Vytvoření nové technické infrastruktury zejména v obnovitelných zdrojích, v ukládání energie nebo energetické účinnosti vyžaduje nespočet legislativních změn, vládních opatření, peněz i práce. Nicméně efekt, který odklon od uhlí způsobí, bude vyžadovat značné změny i v podobě ekonomiky tří českých uhelných regionů.

I zde je proto potřeba věnovat úsilí úspěšné transformaci. Postarat se o zhruba čtyři desítky tisíc zaměstnanců, jejichž pracovní místa zaniknou nebo se promění (nejen v dolech a elektrárnách, ale i v navázaných odvětvích, jako je doprava, průmysl, služby).

Je nutné rozvíjet obce v blízkosti dolů, které přijdou o tučné částky od těžařských firem, využít nevyhnutelné změny infrastruktury k vytvoření nových pracovních míst a nastartovat nová udržitelná odvětví. Je také třeba postarat se o důlní krajinu, která má šanci dostat nový ráz a život.

Pro české prostředí jde jistě o velkou výzvu. Naštěstí se ale máme kde učit. Podobným výzvám totiž už čelily a čelí země po celém světě. Česká transformace není v globálním kontextu ojedinělá, není nejrychlejší ani nejrozsáhlejší. Jaké konkrétní problémy jiné země řešily?

Rychlost

Na změnu třetiny elektrického mixu, zásobování teplem nepočítaje, máme jedenáct let. Zdá se to jako moc rychlé? Řecký premiér v roce 2019 prohlásil, že během čtyř let, do roku 2023, skončí 82 % instalovaného výkonu uhelných elektráren, poté bude fungovat už jen poslední elektrárna a země přestane těžit a spalovat uhlí nejpozději do devíti let. Řecko přitom v tu dobu produkovalo z uhlí čtvrtinu vyrobené elektřiny.