Česká republika může přestat získávat elektřinu z uhlí už zhruba za deset let, aniž by na tom stát nebo jeho občané prodělali. Pokud začne přechod k čisté energetice včas a podpoří ho vhodně nastavené zákony, stát splní cíle Evropské unie a ceny za elektřinu budou díky obnovitelným zdrojům dokonce nižší než v případě, že odklon od uhlí bude pomalý. Takové jsou závěry tří expertních studií, které minulý týden představili jejich autoři na webináři Hnutí DUHA.

„Modelování české energetiky znovu ukázalo, že konec spalování hnědého i černého uhlí v roce 2030 je možný,“ řekl Chris Rosslowe z organizace Ember. Studie jeho společnosti se zabývala přímo Českou republikou a byla jednou z těch, jejíž výsledky webinář představil. Další pocházely od výzkumné společnosti Bloomberg New Energy Finance (BNEF) a think-tanku Agora Energiewende.

Na tom, že ukončení spalování uhlí už v příštím desetiletí je výhodné z hlediska ochrany klimatu, zdraví i financí, se shodli všichni tři vystupující odborníci. „Pokud bychom se na věc dívali čistě ekonomicky, většina uhelných elektráren nejen v Česku, ale také v Polsku, Rumunsku a Bulharsku by měla skončit do poloviny tohoto desetiletí,“ uvedla výzkumnice BNEF pro transformaci energetiky Felicia Aminoffová.

Její tým se zaměřil právě na čtyři zmíněné země, které mají největší podíl uhlí v energetice v rámci Evropské unie a jejich vlády zároveň stále neschválily plán pro odklon od tohoto fosilního paliva. Konkrétně výzkumníci zjišťovali, jak mohou uhelné státy splnit unijní cíl na pětapadesáti procentní snížení emisí za co nejúspornější náklady.

Výsledný model tuzemského energetického mixu pro rok 2030 doporučuje postupně navýšit podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na pětačtyřicet procent. Čtvrtina veškeré energie by měla pocházet konkrétně z větrných elektráren.

České uhelné elektrárny podle studie během pěti let ukončí provoz tak jako tak i při současných politikách, a to zejména kvůli rostoucí ceně emisních povolenek. Ta za deset let podle propočtů BNEF vystoupá zhruba na osmdesát eur za tunu oxidu uhličitého, tedy asi dvojnásobek dnešní hodnoty. Kvůli tomu by měly do poloviny století ustoupit i zdroje na fosilní plyn, které nejspíš budou pro rychlejší ukončení spalování uhlí dočasně a v omezené míře potřebné — mimo jiné kvůli opožděnému nasazování solární a větrné energie, jež v České republice dosud neměla dostatek podpory.

Opačný cenový trend oproti fosilním zdrojům nabírají v posledních letech právě ty obnovitelné. Už třetím rokem dodávají proud do sítě levněji. „Z obnovitelných zdrojů můžeme získat víc energie za stejné množství peněz,“ shrnula výzkumnice Felicia Aminoffová.

Pokud by Česká republika naplnila scénář studie BNEF, za deset let by se objem skleníkových plynů vypuštěných do ovzduší kvůli energetice snížil o devadesát procent oproti roku 2018. Zároveň ale výzkumníci upozorňují, že by bylo potřeba legislativně zjednodušit proces povolování výstavby obnovitelných zdrojů či podpořit čistou energetiku i na lokální úrovni.

Co naopak důrazně nedoporučují, je další spoléhání na jadernou energii. „Česká vláda odhaduje cenu jedna celá dvě gigawatt nových jaderných zdrojů na šest až osm miliard euro. Jenže jaderné projekty se obvykle protahují, takže částka klidně může dosáhnout desíti až jedenácti miliard,“ popsala pro Deník Referendum Felicia Aminoffová.

Hnědé uhlí mohou společně vyřazovat Česká republika, Polsko i Německo

Podobně jako v případě BNEF také studie think-tanku Agora Energiewende modelovala scénáře pro několik zemí závislých na uhlí. Konkrétně obsáhla výpočty pro takzvaný „hnědouhelný trojúhelník“, tedy Českou republiku, Polsko a Německo.

Autoři se zaměřili na to, jak postupně vypnout hnědouhelné elektrárny a zároveň udržet stabilní elektrickou soustavu, neboť tu částečně tvoří rovněž přeshraniční výměna elektřiny mezi sousedícími státy. Dospěli ovšem ke zjištění, že odklon od uhlí mohou všechny tři země bezpečně provést už do roku 2032.

