Tři čtvrtiny české veřejnosti vědí, že změny klimatu už probíhají. Sedm z deseti Čechů a Češek navíc souhlasí s tvrzením, že změny klimatu jsou způsobené člověkem.

Závěry vyplývají z nedávného výzkumu České klima 2021, na kterém spolupracoval tým Katedry environmetálních studií Masarykovy univerzity s organizací Green Dock. Výzkum studoval postoje české veřejnosti vůči změnám klimatu. Zúčastnil se ho nadstandardní vzorek 2762 respondentů.

Velká shoda napříč společností panuje i v dalších ohledech. Podle osmašedesáti procent respondentů by měla Česká republika klimatickou krizi řešit — a celých šestašedesát procent dokonce věří, že by měly české země snižovat své emise bez ohledu na emise jiných zemí.

Zároveň však autoři výzkumu upozorňují na častou neinformovanost veřejnosti. Například jen sedm procent respondentů ví, že Česká republika produkuje v přepočtu na obyvatele více emisí skleníkových plynů než Čína, Indie či Velká Británie. Téměř polovina dotazovaných pak nevěděla, zdali má Česká republika ukončit těžbu uhlí, případně v jakém roce.

Hlavní závěry výzkumu pro Deník Referendum zhodnotil vedoucí výzkumného týmu, sociální psycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity: „Česká veřejnost je přesvědčená, že změna klimatu je závažný problém a Česká republika by ho měla aktivně řešit. Veřejné mínění je ale často nahodilé, zmatené a má chatrné znalostní základy. Může tak být do budoucna snadno manipulovatelné,“ uvádí.

Klimatický žal je rozšířený, podpora systémových řešení ne

Pomyšlení na změny klimatu ve většině Čechů a Češek vyvolává negativní emoce: bezmoc, smutek, strach. „Extrémně“ či „silně“ je prožívají zřejmě statisíce lidí. Naopak lhostejnost vůči změnám klimatu pociťuje jen zlomek populace.

I proto se česká veřejnost více obává samotné klimatické krize než opatření na ochranu klimatu. Zároveň však panuje obecná nejistota, jaká konkrétní opatření jsou zapotřebí. Většina populace totiž klade důraz na individuální řešení, která s bojem se změnami klimatu souvisí jen okrajově, například na recyklaci. Ke skutečnému řešení klimatické krize jsou přitom podle vědců potřeba systémové změny. Uhlíková daň či vyvlastnění znečišťovatelů však zatím mezi Čechy většinovou podporu nemají.

Vedoucí výzkumu Jan Krajhanzl z negativních emocí a nízké popularity systémových změn vyvozuje potřebu změny v komunikaci. „Z výsledků vyplývá, že donekonečna popisovat problém změny klimatu a s ním spojené hrozby debatu nijak neposouvá — naopak. V řadě lidí takový komunikační přístup vyvolává leda extrémní emoce. Spíš než prohlubovat zoufalství je proto třeba společnost lépe informovat a obeznámit s konkrétními systémovými opatřeními. České klimatické hnutí, ale i média a vědci a vědkyně mají v tomto ohledu co dohánět,“ komentuje.

Nabízí se proto otázka, která osobnost či organizace může klimatickou komunikaci zprostředkovat nejefektivněji. Podle výzkumu totiž veřejnost vnímá klimatická hnutí a obecně občanskou angažovanost spíše s nedůvěrou. Nejlépe hodnotí Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC).

Naopak nejhorší známky získal od české veřejnosti dlouhodobý popírač klimatických změn Václav Klaus starší. Podle autorů a autorek výzkumu tak názory bývalého prezidenta na klima nehrají žádnou podstatnou roli.

Typologie české veřejnosti ve vztahu ke klimatu

Na základě nasbíraných dat pak výzkum rozdělil českou veřejnost podle postojů ke klimatu do pěti skupin. Do nové typologie se promítá věk i vzdělání, rozhodujícím faktorem je však spíš ideologie či politické vnímání sebe sama.

Ke klimatickému skepticismu výrazně tíhne pouhých šest procent populace, takzvaní „pochybující“. Často jde o muže ve středním věku, čtenáře dezinformačních zdrojů informací a podporovatele vystoupení z Evropské unie.

Spíše neutrální stanovisko vůči klimatu mají „rezervovaní“ (28 % respondentů) a „zmatení“ (6 %). První skupinu tvoří lidé nejméně občansky aktivní, často žijící v obcích do pěti tisíc obyvatel. Druzí, oni „zmatení“, jsou názorově spíše nevyhranění, více než polovina z nich se však o změny klimatu zajímá.

Jednoznačně pozitivně se k ochraně klimatu staví zbylé dvě skupiny obyvatel, které dohromady tvoří šedesát procent populace. Mezi „angažované“ patří každý desátý Čech — jde o lidi s vysokým zájmem o životní prostředí a přírodu. Ti také nejvíce ze všech skupin věří vědcům.

Největší skupinou ze všech jsou „sympatizující“ (49 %). Environmentální témata jsou jim blízká, zároveň však příliš nevěří ekologickým organizacím. O probíhajících změnách klimatu jsou přesvědčeni, důvěru však vkládají spíš v individuální než systémová řešení.

Právě skupina sympatizujících může podle autorů výzkumu výrazně ovlivnit směřování české klimatické politiky. „Jejich postoj bude dle mého názoru v následujících letech rozhodující. Jde o devětačtyřicet procent populace — představme si sílu takové skupiny ve volbách! Jsou připraveni změnu klimatu řešit, zatím však mají zmatek v klimatické politice, a často neznají váhu jednotlivých opatření,“ uvedl pro Deník Referendum vedoucí výzkumu Jan Krajhanzl.