Uhelné elektrárny jsou významným znečišťovatelem ovzduší. Mají rozhodující podíl nejen na emisi skleníkových plynů, ale i dalších znečišťujících látek, jako jsou oxid dusíku, oxid siřičitý, prach — a také rtuť. Právě u emisí rtuti jsou uhelné elektrárny nejvýznamnějším emitentem a kvůli množství uhelných elektráren je Česká republika v oblasti energetiky čtvrtým největším znečišťovatelem rtutí v Evropě.

Proč nám rtuť tolik vadí? Rtuť a její sloučeniny poškozují zejména nervový a kardiovaskulární systém všech živých organismů. Navíc je to takový džin: když ho jednou vypustíme z lahve, jen tak se ho nezbavíme. Díky těkavé formě přechází rtuť z jedné složky životního prostředí do druhé, koluje v přírodě tisíce let a opakovaně se dostává do lidského potravního řetězce. Snížení zátěže rtutí řeší takzvaná Minamatská úmluva, k jejímuž plnění se Česká republika zavázala v roce 2017.

Podle evropských směrnic pro velká spalovací zařízení, které se promítly i do naší legislativy, musí elektrárny od letošního srpna plnit zpřísněné emisní limity a podmínky takzvané BAT (Best Available Technique, nejlepší dostupné technologie). Pro emise rtuti bude podle nových pravidel navíc platit nejen zpřísněný emisní limit, ale nově i povinnost kontinuálního měření.

Chvaletická výjimka

Legislativa EU i ČR umožnuje udělit výjimku z emisních limitů spojených s BAT, ovšem pouze za předpokladu splnění velmi přísných podmínek. Řízení vede příslušný krajský úřad. Žádost o výjimku podali téměř všichni čeští provozovatelé velkých uhelných elektráren. Někteří však zvláště nehorázným způsobem. Jedná se zejména o uhelnou elektrárnu Chvaletice, která představuje společně s elektrárnou Počerady největší zdroj emisí rtuti v ČR. Obě provozuje společnost Severní energetická, jejímž vlastníkem je Pavel Tykač.

Pro elektrárnu Chvaletice měl o výjimce rozhodnout úřad pardubického kraje, kvůli námitce z podjatosti však ministerstvo pro životní prostředí převedlo řízení na kraj olomoucký. Ten nicméně v září loňského roku vydal výjimku v téměř stejném rozsahu jako předtím úřad pardubického kraje — elektrárna získala povolení po dobu šesti let překračovat limit množství emisí rtuti na více než trojnásobek a vypouštět také nadlimitní emise oxidu dusíku.

Elektrárna Chvaletice patří k nejšpinavějším zdrojům v ČR, proto její žádost o výjimku opakovaně vyvolala velké pobouření. Proti rozhodnutí se odvolaly okolní obce i místní spolky a ekologické organizace, právnická organizace Frank Bold Society, Hnutí Duha a Greenpeace. Ministerstvo životního prostředí na základě jejich odvolání výjimku opět v březnu letošního roku zrušilo a vrátilo věc Olomouckému krajskému úřadu k opětovnému projednání.

Cosi shnilého je ve státě dánském

Elektrárna Chvaletice, místo aby se snažila emise rtuti od roku 2017 postupně snižovat a do srpna 2021 splnit emisní limity, naopak vypouštěla do životního prostředí stále více rtuti. Podle údajů, které nahlásila do Integrovaného registru znečištění (IRZ), v roce 2018 vypustila 154 kg rtuti a v roce 2019 navýšila emise na 536 kg.

Vysvětlení této podivnosti je možná jednoduché. Na konci roku 2018 elektrárna zažádala o výjimku, pro kterou dokládala emise rtuti v předchozím období, a tedy už nebylo možné správné hodnoty skrývat kličkami v měření. Je reálné podezření, že do IRZ hlásila pouze měření pro ni výhodná.

Elektrárny si totiž emise kontinuálně samy měří zhruba od roku 2017, ale nahlašují jen jednorázové měření. Poskytují zřejmě údaje nižší, byť tím porušují evropské nařízení o povinnosti vykazovat nejlepší dostupné informace o emisích.

