Obhájci Green New Dealu hovoří o naléhavé potřebě začít řešit klimatickou krizi a předkládají celou škálu nutných opatření, která nám umožní s ní bojovat. A mají pravdu. Termín „New Deal“, přitom odkazuje na masivní opatření, která přijaly Spojené státy pod vedením Franklina Delano Roosevelta v reakci na Velkou hospodářskou krizi. Ještě lepší analogií by však byla mobilizace země za 2. světové války.

Kritikové se naopak ptají: „Můžeme si to dovolit?“ Kritizují také, že proponenti Gren New Dealu mísí boj za záchranu planety, s nímž by měli všichni pravicově smýšlející jedinci souhlasit, s mnohem kontroverznější agendou transformace společnosti. Pletou se však v obou ohledech.

Ano, můžeme si to dovolit, za předpokladu, že bude kolektivní vůle a že stanovíme vhodnou fiskální politiku. Co je ale důležitější: my si nemůžeme dovolit to neudělat. Klimatická nouze je naše třetí světová válka. V sázce jsou naše životy a naše civilizace, stejně jako za 2. světové války.

↗

Mobilizační úsilí za 2. světové války proměnilo společnost. Nyní máme stejnou příležitost. Repro DR

Když byly Spojené státy za 2. světové války napadeny, nikdo se neptal: „Máme na to peníze, abychom bojovali ve válce?“ Byla to otázka naší další existence. Nemohli jsme si dovolit nebojovat v ní. A stejné je to s klimatickou krizí. Vždyť už nyní za to, že ji ignorujeme, platíme nemalou cenu — v předchozích letech utratila naše země téměř dvě procenta HDP za řešení následků živelných katastrof souvisejích s klimatem — povodně, hurikány a lesní požáry. Náklady na léčbu chorob souvisejících s klimatem ještě nebyly vyčísleny, ale i ty se budou pohybovat v desítkách miliard dolarů — a to ještě nezmiňujeme dosud nestanovené počty lidí, kteří přišli o život.

Za klimatický kolaps zaplatíme v každém případě, takže dává větší smysl zaplatit hned za snižování emisí než čekat a zaplatit později mnohem víc za řešení následků — později už nebudeme řešit jenom extrémní počasí, ale i stoupající hladiny oceánů. Je to sice otřepané klišé, ale stále platí: každý haléř vynaložený na prevenci ušetří korunu za léčbu.

Válka proti změně klimatu, pokud bude vedena správně, ve skutečnosti prospěje ekonomice — podobně jako 2. světová válka podnítila zlatou éru americké ekonomiky, charakterizovanou nejrychlejší mírou růstu v historii a celkovou prosperitou. Green New Deal bude stimulovat poptávku a zajistí, aby se využily všechny dostupné zdroje.

Přechod k zelené ekonomice pravděpodobně podnítí nový ekonomický boom. Trumpův důraz na průmysl minulosti, typicky uhelný, zašlapává mnohem rozumnější směr — orientaci na větrnou a solární energii. Obnovitelná energetika vytvoří mnohem víc pracovních míst, než jich zanikne s těžbou uhlí.

Největší výzvou bude shromáždit pro realizaci Green New Dealu zdroje. I když má USA formálně nízkou míru nezaměstnanosti, má zároveň velké množství nevyužitých a neefektivně alokovaných zdrojů. Poměr zaměstnaných k těm v produktivním věku je stále nízký, nižší než v minulost a nižší než v jiných zemích, a týká se to zejména žen a menšin.

S dobře nastavenou rodičovskou dovolenou, systémem podpory a umožněním větší časové flexibility na pracovním trhu můžeme zaměstnat více žen a občanů nad 65 let. Následkem dlouhodobé systémové diskriminace nevyužíváme mnoho lidských zdrojů tak, jak bychom mohli nebo měli. Spolu s lepším vzděláváním, zdravotní politikou a většími investicemi do infrastruktury a technologií — skutečnou nabídkovou politikou — může produktivita ekonomiky vzrůst a poskytnout zdroje, které jsou třeba k boji proti změně klimatu a adaptaci na ni.

Zatímco většina ekonomů se shodne, že máme stále prostor pro ekonomickou expanzi, dokonce i v krátkodobém horizontu — navýšení objemu výroby, jehož část lze využít v boji proti klimatické krizi — rozpor zůstává v tom, do jaké míry můžeme výrobu navýšit, abychom se nedostali do krátkodobých problémů. Každopádně ale musí nastat racionalizace zdrojů, aby nenastala podobná situace jako za 2. světové války, kdy šly sice ženy do práce, to ale nestačilo.

Některé změny budou snadné, například zrušení dotací pro fosilní průmysl v řádu desítek miliard dolarů a přesunutí zdrojů k produkci čisté energie namísto špinavé. Svým způsobem se dá se říct, že Amerika má štěstí: má tak špatný daňový systém, regresivní a plný mezer, že bude snadné vybrat peníze, pokud zvýšíme ekonomickou efektivitu. Zdanění špinavého průmyslu, rozhodnutí, aby kapitál platil stejné daně jako pracující, a vyspravení děr v daňovém systému vynese vládě v nejbližších 10 letech biliony dolarů.

To jsou peníze, které bude moci použít k boji proti klimatické krizi. Zřízení Národní zelené banky by poskytlo soukromému sektoru finance pro případ klimatického kolapsu — majitelům domů, kteří chtějí investovat s vysokou návratností do zateplení, což jim umožní vést boj proti klimatickým změnám ve vlastním životě, nebo podnikům, které chtějí adaptovat své provozy nebo sídla na zelenou ekonomiku.

Mobilizační úsilí za 2. světové války proměnilo naši společnost. Od zemědělské ekonomiky a z velké části rurální společnosti jsme se posunuli k výrobní ekonomice a městské společnosti. Dočasná liberalizace žen, které začaly pracovat, aby mohla země naplnit své válečné potřeby, měla dlouhodobý efekt. A podobné ambice mají i obhájci Green New Dealu, a nutno říct, že ne nerealistické.

Neexistuje vůbec žádný důvod pro to, aby se inovativní a zelená ekonomika 21. století řídila ekonomickými a sociálními modely výrobní ekonomiky 20. století založené na fosilních palivech, stejně jako ve 20. století nebyl důvod udržovat agrární a rurální ekonomiku předchozích století.

Text The climate crisis is our third world war. It needs a bold response původně vyšel v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová.