Klimatická krize je naše světová válka. Této výzvě je třeba postavit se čelem

Joseph Stiglitz

Kritikové Green New Dealu jsou na pochybách, jestli si něco takového můžeme dovolit platit. My si ale nemůžeme dovolit to neudělat — v sázce je přežití naší civilizace.

Obhájci Green New Dealu hovoří o naléhavé potřebě začít řešit klimatickou krizi a předkládají celou škálu nutných opatření, která nám umožní s ní bojovat. A mají pravdu. Termín „New Deal“, přitom odkazuje na masivní opatření, která přijaly Spojené státy pod vedením Franklina Delano Roosevelta v reakci na Velkou hospodářskou krizi. Ještě lepší analogií by však byla mobilizace země za 2. světové války.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Kritikové se naopak ptají: „Můžeme si to dovolit?“ Kritizují také, že proponenti Gren New Dealu mísí boj za záchranu planety, s nímž by měli všichni pravicově smýšlející jedinci souhlasit, s mnohem kontroverznější agendou transformace společnosti. Pletou se však v obou ohledech.

Ano, můžeme si to dovolit, za předpokladu, že bude kolektivní vůle a že stanovíme vhodnou fiskální politiku. Co je ale důležitější: my si nemůžeme dovolit to neudělat. Klimatická nouze je naše třetí světová válka. V sázce jsou naše životy a naše civilizace, stejně jako za 2. světové války.

Mobilizační úsilí za 2. světové války proměnilo společnost. Nyní máme stejnou příležitost. Repro DR

Když byly Spojené státy za 2. světové války napadeny, nikdo se neptal: „Máme na to peníze, abychom bojovali ve válce?“ Byla to otázka naší další existence. Nemohli jsme si dovolit nebojovat v ní. A stejné je to s klimatickou krizí. Vždyť už nyní za to, že ji ignorujeme, platíme nemalou cenu — v předchozích letech utratila naše země téměř dvě procenta HDP za řešení následků živelných katastrof souvisejích s klimatem — povodně, hurikány a lesní požáry. Náklady na léčbu chorob souvisejících s klimatem ještě nebyly vyčísleny, ale i ty se budou pohybovat v desítkách miliard dolarů — a to ještě nezmiňujeme dosud nestanovené počty lidí, kteří přišli o život.

Za klimatický kolaps zaplatíme v každém případě, takže dává větší smysl zaplatit hned za snižování emisí než čekat a zaplatit později mnohem víc za řešení následků — později už nebudeme řešit jenom extrémní počasí, ale i stoupající hladiny oceánů. Je to sice otřepané klišé, ale stále platí: každý haléř vynaložený na prevenci ušetří korunu za léčbu.

Válka proti změně klimatu, pokud bude vedena správně, ve skutečnosti prospěje ekonomice — podobně jako 2. světová válka podnítila zlatou éru americké ekonomiky, charakterizovanou nejrychlejší mírou růstu v historii a celkovou prosperitou. Green New Deal bude stimulovat poptávku a zajistí, aby se využily všechny dostupné zdroje.

Přechod k zelené ekonomice pravděpodobně podnítí nový ekonomický boom. Trumpův důraz na průmysl minulosti, typicky uhelný, zašlapává mnohem rozumnější směr — orientaci na větrnou a solární energii. Obnovitelná energetika vytvoří mnohem víc pracovních míst, než jich zanikne s těžbou uhlí.

Největší výzvou bude shromáždit pro realizaci Green New Dealu zdroje. I když má USA formálně nízkou míru nezaměstnanosti, má zároveň velké množství nevyužitých a neefektivně alokovaných zdrojů. Poměr zaměstnaných k těm v produktivním věku je stále nízký, nižší než v minulost a nižší než v jiných zemích, a týká se to zejména žen a menšin.

