jsou Spojené státy či Velká Británie — se dnes právě s tímto argumentem nahrazují uhelné elektrárny elektrárnami plynovými.

„Ropné a plynařské korporace investují do šíření tohoto mýtu, protože jim umožňuje zdržovat přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům,“ uvádí autor studie a analytik Oil Change international Lorne Stockman. „Je znepokojivé, že navzdory všem důkazům, že přehnaná závislost na plynu je receptem na klimatický kolaps, lpí řada politiků a úředníků i nadále na tom, že zemní plyn může být součástí řešení klimatické krize.“

Studie OCI zdůrazňuje hned v úvodu skutečnost, na níž upozorňuje řada vědců už mnoho let — totiž že plyn sice má oproti uhlí zhruba poloviční emise CO2 na jednotku vyrobené energie při spalování, ale jeho těžba zároveň způsobuje velké úniky metanu. Metan je přitom několikanásobně silnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý, a skutečné emise z používání plynu jsou tak řádově vyšší.

Podle propočtů Oil Change International by ovšem navíc nemohl plyn pomoci změny klimatu řešit, ani kdyby se průmyslu podařilo únikům metanu při těžbě zcela zabránit.

Doklady tvrzení