Pokud Česká republika chápe odkaz 17. listopadu, vystoupí z Energetické charty

Radek Kubala

Podpora Energetické charty nadále klesá. Nově z ní vystoupila Francie, Německo a Slovinsko. Oznámení o odchodu z této dohody by bylo naplněním ideálů Sametové revoluce. Studenti okupující univerzity to chápou. Proč vláda ne?

Pro budoucnost svobodné demokratické společnosti znamenají dnešní studentské protesty mnohem více než vzpomínkové akty politiků. Foto Univerzity za klima

Ve čtvrtek nás čekají oslavy jednoho z největších vzepětí československé občanské společnosti, kterým je bezpochyby Sametová revoluce a jí předcházející boj za svobodu a demokracii. Mnozí na tento odkaz chtějí jen vzpomínat, ačkoliv i dnes kolem nás vidíme hrozby podrývající budoucnost svobodné společnosti. Jednou z velkých příležitostí, jak v dnešní době naplnit odkaz 17. listopadu, by bylo oznámení o vystoupení z Energetické charty.

Připomeňme si základní fakta. Energetická charta je ohrožením demokracie a ochrany klimatu, neboť umožňuje energetickým firmám žalovat státy u mezinárodních arbitráží, a to zejména v případech, kdy státy chtějí dříve skončit s uhlím nebo zamezit projektům těžby fosilních paliv. V některých případech státy přicházejí v arbitrážích o miliardy korun. Samotná hrozba arbitráží proto brzdí snahy států opustit fosilní paliva.

Například Itálie v létě prohrála arbitráž s firmou Rockhopper, které musí zaplatit dvě stě padesát milionů eur za to, že nepovolila těžbu ropy a plynu v Jaderském moři. Systém mezinárodních arbitráží, který zvýrazňuje moc velkých energetických koncernů, podrývá samotné základy demokracie. Skrze jednostranný paralelní soudní systém totiž dává moc do rukou korporací, které usilují jen o svůj zisk, a to na úkor veřejného zájmu na ochraně klimatu. Státům ale neumožňuje bránit se proti velkým firmám.

Česká vláda tuto hrozbu nechápe, jelikož v tuzemském mediálním prostoru prakticky neprobíhá o Energetické chartě žádná diskuze. Je hanbou zdejšího novinářského provozu, že klíčovou diskuzi ovlivňující podobu celoevropské energetiky a klimatické politiky roky ignoruje. A to i v dnešních dnech, kdy se od této úmluvy Evropské státy houfně odvracejí.

Před měsícem jsem informoval o tom, že kvůli pomalému procesu modernizace začaly evropské státy oznamovat opuštění této dohody. V té době odchod oznámily Nizozemsko, Polsko a Španělsko. Itálie tento krok udělala již v roce 2016. Situace v posledním měsíci nadále eskalovala, když vystoupení z Energetické charty oznámily postupně Francie, Německo a Slovinsko.

Právě odchod Francie a Německa, které v Evropské unii často tvoří hlavní linii evropských politik, je pro budoucnost Energetické charty klíčový. Už dnes se dá říct, že její konec se alespoň v evropských zemích blíží. Posledním krokem je, aby z ní vystoupila celá Evropská unie a zároveň na svém území zneplatnila klauzuli, která umožňuje energetickým firmám žalovat státy ještě dvacet let po vystoupení.

Česká republika může v tomto procesu sehrát svou roli tím, že se přidá k rebelujícím státům. Bylo by symbolické, pokud by premiér Petr Fiala nebo ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela ve čtvrtek oznámili, že Česká republika vystupuje z Energetické charty. Naplnili bychom tím odkaz boje za svobodu a demokracii, ale i další hodnoty sedmnáctého listopadu, mezi které patří ochrana životního prostředí a touha být součástí zdravé evropské demokracie.

Studenti a studentky českých univerzit tuto symboliku dobře chápou, a proto je odchod od Energetické charty součástí požadavků Univerzit za klima, které v těchto dnech pořádají okupační stávky na fakultách po celé zemi. Je naléhavě potřeba jejich volání vyslyšet a jednoduchým krokem přispět k ochraně celoevropské demokracie a klimatu.