Pacov leží u rozhraní Vysočiny, Středočeského a Jihočeského kraje. Na první pohled jde o celkem běžné maloměsto s půvaby koncentrovanými do historického centra: je tu zámek, park a dvojice kostelů na náměstí. Vyniká ale i něčím mnohem současnějším — jako jedna z mála samospráv Pacov získal peníze z evropského Modernizačního fondu na pořízení solárních panelů.

„Projekt už jsme měli nahrubo připravený. Věděli jsme, o které střechy půjde, měli jsme vytipované objekty a také jsme znali jejich energetickou spotřebu, protože jsme ji dlouhodobě sledovali. Jen jsme čekali na vhodnou příležitost,“ popisuje předpoklady úspěchu své obce starosta Tomáš Kocour.

Solární panely plánují pořídit například na základní školy, polikliniku, dům sociálních služeb nebo k čistírně odpadních vod. Z Modernizačního fondu na ně dostanou šest a čtvrt milionu korun.

Program Modernizační fond otevřela Evropská unie s cílem financovat spravedlivou a čistou transformaci energetiky. Prostředky ovšem přerozdělují jednotlivé členské země. S plány jako mají v Pacově, tedy právě těmi, jež odpovídají smyslu výzvy, přitom české úřady původně ani nepočítaly.

Přestože samy obce měly o energetickou transformaci zájem, bylo zapotřebí výrazného tlaku občanské společnosti, aby se o dotační tituly mohly vůbec ucházet. Z naší analýzy vyplývá, že z celkového počtu 189 úspěšných projektů nakonec pouze čtrnáct tvořily obecní a krajské. Z téměř 3,5 miliardy korun se tak obcím přidělilo pouhých osmapadesát milionů — necelá dvě procenta.

První balíky financí si rozebrali velcí hráči z byznysového prostředí. Rozebrali si dokonce i značnou část prostředků z výzvy, která byla určena menším projektům. Pouhé tři korporace z ní získaly takřka čtyřicet procent prostředků. Své velké projekty totiž rozčlenily na několik malých.

Štěstí přeje připraveným

Podle nedávno zveřejněné studie, kterou k vypracování zadalo Centrum pro dopravu a energetiku, by komunitní energetika zvládla zajistit až osminu veškeré aktuálně spotřebovávané elektřiny v České republice. Přechod směrem k decentralizovaným zdrojům energie se ovšem neobejde bez účasti obcí a menších společenství vlastníků. Tomu přitom stále brání nedostatečná legislativa.

Podle Ondřeje Paška, experta Hnutí Duha pro oblast energetických dotací, prostředí dotačních titulů v Modernizačním fondu samosprávám dlouhodobě není nakloněné. Obcím se nedostává poradenství, které by je leckdy složitým systémem energetických dotací provedlo. Připraveni odpovědět na dotační výzvy tak bývají hlavně zavedené energetické podniky a další velké instituce, které už mají předpřipravené projekty takzvaně v šuplíku.

Jak říká starosta Kocour, „štěstí přeje připraveným“. Obec Pacov uspěla, neboť při přípravě projektu pro Modernizační fond nezačínala od nuly. Jak ušetřit na účtech za energie, řeší dlouhodobě.

Spolehnout se navíc mohli jak na pomoc od dotačních manažerek Mikroregionu Strážiště, jehož je Pacov součástí, tak na předchozí zkušenosti s čerpáním dotací. „S dotacemi máme rozsáhlé zkušenosti, takže pro nás tato žádost nebyla nic nadstandardního. Ale někomu se to může zdát náročné,“ uznává Kocour.

Pacov měl nakonec šanci získat příspěvek z Modernizačního fondu pouze díky tomu, že vláda — jak jsme uvedli — vloni v lednu upravila podmínky čerpání. Na obce se totiž mělo původně dostat až za několik let.

