Jak chtějí lidé žít až skončí uhlí? Zeptejte se jich!
Mikuláš ČerníkV Podkrušnohoří brzy skončí těžba uhlí. Ekonomická i identitní transformace, jež oblast čeká, bude vpravdě hluboká a je nutné pohlídat, aby se na její podobě podílely všechny složky tamní společnosti. I to bylo cílem srpnové Klimajízdy.
Karlovarský a Ústecký kraj procházejí zásadní proměnou, která plyne z konce využívání uhlí. Ten je urychlován nejen ekonomickým tlakem obchodu s emisními povolenkami, ale také rostoucím tlakem veřejnosti. Zdaleka přitom nejde jen o nahrazení joulů a wattů ze spalování uhlí těmi z obnovitelných zdrojů, energetický systém se zároveň musí přizpůsobit specifickým vlastnostem solárních a větrných elektráren.
To s sebou také nese potřebu nahradit pracovní místa v sektorech zatěžujících životní prostředí, a tudíž i proměnit ekonomickou strukturu kraje. Důkladnou debatu o spravedlivé transformaci, tj. proměně hospodářství způsobem, který všem lidem umožní žít dobrý a důstojný život, aniž by devastoval přírodu, jsme sice měli vést už dávno, ale i pozdě je lepší než nikdy.
Podkrušnohoří ve veřejném prostoru nese obraz periferie, místa dějinných křivd, které prostor až do dnešních dní předurčují dalšímu drancování a destrukci. Někdo si sice na vytváření příběhu o prokletí kvůli nerostnému bohatství a poválečných přesunů obyvatel může budovat kariéru, rozhodně tím ale škodí mnoha místním iniciativám, které se zasazují o změnu k lepšímu.
Obyčejných lidí, kteří se s vytěžováním svého kraje nehodlají smířit, přitom není vůbec málo. I když nemusí být na předních stránkách novin každý den, jejich práci oceňuje hlavně jejich nejbližší okolí a komunita. Občanské iniciativy zdola nám tak mohou ukázat, kterým směrem se má proměna krajů ubírat, aby ji docenili především místní obyčejní lidé. Je ve veřejném zájmu společně odstranit překážky, kterým dnes tyto iniciativy musí čelit, protože tak můžeme inspirovat vznik dalších příjemných míst a aktivit.
Právě proto jsme s přáteli z hnutí Limity jsme my vyrazili na kolech z Chebu do Ústí nad Labem. Chtěli jsme podpořit zárodky pozitivních změn, občanské iniciativy, které zlepšují životní prostředí, starají se o slabší a zranitelnější, dohlížejí na veřejnou správu nebo ve své komunitě organizují kulturní život. Několik desítek lidí z celé republiky tak díky Klimajízdě na vlastní oči vidělo rozsah uhelné infrastruktury a seznámilo se s postupem příprav spravedlivé transformace.
I přes to, že je Fond spravedlivé transformace výrazně menší než Modernizační fond a Fond obnovy, nabízí velikou příležitost pro financování potřebných změn. Zásadním problémem ovšem je, že současný plán rozdělení prostředků na spravedlivou transformaci v podstatě brání potřebné proměně mocenských vztahů a neotvírá dostatek příležitostí pro zapojení veřejnosti. Klade totiž důraz na návratnost investic, zároveň ale nereflektuje, že peníze jsou především prostředek, který umožňuje dosáhnout určitých cílů.
Představme si veřejné prostředky jako opatření proti suchu. Můžeme masivně investovat do betonu a budování několika málo velikých přehrad, nebo můžeme naopak menšími a chytrými opatřeními rozbít meliorační drény a podpořit vlastní kapacitu ekosystému zachytávat vodu na mnoha místech v krajině současně.
Snahy místních neudusí ani environmentální nespravedlnosti ani sociální vyloučení
Ve Vřesové, malé obci vedle uhelné elektrárny, se potkává environmentální nespravedlnost s nedůvěrou v politiku. Pár týdnů před námi navštívili obec dobrovolníci Milionu chvilek pro demokracii, aby rezidenty přesvědčili k volební účasti. Rezignace místních obyvatel na politiku je přitom velmi dobře pochopitelná. V obci, které ve snahách o rozvoj svazuje ruce moc Sokolovské uhelné, je možná smysluplnější přemýšlet o odchodu za lepším živobytím než o tom, komu dát ve volbách hlas.
Děkuju, Mikuláši, za zprávu o Jízdě za klima i za připomenutí, že v kraji, o němž se píše převážně negativně ( snad protože je to efektní) žije spousta lidí, kteří na život tady vsadili svou budoucnost a pracují pro to, aby byla smysluplná a perspektivní.
K aktivitám občanských spolků bych ráda přidala aktivity Základní umělecké školy Ferdinanda Leopodla Gassmanna v Mostě, kde mimo jiné působí i skvělý literárně dramatický obor pod vedením BcA.Pavla Skály. Jeho žáci pravidelně účinkují na vrcholné amatérské přehlídce Jiráskův Hronov a hostují na nejrůznějších, i zahraničních, festivalech. Poetika i témata jejich inscenací se vždy tak či onak vztahuje k současnosti a jejím naléhavým tématům, byť třeba na podkladě klasické látky. Děti a studenti, kteří tímhle dramaťákem projdou, jsou vybaveni schopností nekonvenčního pohledu na svět a život, nenechají se oblbovat konzumem ani manipulacemi ze strany těch, kteří v kraji vládnou ekonomicky nebo politicky. Stojí zato být s nimi ve spojení, byť si moc nedávají záležet na tom, aby svou činnost pořádně prezentovali na internetových stránkách školy ( a měli by to zlepšit).
Ostatně podobně produktivním zdrojem svobodného myšlení, kreativity a kvalitního života, při němž je důležité i vážit si a mít rád místo, kde žiju, je Základní umělecká škola Roberta Schumanna v Aši ( viď, Mikuláši), kde se projevuje svébytná a tvůrčí ruka nedávné ředitelky Pavly Hoškové i té současné Anny Pokorné ( které spolu ostatně jako studentky v amatérském divadle začínaly). Ona vedoucí ruka musí mít opravdu otevřenou dlaň pro všechno, co je v kraji důležité, a pro všechny, kterým o něco jde. V Aši, mimochodem, vychovávají vynikající muzikanty.
Spojenectví environmentálních a kulturních aktivit je budoucností míst, o nichž panuje spousta negativního mínění. Což se koneckonců dá pomalu říci o celé naší zemi.