„Na vrcholu grónského ledovce poprvé v naměřené historii nesněžilo, ale pršelo. Kanadské ledovce zaznamenaly prudké tání. Vlna veder v Kanadě a přilehlých částech Spojených států zapříčinila teploty dosahující téměř padesáti stupňů Celsia… V mnoha částech Středomoří byly naměřeny teplotní rekordy. Mimořádná vedra často doprovázely ničivé požáry… Během pár hodin napršelo v Číně tolik srážek, kolik jindy za několik měsíců,“ jmenuje v tiskové zprávě některé z mnoha loňských extrémních jevů profesor Petteri Taalas, generální tajemník Světové meteorologické organizace.

Právě nástup prakticky nepřetržitých prudkých projevů změn klimatu je jedním z hlavních rysů roku 2021. Neminulo takřka týdne, aby někde na Zemi nezasáhla nečekaná přírodní katastrofa či nepadl teplotní rekord. Navzdory vydání první části nové zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny IPCC, navzdory představení evropské Zelené dohody či příslibům klimatického summitu COP26, tak bude loňský rok připomínán především tím, že rozsah projevů klimatické krize překonal veškerá očekávání.

„Extrémní úkazy jsou novou normou,“ uzavřel své bilancování profesor Petteri Taalas. Přinášíme proto připomínku těch hlavních, které loni nejen otřásly světem, ale také předznamenaly možnou budoucnost planety.

Studený začátek roku přinesl mrazy nejen v Texasu

Loňský rok začal na mnoha místech nižšími teplotami než obvykle. V důsledku meteorologického jevu La Niňa, který planetu ochlazuje, byly první měsíce spíše chladnější v Evropě, jižní Americe, či severní Asii. Ve většině případů nastal jen obecný pokles teplot či napadlo víc sněhu než obvykle.

Nikoli však v americkém státě Texas. Zde silné mrazy a sněhové bouře způsobily, že Texas v polovině února doslova zamrznul. Metropole jižanského státu jako Houston, Dallas, či San Antonio vykazovaly teploty mezi minus deseti a minus dvaceti stupni Celsia.

Oficiálně si extrémní mráz vyžádal 215 obětí a napáchal škody za třiadvacet miliard dolarů. Podle některých odhadů však bylo obětí mrazů nejméně třikrát tolik — a reálná cena pohromy se mohla blížit až ke dvěma stům miliard dolarů. Tak jako tak šlo o ekonomicky vůbec nejnákladnější projev změn klimatu v minulém roce.

Sněhové bouře navíc měly ještě jeden zásadní dopad: dočasný kolaps texaské rozvodné sítě. Až pět milionů lidí přišlo z hodiny na hodinu o elektřinu a teplo, energetický výpadek navíc ochromil dodavatelské řetězce. Některým částem Texasu se tak zavčasu nedostávalo potravin či teplého oblečení. Po celém státě tak vznikala „zahřívací střediska“, kde se lidé mohli ohřát a přečkat ty nejhorší bouře.

Rekordní mrazy nezasáhly pouze jih Spojených států. Francií se v dubnu prohnala studená vlna, která způsobila miliardové škody na úrodě — především na vinicích. Ministr zemědělství Julien Denormandie úkaz označil za „dost možná největší zemědělskou katastrofu od začátku jednadvacátého století“. V regionu podél řeky Rhôny mráz zlikvidoval až osmdesát procent úrody, v Burgundsku na padesát procent.

I když se jednalo o událost výrazně méně katastrofální, než byly mrazy v Texasu, studená vlna ve Francii dobře vykresluje všudypřítomný a dalekosáhlý dopad klimatické krize. Právě změny klimatu totiž pravděpodobnost výskytu podobně ničivých ochlazení zvyšují podle studie skupiny World Weather Attribution až o šedesát procent.

Změny klimatu stupňují ale nejen pravděpodobnost vzniku podobných mrazů, ale i jejich intenzitu. Jak dokazuje studie publikovaná v akademickém časopise Science, oteplování planety má za následek narušení a „rozpínání“ takzvaného polárního víru, což umocňuje sílu mrazů v regionech severní polokoule — například právě těch texaských. Začátek loňského roku tak názorně připomněl, že vinou změn klimatu přibývá veškerých extrémních jevů, včetně těch spojených s chladem a zimou.

„Takhle nějak musí vypadat peklo.“ Letní vlna veder a smrtící teploty

Po studeném začátku loňského roku byly extrémy letních měsíců o to překvapivější a děsivější. Rekordně vysoké teploty a s nimi spojené lesní požáry mnohdy apokalyptických rozměrů sužovaly takřka celou planetu, od Kanady přes Řecko po Sibiř.