Podle Anny Michalčákové z právnické organizace Frank Bold je přitom mezi obcemi poptávka po komunitní energetice velká. K požadavku na Ministerstvo životního prostředí, aby obce mohly žádat o dotace z Modernizačního fondu už v jeho úvodních fázích, se ostatně kromě ekologických organizací připojilo také Sdružení místních samospráv České republiky. Jen díky společnému tlaku nakonec obce mohly o peníze na obnovitelné zdroje žádat už z programu RES+.

Podstatnou část dotací z výzvy určené pro malé zdroje získaly korporace

Část peněz z programu RES+ byla Státním fondem životního prostředí (SFŽP) vyčleněna na budování menších elektráren s výkonem do jednoho megawattu. Z miliardy určené na tuto výzvu se už většina rozdělila — dosud téměř 838 milionů korun.

Poslední vlnu přidělených dotací oznámil Státní fond životního prostředí v tiskové zprávě 10. června. Mezi vybranými projekty zpráva jmenuje dotaci pro město Horní Jiřetín na stavbu fotovoltaické elektrárny (přibližně půlmilion korun), nové solární panely v areálu městské teplárny na brněnské Špitálce (dva miliony) a podporu fotovoltaiky pro slezskou agrofarmu (čtrnáct milionů z poslední vlny podpory).

Tisková zpráva Státního fondu životního prostředí se už ale opomíjí zmínit o poněkud pozoruhodnější skutečnosti — jako by úřad sám cítil, že se tím není co chlubit. Na téměř čtvrtinu doposud rozdělené dotační částky si přišla jedna jediná společnost: Freitag Project Development. Té bylo přiřknuto takřka 220 milionů, z toho většina právě v červnu v rámci čerstvé dotační vlny.

Společnost většinově ovládají bratři Joachim a Michael Freitagovi, majitelé německé nadnárodní skupiny Freitag Gruppe. Ta se prezentuje jako „největší soukromý poskytovatel energetických služeb“ na německém trhu. Firma zmíněnou takřka čtvrtmiliardu získala na financování devatenácti různých projektů.

Ač tento případ bije do očí nejvíce, Freitag Project Development není zdaleka jediná korporace, jež si na veřejné zdroje sáhla. Z popisu projektů několika různých firem lze usoudit, že některé společnosti usilovaly o vybudování elektráren o větším výkonu, ale jednodušší cesta k veřejnému financování pro ně vedla právě přes výzvu určenou na menší projekty.

Z databáze úspěšných projektů můžeme vyčíst, že právě větší aktéři si ve vícero případech žádali o dotace na větší počet podobných projektů. Podávali si je jako jednotlivé drobnější žádosti na elektrárny nebo skupiny elektráren do jednoho megawattu způsobem, který zavání účelovostí.

Operoval tak například maloobchodní gigant Lidl. Díky osmi úspěšným žádostem sdružujícím celkem 41 poboček si korporace přišla takřka na 46 milionů. To se jeví v ostrém kontrastu vůči úspěšnosti obcí. Lidl tak totiž obdržel například o 20 milionů více než příspěvková organizace Prahy, která z řad obcí získala na budování komunitní energetiky největší obnos.

Mluvčí Tomáš Myler v písemné odpovědi Deníku Referendum hájí počínání společnosti takto: „Nejzásadnějším důvodem byla administrativní náročnost přípravy takto obrovského balíku projektů, jež by na naší straně přinášela neúměrnou administrativní zátěž, ale rovněž neefektivní vícenáklady… Dalším důvodem, který nás vedl k rozdělení realizací je pak regionální a časová členitost. V rámci jednotlivých žádostí jsme se soustředili na sdružování projektů jak v čase, tak i v místě.“

Prodejny se v rámci společných projektů nicméně často nacházejí v opačných koutech republiky. Jednotlivé žádosti tak namátkou sdružují pobočky třeba v Ostravě, Brně a Karlových Varech nebo v Karviné, Pardubicích a na Kladně. Popisy projektů tak spíše vzbuzují dojem, že hlavním společným znakem pospojovaných prodejen je jednoduše fakt, že se společně vměstnaly pod kritickou hranici jednoho megawattu.

