Ve čtvrtek nás čekají oslavy jednoho z největších vzepětí československé občanské společnosti, kterým je bezpochyby Sametová revoluce a jí předcházející boj za svobodu a demokracii. Mnozí na tento odkaz chtějí jen vzpomínat, ačkoliv i dnes kolem nás vidíme hrozby podrývající budoucnost svobodné společnosti. Jednou z velkých příležitostí, jak v dnešní době naplnit odkaz 17. listopadu, by bylo oznámení o vystoupení z Energetické charty.

Připomeňme si základní fakta. Energetická charta je ohrožením demokracie a ochrany klimatu, neboť umožňuje energetickým firmám žalovat státy u mezinárodních arbitráží, a to zejména v případech, kdy státy chtějí dříve skončit s uhlím nebo zamezit projektům těžby fosilních paliv. V některých případech státy přicházejí v arbitrážích o miliardy korun. Samotná hrozba arbitráží proto brzdí snahy států opustit fosilní paliva.

Například Itálie v létě prohrála arbitráž s firmou Rockhopper, které musí zaplatit dvě stě padesát milionů eur za to, že nepovolila těžbu ropy a plynu v Jaderském moři. Systém mezinárodních arbitráží, který zvýrazňuje moc velkých energetických koncernů, podrývá samotné základy demokracie. Skrze jednostranný paralelní soudní systém totiž dává moc do rukou korporací, které usilují jen o svůj zisk, a to na úkor veřejného zájmu na ochraně klimatu. Státům ale neumožňuje bránit se proti velkým firmám.

Česká vláda tuto hrozbu nechápe, jelikož v tuzemském mediálním prostoru prakticky neprobíhá o Energetické chartě žádná diskuze. Je hanbou zdejšího novinářského provozu, že klíčovou diskuzi ovlivňující podobu celoevropské energetiky a klimatické politiky roky ignoruje. A to i v dnešních dnech, kdy se od této úmluvy Evropské státy houfně odvracejí.

Před měsícem jsem informoval o tom, že kvůli pomalému procesu modernizace začaly evropské státy oznamovat opuštění této dohody. V té době odchod oznámily Nizozemsko, Polsko a Španělsko. Itálie tento krok udělala již v roce 2016. Situace v posledním měsíci nadále eskalovala, když vystoupení z Energetické charty oznámily postupně Francie, Německo a Slovinsko.

Právě odchod Francie a Německa, které v Evropské unii často tvoří hlavní linii evropských politik, je pro budoucnost Energetické charty klíčový. Už dnes se dá říct, že její konec se alespoň v evropských zemích blíží. Posledním krokem je, aby z ní vystoupila celá Evropská unie a zároveň na svém území zneplatnila klauzuli, která umožňuje energetickým firmám žalovat státy ještě dvacet let po vystoupení.

Česká republika může v tomto procesu sehrát svou roli tím, že se přidá k rebelujícím státům. Bylo by symbolické, pokud by premiér Petr Fiala nebo ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela ve čtvrtek oznámili, že Česká republika vystupuje z Energetické charty. Naplnili bychom tím odkaz boje za svobodu a demokracii, ale i další hodnoty sedmnáctého listopadu, mezi které patří ochrana životního prostředí a touha být součástí zdravé evropské demokracie.

Studenti a studentky českých univerzit tuto symboliku dobře chápou, a proto je odchod od Energetické charty součástí požadavků Univerzit za klima, které v těchto dnech pořádají okupační stávky na fakultách po celé zemi. Je naléhavě potřeba jejich volání vyslyšet a jednoduchým krokem přispět k ochraně celoevropské demokracie a klimatu.