Moravské tornádo a změny klimatu: princip „předběžného popírání“ nemůže obstát

Radek Kubala

Přímou souvislost mezi moravským tornádem a klimatickou změnou nelze doložit. Přesto je namístě o události mediálně referovat výhradně v kontextu masivní změny klimatu. Noviny totiž v tomto případě musí ctít princip předběžné opatrnosti.

Kriticky důležité je v referování o čtvrtečním tornádu namísto principu „předběžného popírání“ začít uplatňovat princip předběžné opatrnosti, který se využívá například v právu životního prostředí. Ten nám jednoznačně říká, že „i když není jisté, zda hrozící nevratné nebo závažné poškození skutečně nastane, není to důvod pro odklad opatření, jež mu mají zabránit.“ Foto FB Caritas Österreich

Ničivé tornádo na jižní Moravě neprobudilo jen nebývalou vlnu pomoci, empatie a solidarity, ale také debatu o podobách klimatické krize v České republice. Narážejí přitom na sebe dva přístupy. Jeden dává nebývale silné tornádo do souvislosti se změnami klimatu, druhý takové spojení odmítá. V analogii s principem předběžné opatrnosti bychom jej mohli označit za princip „předběžného popírání“.

Druhý přístup se v zásadě prolíná většinou rozhovorů s klimatology či meteorology a v zásadě říká, že tornádo je natolik složitý a obzvlášť v České republice ojedinělý jev, že věda nemá v současnosti dostatek dat na potvrzení hypotézy, podle níž byla pohroma na Moravě přímým důsledkem rostoucí průměrné globální teploty. V analogii se známým pořekadlem o tom, že jedna smrt je neštěstím, zatímco mnoho smrtí je statistikou, argumentují, že první takto ničivé tornádo je prostě neštěstí bez souvislosti se změnami klimatu.

V karikaturní podobě se výstavní skříní popíračského přístupu stal Deník N, kde hned ráno po katastrofě Petr Koubský všechny ujistil, že tornádo a klima bezpochyby nesouvisí a také, že tornáda jsou v České republice vlastně běžnou záležitostí. Rámování článku se pak snažil v sociálních sítích sice mírnit, ale škoda už byla napáchána, jeho text se s návodnou interpretací šířil dál: v partnerském médiu na Slovensku s titulkem, který souvislost událostí na Moravě se změny klimatu přímo vylučoval.

Premisa opakovaná klimatology a meteorology ale platí jen tehdy, pokud se na jihomoravské tornádo budeme dívat skutečně jen jako na ojedinělý jev bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem jeho vzniku a k nejnovějším poznatkům o proměnách klimatu. Už od devadesátých let vědci ve zprávách Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu upozorňují, že s přibývající průměrnou teplotou bude častější také výskyt extrémních projevů počasí.

×
Diskuse
MP
June 30, 2021 v 17.21
Předběžné popírání aneb o šíření mediálního smogu ve jménu dobra

Pokud čtu dobře článek Radka Kubaly, praví se v něm, že spojitost jihomoravského tornáda s klimatickou změnou nemůžeme empiricky prokázat.

Dodejme k tomu, že se jedná o zcela raritní událost, jaká se výjimečně v našich krajinách objevila již dříve. Ovšem například o „ďáblovi v podobě víru“, který v roce 1066 řádil na Vyšehradě, víme ovšem zjevně jen proto, že zbořil knížecí palác, prý rychleji než člověk zlomí stonek obilí. O zničené vesnici by Kosmas sotva psal.

„Přesto je namístě o události mediálně referovat výhradně v kontextu masivní změny klimatu,“ tvrdí se v perexu článku a Kubala označuje každý jiný přístup jako „předběžné popírání".

Připadá mi to poněkuď rozporné. A také poněkud kontraproduktivní. O klimatické změně víme zásluhou vědeckého poznání. A to je ze své podstaty b) falibilní: může se mýlit a je schopno svůj omyl korigovat; b) argumentované: tvrdí jen to, co může při stávajícím stavu našeho poznání dokázat či vystavět jako bezrozpornou hypotézu. A to, co můžeme dnes dokázat, praví, že dochází ke klimatické změně, a dále to, že se na této změně významně podílí nezáměrné důsledky lidské činnosti. Zároveň byla poměrně přesvědčivě vystavěna hypotéza, že globální změna lidské produkce a konzumu by mohla vývoj klimatu pozitivně změnit.

Přijmout tato tvrzení není pro velkou část lidské populace lehké. Protože ono by bylo po jejich přijetí absurdní podle nich nejednat. A to znamená zásah do současného způsobu života a náklady tohoto zásahu budou nutně rozděleny nerovnoměrně. Pro větší část lidstva to znamená, že nikdy nedosáhne úrovně hmotného blahobytu, kterou si chtějí lidé z bohatého severu dobrovolně omezit, ovšem stále vysoko nad úroveň většiny lidstva. A v těch bohatých zemích to znamená obavy pro velkou část obyvatel strach o práci a obavy ze zdražení energií (opět existenční hrozba pro část populace a nanejvýš mírná nepříjemnost pro střední a vyšší příjmové vrstvy).

Na lidském strachu a obavách a závisti se vždy úspěšně živí populismus, v tomto případě popíráním změny klimatu (či její nebezpečnosti). Ovšem zatímco adresáti populismu mohou být často lidé prostého ducha, neplatí to o jeho producentech. Ti dokážou vynalézavě nacházet nepřesnosti a rozpory a právě tak je dokážou zveličit a využít. Jen řídkou spekulací oprávněná, avšak apodikticky tvrzená myšlenka, že jihomoravské tornádo je určitě důsledek klimatické změny, představuje přímo přihrávku na smeč.

Proč takto přihrávat protivníkovi? Pomineme-li utěslivou, byť nezdvořilou domněnku hlouposti, zbývá jen jedna smutna a trochu děsivá odpověď. V kostce: jde o to stát na správné straně a hájit ji. S gestem toho, kdo je v menšině a bojuje jak proti podlému nepříteli, který si chce udržet svou moc a pohodlí, tak proti smutné zaostalosti a ignoranci mas, které je nutné oslovit ve prospěch dobré věci. A když už je nejde oslovit pravdivě, protože pravda se našemu menšináři zdá pro masy příliš složitá, tedy alespoň efektivně. Polopravdy ve jménu dobré věci po určitou dobu fungují: oponent jim vyvracením poskytne publicitu. A ti, kdo jsou na stejné straně, a jen postrádají příslušné přesvědčení o bytostně špatné podstatě nepřítele a nutnosti manipulovat masy ve prospěch dobra, ti mlčí, protože nechtějí kompromitovat dobrou věc. A abych nezapomněl: články podle jednoho doktrinálního kopyta se píšou mnohem snáz a nemusí se při tom přemýšlet. Jedna potíž takového menšinářského přístupu spočívá prostě v tom, že jeho provozovatel zůstává jaksi z definice v menšině a dokáže lidem žádoucí dobro nanejvýš vnutit, nikoliv je o něm přesvědčit.