S dobře nastavenou rodičovskou dovolenou, systémem podpory a umožněním větší časové flexibility na pracovním trhu můžeme zaměstnat více žen a občanů nad 65 let. Následkem dlouhodobé systémové diskriminace nevyužíváme mnoho lidských zdrojů tak, jak bychom mohli nebo měli. Spolu s lepším vzděláváním, zdravotní politikou a většími investicemi do infrastruktury a technologií — skutečnou nabídkovou politikou — může produktivita ekonomiky vzrůst a poskytnout zdroje, které jsou třeba k boji proti změně klimatu a adaptaci na ni.

Zatímco většina ekonomů se shodne, že máme stále prostor pro ekonomickou expanzi, dokonce i v krátkodobém horizontu — navýšení objemu výroby, jehož část lze využít v boji proti klimatické krizi — rozpor zůstává v tom, do jaké míry můžeme výrobu navýšit, abychom se nedostali do krátkodobých problémů. Každopádně ale musí nastat racionalizace zdrojů, aby nenastala podobná situace jako za 2. světové války, kdy šly sice ženy do práce, to ale nestačilo.

Některé změny budou snadné, například zrušení dotací pro fosilní průmysl v řádu desítek miliard dolarů a přesunutí zdrojů k produkci čisté energie namísto špinavé. Svým způsobem se dá se říct, že Amerika má štěstí: má tak špatný daňový systém, regresivní a plný mezer, že bude snadné vybrat peníze, pokud zvýšíme ekonomickou efektivitu. Zdanění špinavého průmyslu, rozhodnutí, aby kapitál platil stejné daně jako pracující, a vyspravení děr v daňovém systému vynese vládě v nejbližších 10 letech biliony dolarů.

To jsou peníze, které bude moci použít k boji proti klimatické krizi. Zřízení Národní zelené banky by poskytlo soukromému sektoru finance pro případ klimatického kolapsu — majitelům domů, kteří chtějí investovat s vysokou návratností do zateplení, což jim umožní vést boj proti klimatickým změnám ve vlastním životě, nebo podnikům, které chtějí adaptovat své provozy nebo sídla na zelenou ekonomiku.

Mobilizační úsilí za 2. světové války proměnilo naši společnost. Od zemědělské ekonomiky a z velké části rurální společnosti jsme se posunuli k výrobní ekonomice a městské společnosti. Dočasná liberalizace žen, které začaly pracovat, aby mohla země naplnit své válečné potřeby, měla dlouhodobý efekt. A podobné ambice mají i obhájci Green New Dealu, a nutno říct, že ne nerealistické.

Neexistuje vůbec žádný důvod pro to, aby se inovativní a zelená ekonomika 21. století řídila ekonomickými a sociálními modely výrobní ekonomiky 20. století založené na fosilních palivech, stejně jako ve 20. století nebyl důvod udržovat agrární a rurální ekonomiku předchozích století.

Text The climate crisis is our third world war. It needs a bold response původně vyšel v The Guardian. Z angličtiny přeložila Míla Zemanová Palánová.

    Diskuse
    JP
    June 14, 2019 v 15.5
    Ale neni vysvetleno co proto mame udelat. Ja doma tridim odpad, ale na dovolenou na Mallorcu musim letet letadlem, jina alternativa se tam dopravit neni.
    Nechci rýpat, ale neměla by věta "Zdanění špinavého průmyslu, rozhodnutí, aby kapitál platil stejné daně jako pracující, a vyspravení děr v daňovém systému vynese vládě v nejbližších 10 letech biliony dolarů." znít spíše "Pokud se podaří dosáhnout toho, aby byl zdaněn špinavý průmysl, aby kapitál platil stejné daně jako pracující atd." ???

    A pak vysvětlit, jak přesně by se toho dalo dosáhnout v situaci, kdy je to právě ten "kapitál", kdo rozhoduje o svém zdanění a kdy už od 50. let sledujeme neustálý pokles tohoto zdanění...

    Proč by se to mělo najednou otočit?
    A kdo přesně je ta "mobilizační síla", která by byla s to toho dosáhnout??
    JK
    June 14, 2019 v 21.29
    Janu Pardonovi
    "...na dovolenou na Mallorcu musim letet letadlem, jina alternativa se tam dopravit neni."

