Obnovitelná energie do voleb: Přestat burcovat, začít se zdravým populismem
Michal TancošVšechny příští generace v Česku se budou ptát, kam se v roce 2021 poděly levicové strany a proč nenabídly voličům reformní klimatický plán.
Volby do Poslanecké sněmovny se letos potkávají s poslední dekádou, kterou má lidstvo na záchranu klimatu. Zda se podaří zastavit globální oteplení Země pod 2 °C a civilizovaný svět nebude rozfoukán, vyplaven a vysušen zároveň, závisí na rychlosti, s jakou budeme do roku 2030 opouštět fosilní paliva. Tak zní široká vědecká shoda, zveřejněná v říjnu 2018 ve Zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a čerstvě zopakovaná ve zprávě Mezinárodní agentury pro energii (IEA).
Odpočítávání běží. Jenže loni bylo v Česku příjemné léto, pršelo, jak má, a v zimě ležel sníh i ve městech. Zatímco v Japonsku rozkvétaly sakury nejdříve za 1200 let, my jsme prožili nejchladnější duben v tomto století. Ochlazení atmosféry nad Českem ochladilo i zájem politiků zařadit vyšší obnovitelnou rychlost. Na stanování Pirátů v klima kempu to nevypadá, a řekneme-li společně ano dostavbě Dukovan, vyrobí nám novou elektřinu bez uhlíku dlouho po roce 2030, do kdy bychom ji potřebovali nejvíce.
Kolem nás se přitom strhla obnovitelná bouře. Vítr a slunce v Evropské unii loni vyrobily víc elektřiny než fosilní paliva nebo jádro a rakouská vláda schválila v březnu plán, jak do deseti let vyrábět svoji elektřinu pouze z obnovitelných zdrojů. Co podstatného přehlížíme a jak to souvisí s volbami?
Vynahradit Dukovany, a ještě to vyjde levněji
Obnovitelná energie je příběh se šťastným koncem. Kdo jej srozumitelně převypráví, nabídne Česku velký národní cíl. Něco takového tu už dlouho chybí. Česko se může stát jakousi supervelmocí, protože vnitrozemskou průmyslovou, tradičně uhelnou demokracii bez velehorských řek, v mírném pásmu s průměrným větrem a sluncem bude chtít následovat celý svět, pokud se jí v tomto desetiletí podaří přepnout z uhlí na obnovitelnou energii.
Uzavřít koalici se sluncem a větrem a přijmout jako hlavní politický cíl dosažení „Obnovitelného Česka 2030“ není jen vyplněním mezery na předvolebním trhu. Je to plán, který má předpoklady dobře fungovat. Ekonomika ožije investicemi do energetiky — základu veškeré prosperity —, které se vrátí, nastartují průmysl, vývoj inovací, vytvoří nová pracovní místa a obyčejným lidem umožní podílet se na zisku ze sklízení slunce a větru v každé obci. Česká společnost spravedlivě zbohatne a po našem úspěchu bude pokukovat celý svět. Máme na to technicky a investičně?
Britský nezávislý think tank Ember před půlrokem vymodeloval na základě expertních dat českých institucí důvěryhodnou cestu k bezuhelnému Česku do roku 2030. Nejlevnější trasa vede přes silné zaměření na solární a větrnou energii. Bez nových jaderných bloků. Potřebný rozvoj obnovitelné energetiky s podporou plynových elektráren rychlostí a rozsahem, kterého již dosáhly jiné země EU, vyjde na 11 miliard eur, tedy v přepočtu 290 miliard korun, což je pro porovnání zhruba tolik, kolik hodlá do rozlučky s fosilními palivy investovat rakouská vláda.