Podle mluvčí Státního fondu životního prostředí Lucie Früblingové jsou výzvy otevřené všem subjektům, tedy nehledě na jejich velikost. Hlavním důvodem vypsání menší výzvy byl podle ní ovšem fakt, že „menší projekty do 1 MW by nebyly v soutěžní výzvě s velkými projekty konkurenceschopné“. Z toho tedy vyplývá, že obce či komunity měly zkrátka jedinou šanci uspět právě v malé výzvě.

Je na místě se ale ptát, zda by neměly dotace sloužit podpoře právě tam, kde se na potřebné investice ve veřejném zájmu nedostává prostředků. Lidl, jehož majitel Dieter Schwarz se letos podle magazínu Forbes v žebříčku nejbohatších lidí světa vyšplhal na 28. příčku, neboť se jeho majetek za poslední dva krizové roky více než zdvojnásobil, takovým případem nepochybně není.

Dotace z menší výzvy na fotovoltaiku získalo také několik korporací, které se tradičně soustřeďují na byznys s fosilními palivy. Mezi ně se řadí například německý energetický gigant E.ON či Green Gas DPB. Název druhé zmíněné společnosti by mohl vést k falešné domněnce, že se jedná o společensky odpovědnou firmu, přičemž primárně ve skutečnosti podniká v oblasti fosilního důlního plynu. Z dalších pozoruhodných případů stojí za zmínku i firma DYAS Energy, jejímž prostřednictvím se k dotacím z veřejných prostředků dostal Michal Voráček, spolumajitel Parlamentních listů.

Další korporací, jež získala výraznou část dotace na menší zdroje, je skupina Global Energy Investments Tomáše Kalába, která se dle vlastních slov řadí do první pětky největších provozovatelů solárních elektráren v České republice. Celkem v rámci výzvy získala dotace na deset různých projektů.

Plánovaný výkon jejích jednotlivých projektů se ovšem většinou nachází nedaleko pod hranicí jednoho megawattu, která jednotlivé projekty drží pod limitem pro „malé“ projekty, i když v součtu ho samozřejmě několikanásobně přesahují. Korporace si tak z této výzvy načerpá takřka 67 milionů korun. Firma Solar Global ze skupiny Global Energy Investments na otázky zaslané Deníkem Referendum neodpověděla.

Většina peněz byla zatím přitom rozdělena z výzvy, kde menší subjekty vůbec neměly šanci

Výzva určená pro menší elektrárny však není jediná, ze které poslední zmíněná firma, skupina Global Energy Investments, čerpala dotace. Dalších téměř 206 milionů totiž společnost obdržela skrze devatero dceřiných firem v rámci výzvy RES+ 2. Ta je zaměřená na elektrárny s výkonem nad jeden megawatt a k dispozici v ní je tři a půl miliardy korun, přičemž se zatím vyčerpalo asi 2,7 miliardy.

Obce nebo energetické komunity na ni však de facto nedosáhnou. A to z jednoho prostého důvodu: takovou kapacitu není běžná obec schopná vybudovat.

Tuto výzvu si tak rozebrali velcí hráči jednoduše proto, že pro ně byla nastavená. Rozdělil se z ní přitom více než trojnásobný obnos oproti výzvě pro malé projekty.

A co více, z programu „šitého“ pro velké hráče těžila jediná firma více než poloviční obnos financí, které byly celkem přiděleny pro všechny projekty menší výzvy. Onou společností je holding SUAS Group, sesterská firma Sokolovské uhelné. Na své čtyři projekty obdržela dotaci 460 milionů korun.

