Přestože nový ministr průmyslu Jozef Síkela okamžitě přijal myšlenku, že modernizace české energetiky stojí hlavně na výstavbě nových jaderných reaktorů, slýcháme od něj i nadějnější názory. Například, že jsme v minulosti zanedbali rozvoj obnovitelných zdrojů a rychlý odklon od uhlí je pro nás jasná budoucnost.

Nyní ale přichází okamžik, kdy je možné jej poprvé reálně hodnotit. Jeho úřad poslal k připomínkování návrh nařízení vlády, které určuje, jaké zdroje energie chce stát příští tři roky podporovat a v jakém objemu. Jde o takzvanou provozní podporu formou zeleného bonusu, který stát doplácí k tržní ceně elektřiny v hodinách, kdy je tato cena nízká a nepokryje náklady a přiměřený zisk provozovatele elektrárny.

Druhá možnost je vypsání aukcí, kdy o výši podpory projekty soutěží a vyhraje ten s nejlevnější nabídkou. Zelené bonusy a aukce se používají napříč Evropou i celým světem. A nemusíme jako příklad uvádět jen Německo či Velkou Británii, aukce na projekty obnovitelných zdrojů už před pěti lety spustilo třeba i Rusko, využívá je také Polsko.

V České republice byla provozní podpora využívání energie slunce či větru na dekádu zrušena v reakci na nechvalně známou, politiky a úředníky zpackanou podporu velkých fotovoltaických elektráren. Dlužno poznamenat, že zároveň po celou dobu zůstala zachována podpora výroby elektřiny spalováním uhlí a zemního plynu v zařízeních se současnou výrobou tepla, typicky v teplárnách.

Situace se změnila až na podzim minulého roku, kdy po letech jednání a práce moderních energetických firem a ekologických organizací prošla novela zákona, umožňující opět vypsat podporu pro větrné elektrárny. A díky snaze například předsedy KDU-ČSL Mariana Jurečky novela obsahuje i možnost podpory fotovoltaiky.

Vzhledem ke všemu popsanému bychom mohli čekat, že stanovení konkrétního objemu zdrojů, které dosáhnou na podporu, bude už jen formalita. Ale to se bohužel nestalo. Podle zmíněného návrhu nařízení vlády by v příštích třech letech měl stát dotovat zejména výstavbu plynových tepláren o instalovaném výkonu 3000 megawattů elektřiny.

Píši elektřiny, protože na elektřinu se vyplácí podpora, podmínkou je ale souběžná výroba a efektivní využití tepla. Ještě výraznější má být podpora stávající výroby tepla v teplárnách a částečně elektrárnách, které dodávají teplo. Těm má stát garantovat, že nebudou platit za emisní povolenku více než pět set korun.

Při dnešní ceně povolenky, která je kolem osmdesáti eur, to znamená dotovat každou tunu CO2 vypuštěnou kvůli výrobě tepla částkou přibližně patnáct set korun. Letos by to mělo dle ministerstva průmyslu přijít na 8,5 miliardy korun. Vedle toho jsou tu nějaké drobnosti. Větrných elektráren chce stát podpořit skrze aukce 180 MW a skrze zelené bonusy — pro menší projekty o velikosti pár turbín — 110 MW. A podpora pro fotovoltaické elektrárny? Čistá nula.

Je nutné dodat, že fotovoltaické elektrárny je možné financovat například z Modernizačního fondu, který nabízí investiční dotace. Ale to stejné platí i pro plynové teplárny. Naopak větrné turbíny je možné podpořit pouze skrze provozní dotace. Je z toho jasně vidět, co je a co není pro Ministerstvo průmyslu priorita.

Přitom pro energetickou transformaci a náhradu uhlí potřebujeme daleko rychlejší rozvoj domácích obnovitelných zdrojů. Nedává žádný smysl překlápět zdroje z fosilního uhlí na fosilní plyn.

Proč nechce stát využít ověřený způsob levné podpory solárních elektráren, které u nás mohou nejvíce a nejrychleji zvýšit objem čisté výroby elektřiny? Pokud nedáme obnovitelným zdrojům skutečnou šanci, nebudeme to vědět. A na přístup „pokus-omyl“ opravdu nemáme čas. Protože, slovy samotného ministra Síkely: „Doposud jsme hodně věcí zanedbali, zejména v obnovitelných zdrojích, v elektromobilitě... ”

Tento pokus směřující k omylu však ministr Síkela dělat nemusí. To, co vypadlo z jeho úřadu, je pouze návrh. Viděl jej vůbec? Fatálně podcenil setrvačnost aparátu, který zdědil? Návrh je v příkrém rozporu s programovým prohlášením vlády i programem Starostů a nezávislých, kteří jej na post nominovali.

Zcela jednoznačně je také v rozporu s programem koaličního partnera SPOLU, který aukce na fotovoltaiku explicitně sliboval. Pokud se vláda nemá zbavovat své důvěryhodnosti sotva se ujala úřadů, musí se návrh jejího nařízení radikálně změnit. A je na zodpovědnosti i ostatních ministrů a ministryň, aby to v meziresortním připomínkování požadovali.

Jiří Koželouh, vedoucí programu Energetika Hnutí DUHA