Elektrická energie vyráběná v projektech komunitní energetiky může z obnovitelných zdrojů pokrýt velkou většinu spotřeby českých domácností. Na tom, zda se dosud nevyužitý potenciál podaří využít, se ukáže, zda se česká energetika dostala z rukou fosilních miliardářů a začala skutečně sloužit svému účelu: dodávat čistou energii lidem, komunitám a podnikům.

Transformace energetiky spočívající v přechodu z fosilních na obnovitelné zdroje představuje jednu z kardinálních podmínek odvrácení nejvážnějších dopadů klimatické krize. Nevyhne se ani České republice. Má-li však mít taková transformace širokou společenskou podporu, musí být i sociálně spravedlivá a umožnit lidem, obcím či sdružením vlastníků výrobu a sdílení čisté, lokální energie.

Takováto silná základna lidí, kteří se podílejí na komunitní výrobě elektrické energie či tepla, by se stala přirozeným silným spojencem snah o zásadní proměnu české energetiky. A snad právě proto se jakýmkoli krokům v takovém směru snaží zabránit energetické korporace a oligarchové, kteří mají eminentní zájem na uchování svého privilegovaného mocenského postavení, díky kterému bohatnou na úkor celé společnosti — tak jako během zvýšení cen energií v loňském roce.

V posledních dnech tak nastaly události, které pro případný úspěch energetické transformace nevěstí nic dobrého. Reálně hrozí, že se místo komunit, obcí a energetických společenství vlastníků hybnou silou energetické transformace stanou velké energetické firmy, které prostě jen vymění spalování uhlí za rozsáhlé solární elektrárny a větrné parky.

Nyní se vede zásadní střet o to, zda energetická transformace prospěje především komunitám, obcím a občanské společnosti, nebo fosilním korporacím, které nás přivedly na pokraj klimatického rozvratu. A nyní chtějí stůj co stůj udržet své postavení.

Dotace velkým korporacím

Podle veřejně dostupných dat putuje naprostá většina prostředků druhé vlny dotací z prostředků Modernizačního fondu do rukou velkým energetickým korporacím. Peníze z Modernizačního fondu, které mají sloužit k financování spravedlivé transformace energetiky, tak budou financovat například projekty ČEZu, společnosti Sev.en Inntech uhlobarona Pavla Tykače a nemalé prostředky půjdou i na „Solární park Lovochemie“ patřící holdingu Agrofert.

Jde přitom o opakující se jev. Jak upozornil Deník Referendum v analýze Lucie Čejkové a Daniela Koteckého o dotačních programech na obnovitelnou a komunitní energetiku, „první balíky financí si rozebrali velcí hráči z byznysového prostředí. Rozebrali si dokonce i značnou část prostředků z výzvy, která byla určena menším projektům. Pouhé tři korporace z ní získaly takřka čtyřicet procent prostředků. Své velké projekty totiž rozčlenily na několik malých“.

Český stát tak není dlouhodobě schopen nastavit taková pravidla pro rozdělování dotačních prostředků, která by dostala finance k těm, jimž mají být určeny: obcím a komunitám, které bez nich reálně nemohou potřebné investice provést. Naopak se z veřejných prostředků dotují instituce a lidé, kteří vinou pokřiveného prostředí shromáždili obscénní majetky, ve velké míře právě z dotací — a nyní v tom chtějí pokračovat.

Zanedbání komunitní energetiky

Podle řady studií je přitom komunitní energetika klíčová pro rychlý přechod na obnovitelné zdroje; zvyšuje totiž popularitu takových zdrojů mezi místními obyvateli, z nichž mnozí získávají vlastnický podíl — a tedy přímý užitek. Je vcelku logické, že obyvatelé obce nebudou souhlasit se stavbou velkého větrného parku na polích za svými domovy, pokud ho bude stavět obří energetická korporace, která chce jen využít povětrnostní podmínky dané lokality pro svůj zisk.

Stejné větrníky si však může postavit sama obec nebo společenství vlastníků vytvořené místními obyvateli. Ti pak mohou profitovat z výroby čisté elektřiny z jimi vlastněných větrníků. A na celou věc pak budou pohlížet úplně jinak.

V režimu komunitní energetiky přitom funguje již 160 obcí po celé republice a další se svými projekty čekají na potřebnou legislativu. České vlády však dlouhodobě podcenily přípravu nezbytných zákonů, které měly být v rámci přenášení evropského práva v platnosti již v roce 2021.

Změnit to měla vláda Petra Fialy, která si dala do svého programového prohlášení závazek prohlášení prosazení odpovídajících právních předpisů do konce roku 2022. Podařilo se však prosadit jen takzvaný lex OZE I., který umožnil budování energetických zdrojů do výkonu padesáti kilowattů bez povolení Energetického regulačního úřadu.

Čeká se však na další zákony upravující sdílení energie a její uchovávání. Právě o ně se nyní svádí velký spor.

V připravované novele energetického zákona lex OZE II. totiž ministerstvo průmyslu a obchodu Jozefa Síkely navrhlo značná omezení komunitní energetiky. Ministerstvo sice navrhuje zavedení principu „aktivního zákazníka“, který si bude moci vyrábět a sdílet elektřinu na velké vzdálenosti. Bude tak možné si například posílat energii ze solárních panelů na chalupě do svého bytu ve městě.

Ministerstvo však navrhuje omezit energetická společenství, která jsou zásadní především pro velké projekty jako větrné parky, bioplynové stanice nebo komunitní bateriové úložiště — a v celé transformaci hrají mnohem větší roli. Jedná se nepochybně o výsledek lobby fosilních korporací a provozovatelů distribučních sítí, kteří se bojí vzniku konkurence. Tu těžko budou představovat individuální kutilové a chalupáři. Ale skutečně silná komunitní energetika by moc fosilních korporací a oligarchie přirozenou cestou zlomit mohla.

Úzkostlivé bilancování ministra Síkely

Návrh omezuje sdílení elektřiny uvnitř energetického společenství na území obcí s rozšířenou působností (ORP). Omezen má být i maximální počet členů jednotlivých energetických společenství na tisíc subjektů.

Opatření má zabránit zneužití komunitní energetiky a případnému obohacení v prostředí bez pravidel, které tu, podle Síkely, panovalo kolem roku 2010. Ministr Síkela se tak dle svých slov snaží vybalancovat jak „fosilní lobbisty“, kteří komunitní energetiku brzdí, tak i „zelené lobbisty“, kteří naopak chtějí, „aby systém komunitní energetiky neměl žádná pravidla“.

Ministr Síkela se tak tváří, jako kdyby bylo jeho prvořadým úkolem nalezení jakési lišácké pozice uprostřed, ze které by „racionálně“ vyvažoval zájmy lobbistů toužících po obohacení. Realita je ale naprosto odlišná. To, co ministr Síkela ve shodě s médií vlastněnými mimo jiné energetickými oligarchy Babišem a Křetínským, označuje za „zelené lobbisty“ jsou ve skutečnosti zástupci obcí, komunit a živnostníků, kteří se domáhají pouze toho, co je dávno standardem v zemích na západ od našich hranic.

Aby energetická transformace v České republice neuvázla na mělčině, je potřeba okamžitě a bez okolků otevřít rozvoji komunitní energetiky stavidla a zcela přestat dotovat obří korporace. Vládní legislativa přitom vzniká pomalu a z prostředků, které už dávno mohly putovat k obcím a komunitám toužícím po budování lokálních zdrojů čisté energie, se financují projekty energetických gigantů, jako je ČEZ nebo projekty korporací vlastněných oligarchy typu Pavla Tykače nebo Andreje Babiše.

Zatímco obce si mohou vzhledem ke svým organizačním kapacitám a legislativnímu rámci dovolit projekty v hodnotách do vyšších jednotek milionů, tak naopak jen fotovoltaický park hnědouhelné elektrárny Prunéřov I. vlastněný polostátní skupinou ČEZ dostane za rok 2023 dotaci v hodnotě více než jedné miliardy korun. Zatímco lidem se vloni zvyšovaly ceny energií o desítky procent, v České republice nadále panuje dotační socialismus naruby — pro bohaté.

Síkelou navržená novela by rovněž podvázala rozvoj již připravovaných projektů. Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie například zmiňuje příklad Pražského společenství obnovitelných zdrojů, které chce propojit vyšší tisíce instalací solárních panelů na střechách do jednoho společenství. Něco takového by však v rámci návrhů ministra Síkely nebylo možné.

Jak upozornili v dopise odeslaném představitelům vlády organizace sdružující experty a spolky pro komunitní energetiku, tak právě omezení na jednu obec s rozšířenou působností radikálně zmenší „možnosti společné výstavby a sdílení z větších zdrojů, jako jsou větrné elektrárny nebo bioplynové stanice. Jejich potenciál přitom leží typicky ve venkovské krajině při hranicích obcí s rozšířenou působností“. Jiří Krist, místopředseda Národní sítě místních akčních skupin, která se věnuje problematice místního rozvoje, v tiskové zprávě situaci komentoval následovně: „Zájmy velkých energetických firem opět dostávají přednost před podporou českého venkova a rozvojem moderní, čisté energetiky.“

Již dnes je navíc česká energetika významně vychýlena v neprospěch obnovitelných zdrojů. Ukázal to mimo jiné i nedávné velikonoční odpojení některých solárních zdrojů ze sítě, k čemuž musel přistoupit správce sítě, státní společnost ČEPS. Z čisté elektřiny se tak na několik hodin stal odpad bez hodnoty.

Na vině přitom není budování solárních zdrojů energie, ale více než desetileté zpoždění vytvořené minulými vládami a rovněž i vládou současnou: „Měli jsme dvanáct let na to distribuční a přenosovou síť na příchod decentralizované energetiky připravit,“ komentoval situaci Aleš Spáčil, energetický expert společnosti Greenbuddies. Dodává, že v o něco lidnatějším Nizozemsku je připojeno nesrovnatelně víc fotovoltaických elektráren, ale jejich odpojování nehrozí.

To, co ministr Síkela vydává za úzkostlivé vyvažování lobbistických zájmů, je tedy ve skutečnosti tancem podle píšťalky oligarchů, kteří se prostě bojí konkurence. A chtějí si pohlídat, že dotace potečou dál především, anebo takřka výhradně, do jejich kapes.

Síkela by tak měl přestat balamutit veřejnost a možná i sebe báchorkami o vyvažování a začít si všímat zásadních nerovností, které v tuzemské energetice panují. Jeho úkolem by mělo být tyto nerovnosti narovnat ve prospěch měst, obcí, živnostníků, lidí zasažených energetickou chudobou a všech, kteří by chtěli vyrábět čistou energii pro vlastní spotřebu a přebytky prodávat do sítě.

V následujících měsících se tak nepovede spor jen o několik megawattů instalovaného výkonu ze solárních panelů navíc. Povede se především o to, jestli česká energetická transformace bude skutečnou přeměnou k demokratizované a decentralizované energetice sloužící především lidem. Anebo zde vláda ve vleku oligarchie dopustí zezelenání centralizovaného systému, ze kterého na úkor všech těží velké korporace a oligarchie.