„Nikdy ve více než stoleté historii pozorování počasí nepadlo globálně tolik teplotních rekordů s tak velkým rozdílem,“ napsali o létě 2021 američtí meteorologové při klimatickém webu Yaleovy univerzity Jeff Masters a Bob Henson.

Symbolem letní vlny horka se stala kanadská provincie Britská Kolumbie, především pak tamní obec Lytton. V červenci tam tři dny po sobě naměřili nové kanadské teplotní rekordy, které kulminovaly hodnotou 49,6 stupňů Celsia.

Několikadenní extrémní horko zapříčinilo vlnu lesních požárů, v nichž obec během chvíle lehla popelem. „Takhle nějak musí vypadat peklo,“ popsal dojmy z evakuace jeden z obyvatel Lyttonu Ken Aljam pro televizní stanici CTV. V Kanadě vinou extrémně vysokých teplot loni zemřelo přes sedm set lidí.

Plameny však pohltily i části Řecka, Turecka, či Sibiře — většina z postižených zemí se s následky nevídaných požárů vypořádává dodnes. Že byla loňská vlna veder skutečně globálního charakteru, dokládá i skutečnost, že červenec byl na planetě nejteplejším měsícem za 142 let měření.

Oheň však nebyl jediným živlem, který trápil svět. V červenci také propukly nejméně tři rekordní povodně: v Evropě (především v Německu ale například i v Beneluxu), v indickém svazovém státu Maháráštra, a v čínské provincii Che-nan. Poslední jmenovanou záplavu odborníci označili za „tisíciletý déšť“ — povodeň zabila přes tři sta Číňanů, rozvrátila infrastrukturu, a celé vesnice vymazala z mapy. I v daných případech intenzitu povodní, stejně jako rekordní teploty, vědci vysvětlují právě postupujícími změnami klimatu.

Charakter konci roku stanovila severoamerická tornáda

Kauzální spojitost mezi změnami klimatu a výskytem či intenzitou tornád zatím není zcela prokázána, přední vědci se však začínají přiklánět k názoru, že existuje — ač zatím není zcela zřejmé, jak přesně funguje. Vznik tornáda totiž závisí na celé řadě okolností, velkou část z nich však změny klimatu umožňují či „zevšedňují“.

„Když se začnete na okolnosti dívat souhrnně, statistiky jasně ukazují, že nastala nejen změna — chcete-li posun — v místech, kde se tornáda vyskytují nejčastěji, ale že jsou předpoklady jejich vzniku silnější, častější a také proměnlivější,“ uvedl pro televizní stanici CNN Victor Gensini, expert na tornáda při Northern Illinois University.

Obdobně se vyjádřila i Deanne Criswellová, šéfka takzvané Federální agentury pro zvládání krize, jejímž cílem je koordinovat pomoc při živelních pohromách. „Jde o novou normu a jevy, které pozorujeme v důsledku změn klimatu, jsou krizí naší generace,“ řekla o vlně amerických tornád Criswellová pro televizní stanici CNN.

Na každý pád tornáda do souvislosti s klimatickou krizí kladou i přední demokratičtí politici včetně prezidenta Spojených států Joea Bidena. „Při oteplování klimatu je všechno intenzivnější — všechno,“ řekl doslova k následkům pohromy.

Znepokojivý trend bude pokračovat. Možná rychleji, než se čekalo

Z hlediska vývoje klimatické krize nelze ale uplynulý rok vnímat pouze jako výčet extrémních úkazů. Důležitý byl i coby součást širšího trendu, který vypovídá o míře a tempu globálního oteplování. Podle Světové meteorologické organizace, která spadá pod OSN, byl letošní rok jedním z vůbec nejteplejších v historii měření — tedy od druhé poloviny 19. století.

Posledních sedm let, období mezi 2015 a 2021, je pak sedmi nejteplejšími lety v naměřené historii. Společně s teplotami globálně roste například i hladina moří, která je nyní nejvýše za posledních nejméně sto padesát let.

Trend rostoucích teplot bude i nadále pokračovat, protože pro jeho zvrat lidstvo stále nedělá dost. A tak se bude zvyšovat i četnost a intenzita extrémních projevů počasí. Zároveň ale komentátoři připomínají, že vědecké prognózy takřka nedokáží predikovat teplotní anomálie — jak ostatně potvrzuje i letošní vlna veder. Zdá se každopádně zjevné, že dopad klimatických změn bude postupovat rychleji, než experti předpovídali.

V rozdílu mezi dosavadními prognózami a realitou klimatické krize spatřuje hlavní poselství roku 2021 i zakladatel klimatického hnutí 350.org, novinář Bill McKibben. Ve svém komentáři pro časopis The New Yorker píše: „Vědci jsou ve svých předpovědích z podstaty konzervativní. Svět je zjevně mnohem křehčí, než se z modelů zdálo. A právě to bylo na roce 2021 děsivé.“