„Uhlí z druhého konce planety, svět vzhůru nohama!“ Podobné titulky v posledních dnech zahltily média a vyvolaly bouřlivé reakce na sociálních sítích. V sobotu totiž po Labi připlula loď s 1100 tunami černého uhlí původem z Austrálie, které dále putovalo na Ostravsko. Nejedny noviny poukázaly na ironii, kdy region historicky bohatý na uhlí nyní kvůli útlumu vlastní těžby dováží surovinu až z daleké Oceánie.

Ve svém zpravodajství však velká část českých médií upozadila či zcela opomenula hned několik důležitých souvislostí. Zaprvé, šlo o dodávku koksovatelného uhlí, které se využívá v metalurgii — bude tedy použito nikoli pro tvorbu tepla či elektřiny, ale výhradně k průmyslovým účelům. Zadruhé, dovoz uhlí do České republiky roste dlouhodobě.

Většina importovaného fosilního paliva pochází z Polska, část však už několik let ze zámoří, včetně zemí jako jsou Spojené státy či Kanada. A konečně zatřetí, dovoz právě z Austrálie má jednoduché vysvětlení: australské černé uhlí je v současnosti takřka bezkonkurenčně levné.

Excesy trhu

V souhrnu tak sobotní úkaz vypovídá především o excesech globálního trhu s fosilními palivy a o australské těžbě uhlí, kterou tamní vláda silně dotuje na úkor klimatu i životního prostředí. Jakékoli srovnávání českých podmínek těžby s těmi australskými je proto zcela zavádějící, jak upozorňuje zastupitelka Moravskoslezského kraje Zuzana Klusová (Piráti).

„Austrálie je logicky nesrovnatelná s Českou republikou. Máme obydlená území, zástavbu, zatímco v Austrálii těží ve zcela jiných lokalitách a za jiné náklady. I kdybych odhlédla od všech otázek životního prostředí a hovořila čistě pragmaticky, tak dnes ani z ekonomických důvodů není výhodnější těžit u nás. Tuzemské náklady na těžbu jsou extrémní — musí se vykupovat domy, příprava trvá dlouho,“ uvedla Klusová pro Deník Referendum.

Většinu z vyjmenovaných skutečností však takřka žádný text o australském uhlí na Ostravsku nereflektoval. Zpravodajci raději až nostalgicky připomínali doby minulé, kdy Česká republika uhlí po Labi naopak vyvážela. Tento národovecký podtón však, ať už nevědomky nebo úmyslně, nahrává české uhelné lobby. Podobně jako uhelné korporace totiž vytváří dojem, že uhlí je spjato s českou národní identitou a že se těžba v konečném důsledku vyplatí, což už dnes prokazatelně není pravda.

Síla uhelné lobby

„Uhelná lobby je v České republice pořád silná a chtěla by uhelné regiony držet zpátky. Moravskoslezský kraj ale poměrně rázně vykročil dopředu a těžba má opravdu skončit [letos má být uzavřen poslední hlubinný důl na Ostravsku, pozn. red.]. Myslím si, že zprávy o australském uhlí z posledních dní jsou účelové proto, aby obhájily staré pořádky, které však dnes nejsou ani ekologicky přijatelné, ani ekonomicky prospěšné,“ rozvádí pro Deník Referendum Zuzana Klusová.

Historicky první loď naložená australským uhlím v českých vodách tak představuje problém především ekologický. Lodní doprava je emisně vysoce náročná — a přeprava tisíců tun uhlí z jednoho konce světa na druhý musela mít nesmírnou uhlíkovou stopu. Je proto zřejmé, že globální trh nikterak nebere ohledy na realitu klimatické krize.

Obchod vysoce škodlivý pro klima byl pro české odběratele tím ekonomicky nejvýhodnějším. Tradičně se uhlí převáží hlavně po železnici, a mnozí doufají, že tomu tak opět bude i v budoucnu — tedy alespoň do chvíle, než uhlí v české energetice i průmyslu přestane figurovat úplně.

„Dovoz uhlí je stejně jen dočasný, veškerá jeho spotřeba se bude utlumovat, a doufám že i ekologizovat z unijního Fondu na spravedlivou transformaci. Hlavní otázkou by teď mělo být, kam tyto finance doputují, a zdali je stát a kraj skutečně využijí na pomoc lidem. Jedná se o výjimečnou příležitost, kterou nesmíme promarnit. Loď z Austrálie je problém hlavně mediální,“ uzavírá Zuzana Klusová.