Všem uhelným elektrárnám je třeba měřit stejně
Eva TylováAutorka odpovídá na několik dotazů, které se vynořily v souvislosti s jejím článkem Emise rtuti s námi budou několik tisíc let, uveřejněným tento měsíc na Deníku Referendum.
Po publikování textu na téma emisí rtuti se u mě sešlo několik dotazů, které si žádají zodpovězení. Tímto textem se pokouším o rozptýlení určitých nejasností, které snad mohly vyvstat.
První dotaz, s nímž jsem se setkala, se týká kritiky uhelných elektráren. Proč se ve svém článku zabývám v kritickém duchu, když přitom o výjimku požádali téměř všichni provozovatelé uhelných elektráren?
Rozdíl mezi žádostmi jednotlivých provozovatelů spočívá ve výši emisního limitu a v době trvání výjimky. Tyto dva parametry vypovídají o tom, jak odpovědně ke snižování emisí provozovatelé přistupují. Emise rtuti se omezují zejména instalací látkového filtru a vstřikem uhlíkového sorbentu. Podle předložených žádostí jednotliví provozovatelé žádají o výjimku na jeden až dva roky, než na jednotlivých kotlích filtry nainstaluji a než souběžně začnou vstřikovat také sorbent.
Příkladem takovéhoto postupu je elektrárna Tušimice II. Společnost ČEZ si požádala o výjimku pro emise rtuti, ale do limitů se chce vejít už do konce srpna 2022 pro první dva kotle a do konce června 2023 pro další dva kotle. Je tedy zřejmé, že v tomto případě provozovatel prokazuje vůli dosáhnout požadovaných emisních limitů v nejkratším možném termínu.
Naopak druhá skupina, do které patří i elektrárny Chvaletice a Počerady společnosti Sev.en Energy Pavla Tykače, žádá o vysoký emisní limit na dobu osmi, respektive šesti let. Poté co krajské úřady výjimku zrušily, snížila společnost Sev.en Energy žádost o výjimku na čtyři a šest let. Provozovatelé elektráren tedy sice nainstalují látkový filtr, ale sorbent již nemíní aplikovat, zřejmě protože to by totiž pro ně znamenalo zvýšené provozní náklady. Ppokud elektrárny dostanou výjimku, nikdo je už k tomu nedonutí.
Pavel Tykač zřejmě potřebuje uplatnit uhlí ze svého velkolomu Vršany, současně ale do svých elektráren nehodlá tolik investovat. Proto o výjimku žádá „na dobu nezbytně nutnou k přijetí koncepčního rozhodnutí o dalším způsobu využití zařízení EPC“, jak stojí doslova v žádosti elektrárny Počerady.
S takovým odůvodněním však legislativa nepočítá. Opatření mají být realizována v nejkratším možném termínu. Navíc, jak už zaznamenala Česká inspekce životního prostředí, provozovatel žádá o výjimku pro všechny kotle na celou dobu. Nezohledňuje tedy postupnou instalaci na jednotlivých kotlích, jako to činí jiní provozvatelé.
Miliony na dar, nebo desítky milionů na technologie záchytu rtuti
Někteří kladou otázku, proč krajské úřady výjimky elektrárnám udělily, když tak jednoznačně porušují podmínky dané v Metodickém pokynu vydaném Ministerstvem životního prostředí pro uplatnění výjimky z BAT. Dokonce vydaly výjimku i přes jasně formulované doporučení, že výjimka nemá převyšovat emisní limit více než trojnásobně.
V případě Ústeckého krajského úřadu je jednou z možných odpovědí, že Pavel Tykač přes společnost Vršanská uhelná opakovaně věnoval krajskému úřadu dar v hodnotě několika milionů korun. Věc odhalilo a soudně napadlo Hnutí DUHA. Dar představuje několik milionů korun a vyjde Pavla Tykače mnohem levněji než opatření na snížení emisí, které stojí řádově víc.
Ekologické organizace pomáhají místním lidem
Zaznamenala jsem i nevůli některých kritiků vůči ekologickým organizacím. Osobně však jejich působení vítám jako prospěšné. Díky odvolání ekologických organizací Hnutí DUHA, Greenpeace a Frank Bold Society o výjimce ve druhém stupni rozhoduje ministerstvo životního prostředí.
Ekologické organizace disponují zkušenými právníky i odborníky. Ti připravili odvolání na takové úrovni, že jim ministerstvo životního prostředí dalo za pravdu a pro elektrárnu Chvaletice již dvakrát rozhodnutí zrušilo. Žádost elektrárny Počerady je v odvolacím řízení. Svoje podklady poskytly ekologické organizace i místním obcím, které většinou samy nedisponují odborníky na tyto úzce specializované oblasti.
Vypuštěnou rtuť si dovezeme v mořských produktech zpět
Provozovatelé nezpochybňují, že uhelné elektrárny jsou největším antropogenním zdrojem rtuti Poukazují ale na to, že české ovzduší patří z hlediska rtuti v Evropě spíše k těm čistším. S tímto argumentem operuje například tiskový mluvčí Chvaletic Petr Dušek.
To je však přístup velice krátkozraký. Vzhledem ke svým vlastnostem putuje rtuť ze vzduchu, do půdy a vody a tak stále dokola, přičemž po cestě se koncentruje v tělech živočichů, zvláště v těch mořských. Není tedy důležitý jen obsah rtuti v ovzduší v České republice. Rtuť si dovezeme zpět a sníme ji koncentrovanou v mořských rybách.
Výjimky z emisních limitů a pravidla hospodářské soutěže
Srpen se blíží a ta problematická zařízení zatím výjimku nedostala. Jimi deklarovaný přístup „já se rozmyslím a pak se rozhodnu“ však porušuje nejen principy ochrany životního prostředí, ale i pravidla hospodářské soutěže. Pokud jim úřady takto pro ně výhodnou výjimku udělí v rozporu s platnou legislativou, tak tím poškodí ostatní provozovatele elektráren, kteří investují prostředky, aby splnili požadavky legislativy a limity v co nejkratší době splnili.
Autorka děkuje Lauře Otýpkové z Frank Bold Society a Jiřímu Koželouhovi z Hnutí DUHA za podklady ke zpracování tohoto textu.
