↗

Studenti českých vysokých škol uskutečnili okupační stávku za klima už loni. Byla to první okupační stávka od roku 1989. Foto Univerzity za klima

Studentský kolektiv Univerzity za klima ohlásil na 17. listopadu stávku. Studenti v Brně, Olomouci, Ostravě, Praze, Hradci Králové nebo Pardubicích se po tři dny nezúčastní pravidelné výuky a místo toho zorganizují alternativní program včetně přednášek, workshopů a debat. Studenti tvrdí, že k zachování udržitelné budoucnosti je třeba zásadně změnit fungování společnosti a ekonomiky.

Není to poprvé, co studenti vysokých škol stávkují kvůli klimatické krizi. Protesty se uskutečnily již v roce 2019 a 2022. „Štve nás, že musíme stávkovat opakovaně, ale jsme připraveni udělat stávku o to důraznější,“ upozorňuje Tereza Martinovská, mluvčí stávky a členka kolektivu Univerzity za klima.

Ke stávce studenty vyprovokovala prohlubující se klimatická krize. „O změnách klimatu mluvíme desítky let a situace se stále zhoršuje. Letos jsme zažili smrtící vlny veder, zatímco světové emise dále rostou,“ říká další mluvčí studentů Jan Voves. „Nevidíme smysl v chození do školy ve chvíli, kdy míříme stále jistěji k rozpadu společnosti důsledkem klimatické krize,“ dodává.

Požadavky studentů

Studenti mají tři požadavky. Prvním je schválení klimatického zákona, který podle kolektivu Univerzity za klima „umožní právní vymahatelnost klimatických závazků vlády a zajistí kontinuitu české klimatické politiky“.

Právě na neexistenci právního ukotvení klimatických závazků českého státu narazila v minulých měsících takzvaná klimatická žaloba. Stejnojmenný spolek spolu s obcí Svatý Jan pod Skalou a několika dalšími jednotlivci se rozhodl podat žalobu na čtyři ministerstva z důvodu jejich otálení v ochraně klimatu a životního prostředí. Podle posledního rozhodnutí Městského soudu v Praze žaloba neuspěla, neboť soud nenašel dostatečné zákonné povinnosti pro to, aby ministerstva byla za svou nečinnost potrestána.

Studenti to chtějí změnit: „Požadujeme přijetí klimatického zákona, který učiní klimatické závazky vlády právně závazné,“ říká Martinovská. Podle Davida Chytila ze spolku Klimatická žaloba by klimatický zákon „přispěl k právní jistotě a ochraně práv českých občanů. Přestože klimatická krize drasticky zasahuje a bude čím dál víc zasahovat do lidských práv, v environmentálním kontextu je jejich vymáhání v českém právním řádu obtížné.“ Klimatický zákon by to mohl změnit.

V druhém požadavku navrhují studenti „začít používat nástroje participativní demokracie ve formě občanských shromáždění“. Taková shromáždění by umožnila větší zapojení občanů do rozhodování. Podle materiálu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, na který studenti odkazují, jsou občanská shromáždění „organizována na úrovni měst, regionů, států, Evropské unie a proběhlo i úspěšné pilotní globální občanské shromáždění“.

Ve větší míře participace vidí studenti možnost změny k lepšímu. „Současný systém upřednostňuje zisky oligarchů profitujících ze spalování fosilních paliv před zájmy běžných lidí. Proto chceme apelovat na širokou společnost a podpořit ji v prosazování pozitivních změn ve svém okolí,“ popisuje smysl stávky Martinovská.

Třetí požadavek představuje opuštění HDP — hrubého domácího produktu — jakožto směrodatného ukazatele pro politické rozhodování. Podle studentů „jde o zastaralý ukazatel, který nebere v potaz planetární limity, naplňování základních lidských potřeb ani distribuci bohatství ve společnosti“.

Používání hrubého domácího produktu pro politické rozhodování je kritizováno dlouhodobě. HDP vznikl ve 30. letech 20. století a po druhé světové válce se růst tohoto indikátoru stal cílem vlád po celém světě.

Laureát Nobelovy ceny za ekonomii Josef E. Stiglitz v roce 2020 v časopise Scientific America kritizoval HDP za to, neukazuje „skutečnou hodnotu toho, co je důležité“. Například těžba uhlí podle Stiglitze zdánlivě podporuje růst ekonomiky, avšak zhoršuje dopady klimatické krize v podobě četnějších a ničivějších hurikánů, které naopak ekonomiku ničí. „Takové příklady ilustrují nesoulad mezi HDP a společenským blahobytem. Je i mnoho dalších důvodů, proč HDP není dobrým měřítkem ekonomické výkonnosti,“ tvrdí nobelovský laureát ve své eseji.

Proti neudržitelnosti, ne proti univerzitám

Studenti budou podle svých slov po tři dny využívat prostory univerzit po celé republice. „Připojí se fakulty z Prahy, Brna, Olomouce, Ostravy a Hradce Králové,“ píší Univerzity za klima na svém webu. Svou účast na stávce oznámili studenti Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy, FAMU, DAMU, UMPRUM, ČVUT, VŠCHT a dalších škol jak z humanitních, tak technických oborů.

Podle mluvčí stávky Terezy Martinovské studenti vnímají univerzity především jako prostor pro svobodné a nezávislé myšlení, kam patří i uvažování nad jiným směřování společnosti. „Máme radost, že jednání s představiteli a představitelkami univerzit probíhají se vzájemným respektem. Vyučující chápou, co nás ke stávce vede, a často sdílejí naše obavy. Doufáme, že jednání budou úspěšně pokračovat i nadále. S našimi fakultami chceme maximálně spolupracovat.“

V reakci na dotaz redakce Deníku Referendum uvedlo vedení Univerzity Karlovy, že „chápe studentské motivy deklarované stávky. Vedení univerzity považuje denní program, tedy přednášky, workshopy a debaty připravované stávkující iniciativou, za společensky přínosný. Zastává však názor, že forma stávky, tedy deklarovaná okupace akademické půdy, nemusí prospívat kladnému vnímání tématu udržitelnosti u akademické či širší veřejnosti.“

Vedení Univerzity Karlovy navíc dodává, že se stávkujícími studenty dlouhodobě spolupracuje na přípravě klíčových dokumentů týkajících se udržitelnosti univerzity a hodlá ve spolupráci pokračovat i nadále. Jedním z praktických výsledků spolupráce vedení Univerzity Karlovy a studentů jsou změny stravování v menzách nebo změny v politice zadávání veřejných zakázek. Dodavatelé zakázek pro Univerzitu Karlovu jsou nyní povinni odpovědět na otázky týkající se udržitelnosti, snižování uhlíkové stopy a spolupráce se společnostmi, které podnikají ve fosilním průmyslu.

Univerzita Karlova se společně s dalšími čtyřiadvaceti českými vysokými školami zapojila také do projektu Unilead, koordinovaného Masarykovou univerzitou, který si klade za cíl naplnění cílů udržitelného rozvoje na univerzitách. Studentská stávka tak podle slov organizátorů v žádném případě nemíří proti vysokým školám: „Protestujeme proti neudržitelnosti společnosti, ne proti kterékoliv z našich škol,“ doplňuje Martinovská.

Studentský kolektiv Univerzity za klima zahájí svůj protest ve středu 15. listopadu a stávku symbolicky ukončí společným průvodem v pátek 17. listopadu, na Mezinárodní den studenstva a Den boje za svobodu a demokracii.