Právnická organizace Frank Bold Society k tomu podala podnět, který však úřady nevyslyšely. Podle České inspekce životního prostředí přitom stačilo, aby provozovatelé do IRZ uvedli nižší hodnoty emisí rtuti, přestože již v dané době věděli, že jejich reálné emise jsou zřejmě vyšší. Od srpna však žonglování s výsledky měření skončí.

Ležením na zádech výjimku nezískáte

Legislativa výjimku umožňuje, pokud je ovšem řádně odůvodněna. Provozovatel musí jasně prokázat, že hodlá limity v co nejkratší době splnit, případně se zavázat k plnění dalších podmínek, jako jsou například emisní stropy. Navrhované hodnoty musí být reálné a doba, po kterou má výjimka platit, co nejkratší.

Ani jedno však předložená žádost nesplňuje. Ostatní elektrárny využívají pro dosažení emisních limitů technologie doporučené podle závěrů o BAT, konkrétně kombinace látkových filtrů a injektáže uhlíkového sorbentu. Elektrárna Chvaletice v roce 2021 a 2022 sice údajně hodlá na jednotlivé bloky postupně nainstalovat tkaninové filtry, jejich vliv však v žádosti vůbec nezohlednila. S injektážemi chce začít až v roce 2025.

V dalším řízení musí provozovatel elektrárny podle Ministerstva životního prostředí žádost přepracovat. Na to sice elektrárna Chvaletice zareagovala, ale zavázala se požadované hodnoty emisí snížit jen nepatrně. Namísto původně přislíbeného limitu 25 ug/m3 chce vypouštět nejvýše 23 ug/m3, přičemž limit pro rtuť je 7 ug/m3. Z toho je více než zřejmé, že zavedení účinných opatření, které by snížilo hodnoty emitované rtuti o sedmdesát až devadesát procent, po dobu výjimky neplánuje.

Elektrárna Počerady dostala výjimku pro čtyřnásobné překročení nových emisních limitů pro rtuť do roku 2025 od Krajského úřadu Ústeckého kraje v dubnu letošního roku. I proti tomuto rozhodnutí se již společně odvolaly právnická organizace Frank Bold Society, Hnutí DUHA a Greenpeace a také obec Volečice.

Za vývoz elektřiny platíme poškozením životního prostředí i zdraví lidí

Srpen se blíží a situace zatím vypadá tak, že tyto dvě elektrárny výjimku nezískají a budou muset omezit provoz. Nebude nám elektřina chybět? Nebude. Alespoň ji na úkor našich lidí přestaneme vyvážet. V roce 2019 bylo z České republiky do zahraničí vyvezeno 13.096 TWh elektřiny a podle posledních ukazatelů se toto množství v roce 2020 významně nesnížilo. Česká republika je dlouhodobě čistým vývozcem elektřiny a drží si pochybné „čestné místo“ mezi první desítkou největších vývozců elektřiny na světě.

Další žádostí, kterou se úřady zabývají, je například žádost elektrárny Opatovice z Energetického a průmyslového holdingu, který ovládá Daniel Křetínský. O výjimky žádá také například ČEZ pro elektrárny Mělník I a II, Ledvice, Prunéřov II či Tušimice II. Pokud by všechny tyto elektrárny získaly výjimku, ročně se vypustí do ovzduší 1600 kg rtuti navíc.

Ekologické řešení přitom není nereálné. Pokud je změna nastavena zákonem v dostatečném předstihu, dokáže se s ní průmysl vyrovnat. Pokud však jsou zákony benevolentní, provozovatele nic nenutí praxi škodlivou pro životní prostředí změnit. Efektivní opatření pro snížení emisí rtuti existují a jsou cenově dostupná. Na jejich uplatnění měly elektrárny čtyři roky.

Pokud úřady nad tímto „nicneděláním“ přimhouří oči s tím, že udělí výjimky nehorázné co do výše emisí i délky trvání, poškodí tak ty producenty energií, kteří se s požadavky legislativy vyrovnali či vyrovnají v nejbližší době.

Děkuji právničce Lauře Otýpkové z právnické organizace Frank Bold Society za cenné podklady, připomínky i činnost v této oblasti.