S velkou pompou ve čtvrtek představila energetická korporace ČEZ své nové závazky snižovat emise, utlumit uhlí a rozvíjet obnovitelné energie. Ačkoliv se před veřejností snažili generální ředitel ČEZu Daniel Beneš a člen představenstva Pavel Cyrani tvrdit, že vzniká zelený ČEZ, jejich záměry jsou bohužel ve skutečnosti úplně jiné.

Ve skutečnosti chtějí spálit co nejvíce uhlí ještě půjde, investovat do plynu, nadále se utápět v nesmyslném projektu stavby nových jaderných bloků Dukovan… a k tomu postavit poměrně slušný počet obnovitelných zdrojů, protože vývoj se nedá zastavit.

Předně chce i v roce 2030 ČEZ ve svém portfoliu vyrábět dvanáct procent elektřiny z uhlí, což znamená, že chce provozovat přinejmenším dvě z nejmladších uhelných elektráren — na výběr se nabízejí Ledvice, Tušimice nebo Prunéřov. Spalovat uhlí je přitom v současnosti jeden z nejhorších byznysů, jaký si lze vůbec představit, a to už i ekonomicky.

Cena emisní povolenky, kterou musí podniky platit za vypouštění skleníkových plynů, před nedávnem poprvé v historii překročila padesát eur za tun. A roste dál.

Do toho se mění i politická situace. Evropská unie prosazuje Zelenou dohodu, která jakkoliv je nedostatečná, zároveň vylučuje dlouhodobý provoz uhelných zdrojů. Jak na tiskové konferenci uvedl i generální ředitel Daniel Beneš, k rychlejšímu útlumu uhlí výrazně nahrává i odklon finančních institucí od podpory nejšpinavějšího paliva, zejména bank a pojišťoven.

Rychlejší útlum uhlí způsobí i fakt, že se uhlí budou rychle zbavovat i Spojené státy pod vedením Joea Bidena. Šance, že bude ČEZ ještě v roce 2030 provozovat vůbec nějakou uhelnou elektrárnu je tak vzhledem k vývoji velmi malá, navzdory doporučením uhelné komise a Čisté Energii Zítřka, jak svůj plán energetická firma nazvala. Ostatně to přiznal i Daniel Beneš, když v rozhovoru pro Respekt uvedl, že se jím vedená společnost možná zbaví uhlí dříve, pokud budou náklady na provoz uhelných zdrojů nadále růst.

Stejně tak je nereálné, že ČEZ zvládne postavit nový blok jaderné elektrárny Dukovany, jak slibovali Beneš s Cyranim na tiskové konferenci. O ekonomických, politických, ekologických i sociálních problémech spojených s jadernou energií jsme toho v Deníku Referendum napsali spoustu. Žádná jaderná renesance se ve světě nekoná a odvětví, které se ukázalo jako slepá ulička, je celosvětově na ústupu.

Nový plán ČEZu je tak nutné vnímat zejména optikou toho, kam směřuje energetika v celé Evropě. Ještě jako klimatický redaktor Deníku Referendum jsem v jedné z analýz popsal, že klíčový střet v energetice budoucnosti bude mezi plynovými a obnovitelnými zdroji. ČEZ to bezpochyby chápe též a rozhodl se podle ní zařídit.

Na tiskové konferenci slíbil výrazné investice do obnovitelných zdrojů, což je jistě chvályhodné. Bez bližších komentářů se však obešly investice do plynu.

ČEZ přislíbil, že se chce na plyn orientovat ve větší míře. Přitom jak ukazují poslední studie, plyn není přechodovým palivem k energii bez emisí, jako spíš mostem do pekla klimatické krize. A to hlavně kvůli únikům metanu při těžbě a transportu, které vyvažují fakt, že při přímém spalování má plyn o polovinu nižší emise než uhlí.

Dokonce i konzervativní Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v poslední přelomové zprávě ukazuje, že pro zachování příznivého klimatu nemůžeme stavět žádné nové plynové zdroje. Plyn není čistou energií zítřka, ale krokem k ekologické katastrofě.

Aspoň jedno je jasné. ČEZ nechce podobně jako v případě elektrárny Počerad a Chaveltic své uhelné zdroje prodávat. Ostatně, dneska už by uhelnou elektrárnu nekoupil snad ani Pavel Tykač.

Celkově vzato manažeři ČEZu udělali nejmenší možný ústupek, jaký v současné době šlo pro ochranu klimatu udělat. Oč menší závazky pro klima reálně přislíbil, o to robustněji je nalakoval nazeleno. Znovu se tak potvrdilo, že na vůli energetických firem se nelze spolehnout a k dostatečně rychlému konci všech fosilních paliv je budou muset dotlačit společně lidé tlakem zdola.