    Domníváte se, že létat na dovolenou na Mallorcu je Vaše základní lidské právo?

    Nerad kopíruju sám sebe, ale v diskusi pod jiným článkem jsem napsal toto:

    Každý letecký pasažér cestující přes Atlantik za sebou zanechá uhlíkovou stopu, která je stejná jako stopa způsobená celoročním vytápěním bytu fosilními palivy v mírném klimatickém pásmu.

    Předloni cestující v letecké dopravě uskutečnili více než 4 miliardy letů. To je 4x víc než v roce 1991.

    Celé světové odvětví letecké dopravy by se při porovnání produkce skleníkových plynů s nejhýřivějšími státy zařadilo mezi jejich první desítku.

    Letecké palivo ještě pořád není vůbec zdaněno.
    JP
    June 15, 2019 v 5.40
    Ano, po 300 hodinach prescasu v praci povazuji 14 dni dovolene na Mallorce za svoje zakladni lidske pravo.
    JK
    June 15, 2019 v 8.9
    Janu Pardonovi
    Pak Vám ovšem není pomoci...
    JP
    June 15, 2019 v 8.14
    Pane Kalousi, ja o zadnou pomoc nezadam, pokud mi nabidnete ekologictejsi zpusob jak jet se 4clenou rodinou k mori tak sem s ni.
    JK
    June 15, 2019 v 11.1
    Janu Pardonovi
    Když jsem napsal, že Vám není pomoci, měl jsem tím na mysli, že jste (zatím?) nic nepochopil... No a tak se Vám pokouším vysvětlit, že v určitém okamžiku bude nutno drasticky omezit i individuální cestování za zábavou, včetně letecké dopravy a včetně dovolených v zahraničí, protože to žádnou ekologickou alternativu zkrátka nemá. Sem patří i další zatím zdánlivě zaručené spotřební zvyklosti jako individuální automobilismus, požívání masa nebo i těch 240 V/50 Hz z veřejné rozvodné sítě 24 h denně. A jestli k tomu nedojde řízeným způsobem, tak k tomu dojde náhle, neplánovaně a možná i násilně při nějakém kolapsu.
    JP
    June 15, 2019 v 11.28
    Jiste, casem bude nutne vyuzivat ekologicky obnovitelne zdroje, ale likvidace jiz uskladnenych zasob napr.ropy by vysla ekologicky hure nez jeji vyuziti. Take pokud by melo dojit k nejakemu energetickemu kolapsu tak by se predtim rapidne zvysila cena neekologickych zdroju energie,ale jak vime tak napr. u ropy cena na burze obcas klesa.
    JN
    June 15, 2019 v 13.8
    Klidně, pane Kalousi, místo auta budu jezdit s koňmi nebo s kravami (můj děda tak jezdil).
    To by ovšem znamenalo třeba restrukturalizaci zemědělství.
    A pak je tu ten problém: srovnání automobilů a krav v jejich působení na změny klimatu.
    JK
    June 15, 2019 v 13.51
    Jiřímu Nushartovi
    No samozřejmě, a na tohle dokonce existuje jeden příklad docela úspěšného řešení z celkem nedávné doby.

    Když na Kubě v 1. polovině 90. let probíhalo jejich "zvláštní období" ("periodo especial", jak se tam říká situaci, kdy po rozpadu SSSR najednou ustaly laciné dodávky sovětské ropy), tak tam úspěšně obnovili chov tažných volů... Dokonce pro ten účel zřídili i příslušný obor VŠ studia. A ejhle - nejenže Kubánci nevymřeli hlady, během několika málo let se tam navíc výrazně zlepšila kvalita zemědělské půdy.

    Koneckonců i zemědělství celé Třetí říše za války poháněla práce zemědělských tažných zvířat, totálně nasazených a válečných zajatců... Nafta byla potřeba do tanků. A to šlo o zhruba 70 miliónů obyvatel včetně frontových vojáků.
    + Další komentáře