Bývalý premiér Vladimír Špidla vyzval ve svém komentáři v Právu z 21. července vládu, aby využila možnosti vzít si zvýhodněný úvěr z fondu obnovy Evropské unie. Úrok by mohl být kolem jednoho procenta, což je podstatně výhodnější než úrok, za jaký si nyní půjčuje na finančních trzích české Ministerstvo financí.

Možnost získat úvěr z fondu obnovy určitě stojí za úvahu. Je ale třeba se blíže podívat na to, jak by tyto zdroje mohly být co nejlépe využity ve prospěch obyvatel České republiky. Nejedná se přitom o malé peníze — stát si může říct až o 350 miliard korun.

Dotace miliardářům

Česká republika nyní z fondu obnovy čerpá nevratnou dotaci ve výši 180 miliard korun na investice popsané v Národním plánu obnovy schváleném minulou vládou. Špidla ve svém komentáři zmiňuje například investice do sociálních služeb nebo regionálních kulturních center. To zní slibně. Nemůžu se však zbavit dojmu, že Národní plán obnovy obsahuje až příliš mnoho peněz pro velké korporace a málo pro zlepšení veřejných služeb.

Určitě nechceme, aby peníze, které si Česká republika půjčí z fondu obnovy, šly jako nevratné miliardové dotace uhlobaronům, jak tomu hrozí v případě evropského Fondu pro spravedlivou transformaci.

Ministerstvo životního prostředí možná přidělí dotaci 1,2 miliardy korun z fondu pro transformaci firmám Pavla Tykače na rekultivaci severočeského dolu ČSA, ačkoli Tykačovy těžařské firmy dosud nezaplatily povinný odvod na rekultivaci ve výši celkem 2,2 miliard korun. Celková hodnota majetků Pavla Tykače je přitom odhadována na pětasedmdesát miliard korun. Je výsměchem smyslu spravedlivé transformace, aby z jejího fondu získal významnou dotaci právě Pavel Tykač.

Musíme především pomoci lidem, které drtí současná inflace a zvláště nárůst cen energií. Rozhodující část úvěru z fondu obnovy by měla jít na zateplování domů a na komunitní obnovitelné zdroje energie. Ne nadarmo má ostatně fond obnovy v evropském originále název nástroj pro oživení a odolnost (The Recovery and Resilience Facility).

Podpora veřejně prospěšných projektů

Věřím v komunitní energetiku. Jejím smyslem totiž není vytvářet zisky jako je tomu u velkých energetických korporací, nýbrž dodávat levnou a čistou energii lidem v obcích. Zisk mají tedy ve skutečnosti všichni, nejen někteří. Už i v České republice existují města a obce, jež na principech komunitní energetiky úspěšně fungují. Tak proč by to nemohlo jít i ve větších městech, třeba i v některých čtvrtích Prahy?

Každá kilowatthodina, kterou ušetříme zateplením nebo kterou získáme z lokálních obnovitelných zdrojů, bude znamenat méně peněz za plyn, méně oxidu uhličitého v atmosféře, ale především větší energetickou a sociální odolnost do budoucna.

Fond obnovy navíc neobsahuje — na rozdíl od některých jiných fondů Evropské unie — omezení pro investice v Praze. Zvýhodněný úvěr by šlo použít na velké infrastrukturní investice, pokud budou dostatečně ekologické. Dálniční Pražský okruh z fondu nezaplatíme, ale třeba rozvoj tramvajové sítě nebo část stavby metra linky D ano.

Uvažovala vůbec současná Rada hlavního města Prahy o fondu obnovy? Rada si na polovinu nákladů na linku metra D chce vzít úvěr v Evropské investiční bance ve výši až 23 miliard korun. Prostředky z fondu obnovy se musí sice investovat rychle — ale tyto zdroje je možné kombinovat a například úvodní etapu zaplatit z fondu obnovy a další etapy za pomoci úvěru v Evropské investiční bance.

Dlouhodobě se věnuji ochraně práv těch, kteří se nemohou bránit sami. Ochrana lidských práv neznamená jen dovolávat se Václava Havla, především jde o to správně nastavit legislativu a vyčlenit dostatečné zdroje.

Například Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje investice na důležitý transformační projekt, který by v jednotlivých krajích zkvalitnil péči o ohrožené děti, a hledá na něj peníze. Doufám, že je dostane. Právě takový druh investic přímo pro lidi, a zvláště ve prospěch dětí, by měl být z fondů Evropské unie podpořen především. Rozhodně však ne miliardové dary uhlobaronovi.