Nejde přitom o jediné evropské peníze, kterými se stát rozhodl Sokolovskou uhelnou štědře podpořit. Další asi třičtvrtě miliarda byla totiž tomuto jednomu z největších producentů skleníkových emisí v České republice přiklepnuta v rámci Fondu spravedlivé transformace. Podle zjištění Deníku Referendum z minulého týdne se vůči způsobu rozdělení evropských zdrojů z tohoto programu ostře vymezila Evropská komise a požaduje po Česku přepracování jeho plánů.

Nová šance pro obce

Na tlak občanských organizací, které dlouhodobě upozorňují na to, že na komunitní energetiku se ve výzvách nedostává, částečně zareagoval už i sám Státní fond životního prostředí. Aktuálně připravuje možnosti čerpání peněz zaměřené specificky na její podporu, které spolu s dalšími výzvami v rámci programu RES+ vyhlásí nejspíš už do konce června.

Ještě v březnu počítal Státní fond životního prostředí s tím, že pro komunitní energetiku v programu RES+ vyčlení 7,5 miliardy. Z květnové prezentace dotačních programů však vyplývá, že částka byla upravena a prozatím se obcím přiřknou jen tři miliardy. Částka se ale ještě může změnit.

Nejnovější dotační titul ovšem míří pouze na obce. Ty přitom nejsou jediný typ menšího subjektu, na něž by bylo vhodné cílit. Důležitou součástí komunitní energetiky jsou takzvaná energetická společenství.

Ta mohou vznikat třeba v rámci jednoho bytového domu, ale i sousedství nebo sídliště. Společné jim je hlavně to, že sdílejí výrobu a hospodaření s energií. „Na samostatnou podporu energetických společenství stále čekáme,“ komentuje jednu z hlavních chyb v podpoře obnovitelné energetiky Anna Michalčáková z organizace Frank Bold.

Pro skutečnou komunitní energetiku chybí legislativa

„Aktuálně je všechno nastavené pro firmy, které mají jiné organizační kapacity, čelí jiným rizikům a mají jiný přístup k financování než občanská sdružení,“ poukazuje na současné nedostatky analytik energetické politiky Jan Osička. Rozmach brzdí mimo jiné nedostatečné legislativní vymezení komunitní energetiky.

Zákon například nyní neumožňuje, aby vznikala funkční energetická společenství. V současnosti proto není možné, aby lidé v sousedních domech energii společně vyráběli a sdíleli.

Potíže se objevují i v tom, co už se v legislativě alespoň částečně ukotvilo. Ekologické organizace například dlouhodobě požadují, aby se v případě střešních fotovoltaik zjednodušil proces povolování výstavby a následného připojení do sítě. Obojí totiž brání většímu rozvoji lokálních obnovitelných zdrojů energie.

Šanci napravit podmínky promarnila už minulá vláda Andreje Babiše. Ani současná vláda s Petrem Fialou se ale k nutným úpravám legislativy dlouho neměla. Nastavení podmínek pro komunitní energetiku nicméně požaduje po České republice Evropská komise. V polovině května poslala oficiální výzvu k nápravě a tuzemská vláda má teď dva měsíce na to, aby chybějící pravidla doplnila.

V reakci na tlak Evropské komise se tak konečně věci dávají do pohybu. Ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo do konce června navrhnout novelu energetického zákona, již druhou v poslední době. Podle Ondřeje Paška by měla novela ukotvit důležitý legislativní základ, na jehož bázi se budou do budoucna nastavovat další podmínky.

Experti předpokládají, že ani novela nevyřeší všechny nedostatky. „Její cíl je hlavně uspokojit požadavky Komise,“ upozorňuje Pašek. Přesto bude její podoba zásadní: Česká republika má šanci konečně začít budovat odvětví, které tím, že z běžných občanů dělá spoluvlastníky výrobních kapacit obnovitelných zdrojů energie, a skýtá jim tak možnost nezanedbatelných příjmů, vytváří ve společnosti silnou základnu stoupenců obnovitelných zdrojů. A je tedy důležitým nástrojem k prosazení nezbytné energetické transformace.

Text vychází s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.