Zelená dohoda Evropské komise je důvodem, proč se Andrej Babiš bojí o své dotace, kvůli ní se mají ubrat peníze z kohezních fondů. V tomto směru by měl být pro našeho premiéra přitažlivý Zelený New Deal pro Evropu, který navrhuje úplně jiný způsob financování, a tak kohezní fondy nechává nedotčené.

Prostředky pro Zelený New Deal pro Evropu mají být vytvořeny obdobou kvantitativního uvolňování, navrženou tak, aby vyhovovala dnes platným pravidlům pro řízení Evropské unie a činnost Evropské centrální banky a Evropské investiční banky. Zkušenost s kvantitativním uvolňováním v minulých letech přitom poskytuje měřítko, jaký objem prostředků je možné takovým způsobem vytvořit, aniž by to vedlo k nebezpečné míře inflace. ECB nemůže podle platných pravidel přímo „natisknout‟ peníze a investovat je do projektů zelené transformace, ale investovat do takových projektů může Evropská investiční banka, ta na to může získat prostředky vydáním dluhopisů, a tyto dluhopisy už může nakupovat ECB. Zároveň není nutné, aby je rovnou všechny nakoupila, stačí když dá najevo připravenost kupovat, kdykoliv by jejich prodej na finančních trzích začal váznout.

Prozatím ECB nakupuje dluhopisy komerčních bank, a ty s nimi spekulují na finančních trzích, protože politika skrblení nedovoluje státům, aby si od bank napůjčovaly peníze na investice do nějakých velkých změn. Když všichni úzkostlivě dbají na „rozpočtovou zodpovědnost‟, nejsou skutečné investice možné. Evropská investiční banka není, narozdíl od členských států EU, žádnými pravidly rozpočtové zodpovědnosti vázána, a tak investovat může. Protože přebytek peněz vytvořený kvantitativním uvolňováním v kombinaci s politikou skrblení, která zaškrtila investice, vedl k tomu, že kdo má peníze, nemá je pomalu kam investovat, a německé státní dluhopisy se prodávají i se záporným úrokem, budou dluhopisy EIB přitažlivé pro soukromé investory, i když bude jejich úrok minimální, úplně postačí záruka ECB, že je kdykoliv odkoupí, pokud by se nenašel žádný jiný zájemce. Může se tak dokonce stát — jak předpokládá Janis Varoufakis, pokud jsem správně pochopil, co na toto téma říká a píše — že ECB nakonec ani žádné nové peníze vytvořit nebude muset, do investic do zelené transformace se prostě přelije soukromý kapitál (byť v minulosti vesměs vytvořený ECB a štědře rozdaný soukromým bankám), který zatím neproduktivně zahálí (anebo v globálním kasinu finančních trhů dokonce škodí).

Nu a protože Česko stále má svou Českou národní banku, možná by se Andrej Babiš mohl Zeleným New Dealem pro Evropu inspirovat nejen k záchraně svých milovaných kohezních fondů, ale i k vlastnímu převratnému investičnímu projektu, kterým se zapíše do dějin Česka jako budovatel formátu Karla IV. Tuším, že Českou investiční banku by nejdřív musel založit, ale mám takový dojem, že něco takového snad už před časem plánovala ČSSD, takže by to byl jen další dobrý nápad z ČSSD, který si Babiš přisvojí, standardní pokračování jeho dosavadní politiky. Objem dluhopisů, jaký by mohla následně ČIB vydat se zárukou ČNB — samozřejmě kdyby Andrej Babiš dokázal přesvědčit radu ČNB ke spolupráci, ale s tím by mu možná pomohl prezident Zeman, ten tam nedávno dosadil pár svých kamarádů —, se dá patrně odhadnout na základě zkušenosti s intervencemi ČNB proti koruně, kterými se ČNB snažila vyvolat inflaci, leč marně.

Samozřejmě jsou v Zeleném New Dealu pro Evropu částí, které se Andreji Babišovi líbit nebudou, zejména část o zemědělství, ve kterém musí zelená transformace skoncovat s velkoprůmyslovým velkopodnikáním, na kterém stojí Agrofert, ale kvůli způsobu financování investic a záchraně kohezních fondů Babiš nemusí prosazovat hned celý Zelený New Deal, dokonce ho kvůli tomu nemusí ani celý číst.