Hana Galiová žije v Litoměřicích od narození. Posledních jedenáct let bydlí v domě, který postavila s pomocí rodiny a sourozenců. Při vyřizování záležitostí ohledně stavby se dozvěděla, že radnice nabízí lidem dotaci na pořízení solárních panelů pro ohřev teplé vody.

„Město inzerovalo, že mají tuto možnost podpory. A když jsme v té době dokončovali novostavbu, tak jsme si rovnou zažádali,“ popisuje do telefonu paní Galiová, žena s energickým hlasem. Chtěla tím ulehčit jak přírodě, tak vlastnímu rodinnému rozpočtu.

Kromě peněz od města si zažádala také o dotaci od státu, což dohromady pokrylo většinu pořizovacích nákladů. Zařízení si pochvaluje — s jeho údržbou nemá žádné větší starosti a zároveň uspoří část peněz, které by jinak musely jít na účty za energie.

„Vždycky mám radost, když svítí sluníčko, protože to nám ten vnější zdroj vyrábí elektřinu i teplou vodu.“ Kromě radnicí dotovaných panelů na ohřev vody si totiž před rokem pořídili na dům také fotovoltaické panely k výrobě elektřiny.

Lidé Slunci nejprve nevěřili

Již v předchozím textu jsme popsali přes dvě desetiletí snah Litoměřic v oblasti městské energetiky. Všechno ale začalo právě dotacemi na solární ohřev vody.

„Po revoluci byly Litoměřice takovým hodně zakouřeným městem. Lidé často topili uhlím a prakticky se tady nedalo dýchat,“ přibližuje klidným hlasem počátky vedoucí litoměřického odboru životního prostředí Pavel Gryndler.

V devadesátých letech začali nejprve s podporou přechodu na plyn. Z tehdejšího vládního programu Ekomiliarda přispívali obyvatelům, kteří se rozhodli vyměnit kotle na uhlí právě za ty plynové. Když ale později plyn zdražil, bylo třeba zajistit, aby se lidé nevraceli zpět k vytápění uhlím.

Radní se proto rozhodli, že vyhradí část peněz z rozpočtu města na ekologická opatření přímo v domácnostech. Jako první samospráva v České republice tak v roce 2000 nabídli dvacet tisíc korun každému, kdo si zařídí ohřev vody pomocí sluneční energie. Podmínkou bylo právě i to, že domácnost, která peníze dostane, nebude topit uhlím.

I když samo pořízení panelů, které vykryjí část nákladů na teplou vodu, nezajistí úplný odklon domácností od fosilních paliv, snažili se tím hlavně motivovat obyvatele, aby si vůbec k obnovitelným zdrojům energie našli cestu.

V tehdejší době šlo o unikátní projekt. „Zájem byl ale prakticky nulový. Lidé Slunci v podstatě nevěřili,“ přibližuje Pavel Gryndler. Zástupci města proto uspořádali přímo na hlavním náměstí setkání pro občany.

Účinnost solárních kolektorů tehdy předváděli třeba tím, že jimi ohřívali vodu z tamní historické kašny. Poté se první zájemci o dotace ozvali. Pavel Gryndler s úsměvem dodává, že další podstatnou část propagace už zajistila „sousedská reklama“.

Příspěvek poskytují Litoměřice dodnes, v roce 2006 se zvýšil na čtyřicet tisíc korun. Od začátku projektu si lidé s podporou města pořídili solární kolektory o ploše zhruba dva a půl tisíce metrů čtverečních. Pokud bychom počítali, že jeden panel má v průměru dva čtvereční metry, šlo by o více než dvanáct set jednotlivých zařízení, přičemž průměrná domácnost si obvykle pořizuje dva až tři panely.

Litoměřický odbor pro životní prostředí konkrétní počty žádostí neeviduje. Celkově vyplatili částku v řádu několika milionů, podle Pavla Gryndlera se ale zájem napříč lety různil. Ve „slabších“ letech s menším počtem zájemců přispěli lidem celkově kolem osmdesáti tisíc, ale jindy i kolem jednoho milionu za rok.

Peníze však prý našli pro každého, kdo splňoval podmínky pro dotaci — tedy netopil tuhými palivy a pořídil panely alespoň o ploše tří metrů čtverečních. „Občas musíme doplnit finance, abychom uspokojili víc lidí,“ přiznává starosta Litoměřic, Ladislav Chlupáč (ODS).

Popisuje, že se peníze na dotace pro obyvatele skládají ze tří zdrojů. Prvním je Fond úspor energie, kam se ukládají peníze ušetřené díky energetickým opatřením na městských budovách. Další část tvoří příspěvky od Správy úložišť radioaktivních odpadů. Město je dostává kvůli nedalekému úložišti radioaktivního odpadu pocházejícího ze zdravotnictví, průmyslu nebo výzkumu. Poslední, menší část tvoří rozpočet města.

Učinit dotace dostupnějšími

Na otázku, zda získat dotaci není náročné či zda to nepřináší výrazné starosti s dokumentací, odpovídá Hana Galiová záporně. Nevzpomíná si, že by proces žádosti mezi ostatním vyřizováním okolo novostavby nějak významně vynikal svojí náročností.