Na otázku, ze kterého obnovitelného zdroje se v České republice vyrábí nejvíce elektřiny, většina lidí v posledních letech neodpovídala správně. Rozsáhlá pole fotovoltaických elektráren i velké přehrady na řekách působí na pohled daleko mohutněji než klobouky bioplynových stanic. Právě bioplynky ovšem v pořadí obnovitelných zdrojů stabilně vykazovaly nejvyšší produkci. S rozvojem střešních fotovoltaik sice v současné době o svůj primát přicházejí, ale to nic nemění na tom, že produkce bioplynových stanic je úctyhodná: vyrobí 2,6 TWh, což při české spotřebě kolem 60 TWh není zanedbatelné.

Bioplynové stanice navíc nejsou závislé na momentálním počasí, a mohou proto vhodně doplňovat výrobu solárních a větrných elektráren. Nelze přehlédnout, že pěstování plodin pro „krmení“ bioplynových stanic může mít při nevhodných postupech negativní dopady na půdu, ale to by nemělo být důvodem, proč tento čistě domácí energetický segment dále nerozvíjet. Udržitelné postupy pěstování energetických plodin existují a jejich konkurenceschopnost závisí na nastavení ekonomických podmínek.

Výhrada, že u bioplynových stanic se vzhledem k jejich poloze obtížně hledá využití tepla, což snižuje efektivitu využití vypěstovaných vstupů, je oprávněná a vedla k úvahám o jejich transformaci na výrobu biometanu. Ten lze dodávat do plynárenské infrastruktury a jeho výroba z bioplynu je technicky zvládnutá. Zejména po zdražení zemního plynu během energetické krize vyvolané ruským útokem na Ukrajinu se úvahy o potenciálu tuzemské produkce biometanu objevovaly celkem často.

Cena plynu ovšem opět klesla a investice do přečištění bioplynu na biometan není zanedbatelná. V zemích, kde jsou podmínky pro výrobu elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů stabilní a dobře předvídatelné, by bylo možné takový projekt vyhodnotit a rozhodnout, zda do něj investovat. V České republice lze zatím biometanové stanice spočítat na prstech a zájemci o další projekty se rozhodně nemačkají v tlačenici.

Co na tom, že kombinace výroby biometanu ve chvílích přebytků ve výrobě elektřiny a provozu bioplynové stanice v hodinách, kdy je elektřiny málo, dává z pohledu energetické bezpečnosti perfektní smysl. Leitmotivem sněmovních debat jsou levná elektřina a minimalizace podpory obnovitelných zdrojů. Vytvoření stabilního prostředí pro zdroje typu biplynových nebo biometanových stanic je stále daleko, což samozřejmě hraje do karet těm, kdo do omrzení prohlašují, že bez fosilních paliv celý systém nemůže fungovat.

Na bioplynových stanicích se v příštích letech ukáže, jak dokážeme hospodařit s domácími zdroji. Můžeme se přiblížit k optimální kombinaci bioplynových stanic a výroby biometanu, případně preferovat zachování výroby elektřiny v bioplynkách nebo konverzi na biometanové stanice. Hrozí ovšem také varianta, řada bioplynových stanic bez náhrady skončí. A budeme mít jen spokojené fosilní lobbisty.