Vítám vás v novém světě. Asi se teď uvidíme častěji. Vaše tornádo
Jakub PatočkaNaší základní odpovědností ke všem lidem, kteří v důsledku přírodní pohromy na jižní Moravě přišli o život, je postarat se o to, aby se v ČR nyní o změnách klimatu mluvilo — nahlas a důkladně — jako o základní příčině podobných událostí.
Informace o důsledcích nevídané přírodní pohromy na jižní Moravě se čtou jako zpravodajství z válečné zóny. Web České televize cituje místostarostu Hrušek na Břeclavsku Marka Babisze: „Zůstaly jen obvodové zdi bez střech, bez oken. Kostel nemá střechu, je bez věže, auta byla mrštěná na rodinné domy, lidé se neměli kam schovat. Obec od kostela dolů prakticky neexistuje. Škola je bez fasády, bez střechy, ke školce jsem se ani nedostal. Vyvrácené jsou stoleté lípy, smrky, je to šílené.“
Ráje zrozené v pekle
Naše první myšlenky tak samozřejmě míří ke všem postiženým. Přesný rozsah škod ještě neznáme, ale evidují se stále ještě narůstající počty zraněných a bohužel je už jisté i to, že budeme sčítat oběti na životech. Zasaženy jsou desítky obcí, některé zcela ničivě.
V první fázi je, a ještě několik hodin bude, pozornost přirozeně věnována záchranářským pracím. Jedna z mála posledních opravdu dobře fungujících institucí v českých zemích jsou hasiči a další záchranáři, kteří nyní opět bohužel dostanou nevítanou příležitost vyniknout.
Rozběhnou se sbírky na pomoc lidem, kteří během pár okamžiků přišli takřka o vše. Kritické momenty takového druhu v lidech prakticky všude — a u nás na jižní Moravě zvláště — probouzejí jejich dobré stránky. Média teď budou plnit zprávy o tom, jak si umíme pomáhat a jak to společně v nouzi dokážeme zvládnout, podobně jako po ničivých povodních, jež ještě máme v paměti. Což je samozřejmě dobře.
Je to známý fenomén, americká sociální vědkyně Rebecca Solnitová o něm napsala knihu Ráje zrozené v pekle. Obsahuje určitou naději, že , že by z přicházející éry ekologických pohrom lidstvo mohlo vyjít v lepší kondici, než v jaké se nachází dnes. Ostatně v jisté míře se u nás taková tendence projevila vloni ve vlně spontánní solidarity občanské společnosti na začátku epidemie.
To vše je v pořádku, zasluhuje to prvořadou pozornost, neboť se zkrátka jedná beze zbytku o záležitosti, jež odložit nijak nelze. Každá z individuálních obětí i postižených obcí zasluhuje solidaritu a co nejrychlejší a co nejlépe zorganizovanou pomoc, která jim umožní co nejvčasnější návrat k běžnému životu — ať už to v čase, kdy se všichni teprve sotva vzpamatováváme z nejničivější vlny pandemie covid-19, znamená cokoli.
Na místě je přitom — právě i s ohledem na zkušenosti z totální vládní kalamity při řešení epidemie covidu — velká obezřetnost před počínáním politiků, zejména právě těch centrálních. Právě oni totiž samo sebou dorazí hned vzápětí po záchranářích.
I s ohledem na blížící se volby lze čekat, že jednička jihomoravské kandidátky politicko-ekonomického konsorcia ANO-Agrofert Alena Schillerová postižené obce nyní doslova zasype penězi a bude se přitom fotit, nejspíš s hodně viditelným křížkem na krku, v nevkusných pózách, jež pak bude vystavovat na Instagramu. Proč nepřipomenout, že jsou i jiné pohromy než tornáda.
Abychom si rozuměli: všem potřebným všechnu péči a přízeň samozřejmě přejme. Současné vlády se ale ve volbách na každý pád zbavme, neboť to, že „nás v krizích ochrání“, dovede všemi svými složkami hlavně jen předstírat.
Pan Patočka byl poslán aby varoval, že Hospodin (Matka Země) vyvrátí „Sodomu a Gomoru“ pro nepravosti a hříchy kapitalismu, pokud se ihned neobrátíme a nezačneme smýšlet správně.
Když se to tak vezme, tak vlastně mnohé ty krutosti, popisované ve Starém zákoně (v Bibli) - v rámci tehdejšího dobového chápání - jako Boží zásahy, by (v rámci zase toho současného chápání) mohly být prostě projevem změn klimatu. Tak třeba zničení Sodomy a Gomory - rozsáhlý požár v důsledku sucha, kterým Matka Země potrestala tehdejší lidi za nesprávný způsob života...
Porozumět písmu svatému není jednoduchá záležitost. Já si myslím, že pokud se poctivě snažíme písmu svatému porozumět, pak brzy dojdeme k poznání, že přirovnáváním pouhé věcné stránky konkrétních biblických událostí k událostem, jichž jsme svědky za našeho života, se od vytouženého porozumění spíše vzdalujeme.
Jiří Vyleťal
V reakci na Patočkův článek jde z mé strany o mírnou ironii, ale zároveň i o jakousi nabídku nového nasvícení náboženskosti člověka jako zcela přirozené konstanty v historickém vývoji člověka (konstanty, které se nelze zbavit ani když o to sami usilujeme), konstanty, která je ve své podstatě v různých historických obdobích pořád stejná, i když skrze to právě panující paradigma vypadá navenek jistě jinak, než skrze paradigmata již minulá. Tento rozdíl nás ovšem mate, neuvědomujeme si, že přes vnějškovou - tedy jen zdánlivou - rozdílnost může jít o projev zcela totožné a člověku vrozené konstantní náboženskosti, která nezmizela, ale pouze se v nevědomí ukryla před naší vůlí.
Nereflektovaná náboženskost je ovšem, jak známo, nebezpečná - je jistě nebezpečnější, než náboženskost prožívaná vědomě.