"Sedmnáctý listopad se v našich očích stal často symbolem idealizace přítomnosti" - to je naprosto přesné a výstižné konstatování. Je to snad osudem každé revoluce, každého převratu, že se časem promění v nástroj vládnoucí moci pro ideologizaci jejího monopolu na veřejné mínění, a tedy v kýč. V minulém režimu byl takto instrumentalizován 17. listopad 1939, nynějším režimem 17. listopad roku 1989.

Snad ne úplně všechno v oficiálních vzpomínkách a tryznách k těmto událostem je nepravé, umělé a předstírané; ale problém je v tom, že toto případně pravé a autentické už téměř vůbec není možno odlišit od všudypřítomného ideologizujícího kýče.

---------------------------------

Další moment který mě na tomto vyjádření či proklamaci zaujal (a pozitivně překvapil), byly formulace typu "Naším přáním bylo vytvořit prostor pro jiné vynalézání budoucnosti, nabídnout cestu k řešení aktuálních problémů strukturální proměnou".

Nejsem si nijak jistý, do jaké míry účastníci tohoto stávkového hnutí mají (dnes) schopnost či potenciál "nabídnout (konkrétní) cestu" k řešení aktuálních problémů; ale jejich poznání a pochopení že tato cesta nemůže vést jinudy nežli komplexní, strukturální proměnou současného společensko-ekonomického uspořádání, je v každém případě pozitivním zjištěním.

Že by se v mladé generaci přece jenom začalo něco hýbat? - Něco, co by přesáhlo pouhý boj za životní prostředí? Uvidíme.

„Nemožnost duševního zdraví tváří v tvář klimaticky nejisté budoucnosti vytváří styčnou plochu, na níž se bez ohledu na různé světonázorové pozice můžeme politicky koordinovat.“

----------------------------------

Budoucnost je nejistá úplně VŽDY!!!

To si prosím, vážení studenti, uvědomte.

Ano, žil jsem i v časech, kdy se budoucnost zdála jistá, ale přesto to na duševní zdraví žádný pozitivní vliv nemělo – to můžu odpřísáhnout – někteří lidé končili třeba i v blázinci (když pro ně nebylo místo ve vězení). Budoucnost potom ukázala, že i když se budoucnost zdála jistá, byla to jistota nejistá. Naučil jsem se proto čerpat naději z nejistoty a dělám to tak dodnes i dnes, kdy si klimatičtí aktivisté stěžují na duševní zdraví v důsledku krajně nejistých jistot v budoucnosti. Věřím v krajní nejistotu, protože kdybychom měli jistotu, byli bychom v pr...i, entropie je nemilosrdná. Naštěstí ale můžeme milosrdně věřit v krásnou nejistotu a upevňovat tím svoje duševní zdraví.

Pokud však jde o styčnou plochu (vytvořenou tváří v tvář nejisté budoucnosti), plochu, na které se (bez ohledu na různé světonázorové pozice) můžeme politicky koordinovat, tak tu (šikmou) plochu bych nedoporučoval, protože strach z budoucnosti vás může tak politicky zkoordinovat, že za chvíli ani nebudete vědět, jak jste zkoordinovaný.

Inu, mladí jsou také voliči a každý výdělečně činný politický marketér je svým klientům bude prezentovat jako vhodnou cílovou skupinu.

To čtení je ale smutné. Půl článku vykládá, jak by studenti chtěli mírný pokrok v mezích zákona, tedy aby vláda a univerzity „v mantinelech svých pravomocí vypracovaly ambiciózní plány na přechod k bezuhlíkové budoucnosti a aby tak učinily včas a spravedlivě“ a hlavně proti komu všemu, kdo vše by měl vědět, že proti němu se ta stávka rozhodně nevede.

U Herkula, pokud jsem přesvědčen, že university nedělají to, co je velmi potřeba, co umí a co mohou, pak bych měl mít odvahu stávkovat proti univerzitní vrchnosti. A tím spíše pokud jsem o témže přesvědčen stran vlády vlastní země. Jinak se ze stávky stává pouhý happening; někdy sice esteticky vydařený a zážitkově výživný, ale pořád politicky bezzubý.

Pane Profante, Vy argumentujete naprosto stejně jako svého času Václav Klaus, když mimovládním (a mimostranickým) protestním hnutím nakazoval: "Nelíbí se vám tento politický systém? Tak proti němu protestujte - tím že se přeměníte ve standardní politickou partaj v rámci tohoto systému!"

Pokud jste to ještě stále nepochopil, tito studenti neprotestují (primárně) ani proti vládě jako takové, ani proti univerzitnímu vedení jako takovému. To jsou pouze figurky, v rámci daného systému kdykoli zaměnitelné a vyměnitelné. Studenti protestují proti c e l k o v é m u charakteru stávajícího společenského a politického uspořádání, proti jeho omezenosti, proti jeho neschopnosti adekvátně - a radikálně - řešit akutní palčivé problémy společnosti.

Právě toto je nejvíce progresivním znakem tohoto hnutí: že svou energii nevybíjí v marných bojích proti větrným mlýnům, proti těm či oněm figurkám či institucím, nýbrž že míří na samotnou podstatu věci.

Já jsem stávkujícím za klima navrhoval, že mají založit politickou stranu? Budu se muset pozorněji číst :-)

Stávka je nedokonalá forma protestu v nedokonalém sublunárním světě. Nemůže tedy zasáhnout podstatu věci a pokud se míří na ní, míří do prázdna.

Jenomže tomu odporuje krajně konformní požadavek stávkujících -- vláda a univerzity mají vypracovat ambiciozní plán změn ve prospěch klimatu. To není požadavek míří na podstatu věci, ale pokorná žádost, aby vláda dělala to, k čemu stejně zavázala ve svém prohlášení. Včetně neuvěřitelné Černínovy formulace o příštích krizích -- sakra, máme tu současnou krizi a vláda dělá všechno proto, aby podpořila fosilní status quo; a stávkující student se bojí říct, že řešení krize vzniklé strategickou závislostí na ruských fosilních surovinách nesmíme řešit v prvé řadě podporou zisků ze spekulací s plynem a ropou a prodloužením povolenek pro devastující uhelné elektrárny (mluvím o české, nikoli německé vládě, tam jde o okamžitý a jasně definovaný taktický krok), ale hlavně podporou snižování závislosti na fosilních energetických surovinách vůbec?

A opravdu je taková maličkost, kterou by měl stávkující za klima přehlížet, pokud konkrétní univerzitu univerzitu sponzoruje fosilní hráč?

Takže vážně. Nechci od stávkujících, aby zakládali politickou stranu a ani od nich nechci, aby protestovali proti "univerzitnímu systému" (ať už tím myslíte cokoli). Jsem větší svině než Klaus, já od nich chci drobnou, přemýšlivou a vzhledem k jejich vysokoškolskému vzdělání také kvalifikovanou "práci politickou". Včera jsem byl na tradičním festivalu jednoho prestižního pražského gymnázia --co myslíte, stál tam někdo ze stávkujících a rozdával letáčky vysvětlující, oč jim jde? Byla tam diskuse o klimatu -- a nevěřím, že by organizátoři na takovou nabídku nekývli? Ve středu jsem učil na jedné mimopražské univerzitě a co myslíte, že jsem tam neviděl? Ano, hádáte správně, nikde ani plakátek na podporu stávky.

Ale to mluvím o té drobné práci a ono je vždycky snadnější místo toho žvanit o podstatě věci.

No ano, pane Profante, veškerou aktivitu člověka rozmělnit pouze na "drobnou práci", a nehledět za okraj talíře. Jen tak dál!