Ani korunu na fotovoltaiku, šetříme si na uhlí
Jiří KoželouhNávrh podpor v energetice vydaný ministerstvem průmyslu vypadá tak, jako by úředníky vůbec nezajímalo, co je napsáno v programovém prohlášení vlády. Pokud nechce ministr Síkela přijít o důvěryhodnost, obsah dokumentu se musí změnit.
Přestože nový ministr průmyslu Jozef Síkela okamžitě přijal myšlenku, že modernizace české energetiky stojí hlavně na výstavbě nových jaderných reaktorů, slýcháme od něj i nadějnější názory. Například, že jsme v minulosti zanedbali rozvoj obnovitelných zdrojů a rychlý odklon od uhlí je pro nás jasná budoucnost.
Nyní ale přichází okamžik, kdy je možné jej poprvé reálně hodnotit. Jeho úřad poslal k připomínkování návrh nařízení vlády, které určuje, jaké zdroje energie chce stát příští tři roky podporovat a v jakém objemu. Jde o takzvanou provozní podporu formou zeleného bonusu, který stát doplácí k tržní ceně elektřiny v hodinách, kdy je tato cena nízká a nepokryje náklady a přiměřený zisk provozovatele elektrárny.
Druhá možnost je vypsání aukcí, kdy o výši podpory projekty soutěží a vyhraje ten s nejlevnější nabídkou. Zelené bonusy a aukce se používají napříč Evropou i celým světem. A nemusíme jako příklad uvádět jen Německo či Velkou Británii, aukce na projekty obnovitelných zdrojů už před pěti lety spustilo třeba i Rusko, využívá je také Polsko.
Nebylo namístě místo podpory instalace vlastních solárních zdrojů a větrných turbín ty prostředky investovat raději do výzkumu, vývoje a instalace skladovacích kapacit pro elektřinu? Úzké hrdlo přechodu na OZE je ve skladování elektřiny, zdroje samotné už se pořídí celkem lacino.
Dobrý večer pane Klusáčku, dobrý večer pane Koželouhu,
chtěl bych vám oběma poděkovat za vaše příspěvky.
Osobně mám pocit, že (na rozdíl od naší nynější oficiální politiky, která se snačí do naší elektrifikačné soustavy prosadit větší podíl obnovitelných zdrojů, ale zároveň lpí na vysokém podílu jaderných elektráren dnešního typu, což při absenci levné metody pro velkokapacitní ukládání elektřiny těžko může ekonomicky fungovat), zkoumání a vývoj metod pro levné ukládání elektřiny jsou možné souběžně s výstavbou kapacit por výrobu elektřin z obnovitelných zdrojů.
Lze to dělat až do hranice, kdy by celkový výkon slunečních a větrných elektráren přesáhl výkon elektráren na fosilní paliva (případně celkový výkon elektráren na fosilní paliva a stávajících jaderných elektráren, pokud bychom byli technicky schopni a ekonomicky ochotni vypnout při okamžitém dostatku elektřiny z obnovitelných i je).
Začátky jakéhokoliv výzkumu jsou ve srovnání s dalším vývojem a uváděním vynalezené nové technologie do praxe velice levnou záležitostí - a jsou bohužel dnes, přinejmenším v oblasti praktického ověřování nových technických myšlenek, jako je například sodíkem poháněný palivový článek, který by mohl umožnit ekonomicky výhodnější alternativu k "vodíkové ekonomice"
https://orgpad.com/s/5BfLP-cxj-7
paradoxně ponechány prakticky výlučně na osobní iniciativě a soukromých zdrojích jednotlivců.
Je samozřejmě otázkou, do jaké míry a v jaké podobě je podpora instalace nových elektráren využívajácách obnovitelných zdrojů vůbec ještě potřebná, a zda by soustředění prostředků na vyřešení ukládání energie samo o sobě nebylo pro využití obnovitelných zdrojů tím nejúčinnějším impulsem.
Znovu ale zdůrazńuji, že nejdříve potřebujeme "proof-of-concept" nějakého technického principu, do jehož vývoje opravdu má smysl podstatné prostředky investovat. Obávám se, že tolik propagované vodíkové technologie tímto konceptem z fundamentálních fyzikálních důvodů (nízká objemová hustota energie vodíku a jeho obtížná skladovatelnost způsobená tímto faktorem) asi být nemohou, a energii vyráběnou z obnovitelných zdrojů sotva kdy umožní vyrábět a dodávat s menšími náklady, než je tomu u energie získávané ze zdrojů neobnovitelných.