Emise rtuti z uhelných elektráren s námi budou další tři tisíce let
Eva TylováČeští energetičtí giganti neusilují o snížení emisí rtuti, jak jim to předepisuje česká i evropská legislativa. Namísto toho hledají únik prostřednictvím výjimek, které úřady udílejí až příliš benevolentně.
Uhelné elektrárny jsou významným znečišťovatelem ovzduší. Mají rozhodující podíl nejen na emisi skleníkových plynů, ale i dalších znečišťujících látek, jako jsou oxid dusíku, oxid siřičitý, prach — a také rtuť. Právě u emisí rtuti jsou uhelné elektrárny nejvýznamnějším emitentem a kvůli množství uhelných elektráren je Česká republika v oblasti energetiky čtvrtým největším znečišťovatelem rtutí v Evropě.
Proč nám rtuť tolik vadí? Rtuť a její sloučeniny poškozují zejména nervový a kardiovaskulární systém všech živých organismů. Navíc je to takový džin: když ho jednou vypustíme z lahve, jen tak se ho nezbavíme. Díky těkavé formě přechází rtuť z jedné složky životního prostředí do druhé, koluje v přírodě tisíce let a opakovaně se dostává do lidského potravního řetězce. Snížení zátěže rtutí řeší takzvaná Minamatská úmluva, k jejímuž plnění se Česká republika zavázala v roce 2017.
Podle evropských směrnic pro velká spalovací zařízení, které se promítly i do naší legislativy, musí elektrárny od letošního srpna plnit zpřísněné emisní limity a podmínky takzvané BAT (Best Available Technique, nejlepší dostupné technologie). Pro emise rtuti bude podle nových pravidel navíc platit nejen zpřísněný emisní limit, ale nově i povinnost kontinuálního měření.
Chvaletická výjimka
Legislativa EU i ČR umožnuje udělit výjimku z emisních limitů spojených s BAT, ovšem pouze za předpokladu splnění velmi přísných podmínek. Řízení vede příslušný krajský úřad. Žádost o výjimku podali téměř všichni čeští provozovatelé velkých uhelných elektráren. Někteří však zvláště nehorázným způsobem. Jedná se zejména o uhelnou elektrárnu Chvaletice, která představuje společně s elektrárnou Počerady největší zdroj emisí rtuti v ČR. Obě provozuje společnost Severní energetická, jejímž vlastníkem je Pavel Tykač.
Pro elektrárnu Chvaletice měl o výjimce rozhodnout úřad pardubického kraje, kvůli námitce z podjatosti však ministerstvo pro životní prostředí převedlo řízení na kraj olomoucký. Ten nicméně v září loňského roku vydal výjimku v téměř stejném rozsahu jako předtím úřad pardubického kraje — elektrárna získala povolení po dobu šesti let překračovat limit množství emisí rtuti na více než trojnásobek a vypouštět také nadlimitní emise oxidu dusíku.