„Kvůli tomu, jak se hnědé uhlí chová na trhu, bude jeho využívání klesat bez ohledu na rozhodnutí států,“ předpověděl projektový manažer Agora Energiewende Philipp Litz. „Musíme začít řešit, jak ho nahradíme, protože jeho útlum se nezávisle na politických diskuzích děje už teď,“ doplnil.

Zároveň zkritizoval, že současné scénáře české vlády pro ukončení získávání energie z uhlí zahrnují ve velké míře fosilní plyn a jádro. Výzkumníci z Agora Energiewende doporučují spíše zásadně navýšit množství solárních a větrných zdrojů. Česká republika má pro ně lepší potenciál než například Rakousko, na rozdíl od našeho jižního souseda však zůstává dosud spíše nevyužitý.

Odborníci z německého think-tanku podobně jako jejich kolegové z BNEF vyzdvihují, že díky včasnému konci uhlí čeští občané na elektřině ušetří. V horizontu dvaceti let by to podle jejich výpočtů mohlo být až zhruba dvě stě třicet korun za megawatt hodinu. „Rychlejší konec hnědého uhlí, tj. do roku 2032 bude znamenat nižší růst ceny elektřiny oproti prodlužování spalování uhlí o další roky,“ shrnul Philipp Litz.

Nejen elektřinu, i teplo lze zajistit bez uhlí

I třetí z představených výzkumů dokazuje, že skoncovat s uhlím v České republice lze do konce tohoto desetiletí. „Modelování české energetiky znovu ukázalo, že konec spalování hnědého i černého uhlí v roce 2030 je možný,“ uvedl energetický expert ze společnosti Ember Chris Rosslowe.

Scénář popsaný ve studii, na jejímž vzniku se podílel, opět počítá s náhradou uhlí pro výrobu elektřiny fotovoltaickými a větrnými elektrárnami, a to až ze dvou třetin. I když kvůli tomu bude nutné do roku 2030 významně zvýšit instalovaný výkon obou zdrojů, podle autorů postačí dostat stav nových obnovitelných zdrojů na evropský průměr. Zároveň se jedná o nejlevnější řešení, které umožní dodržet unijní závazek na snížení emisí.

„Celkově bude v příštích deseti letech potřeba do energetického odvětví investovat zhruba dvě stě devadesát miliard. Mohlo by tím vzniknout na pětačtyřicet tisíc pracovních míst, což je víc, než má český uhelný sektor,“ popsal Chris Rosslowe. Zároveň dodal, že Evropská unie v současnosti nabízí řadu možností, jak většinu z požadované částky pokrýt z jejích fondů. Záleží nicméně na vládě, zda a jak je využije.

Podobně jako autoři již zmíněných výzkumů varoval před spoléháním na fosilní plyn. Ačkoli i podle modelu Emberu bude pro rychlejší odklon od uhlí pravděpodobně potřebný, část jeho kapacit v energetice lze nahradit například pořízením baterií. „Plyn by měl být jen jako záloha,“ vysvětlil Chris Rosslowe. „Každá nová investice do plynu, kterou vlády udělají v současnosti, ohrožuje klima v budoucnosti,“ dodal.

Oproti studiím BNEF a Agora Energiewende se Ember zabýval rovněž náhradou uhlí v teplárenství, kde zajišťuje přes třicet procent výroby. Odborníci v tomto případě doporučují více podpořit zejména využívání zbytkového tepla z průmyslu. Ačkoli jde o zdroj, který by mohl nahradit až dvě třetiny současných uhelných tepláren, Česká republika ho podle nich doposud téměř vůbec nevyužívá.

Část tepla by mohla vyrábět i velká tepelná čerpadla, která se dosud používají hlavně v severských zemích. Například ve Švédsku dodávají zhruba deset až patnáct procent tepla a pokud jsou napájeny čistou elektřinou, emise v teplárenství pomáhají snižovat.

Při zohlednění energetiky i teplárenství tak studie Emberu navrhuje scénář, který by snížil emise v České republice ve srovnání s rokem 1990 až o šedesát procent. Jeho možné naplnění ale bude záviset na tom, jak tuzemský konec uhlí schválí a naplánuje vláda.

Deník Referendum se proto ministerstva průmyslu a obchodu, které za dodání materiálů o útlumu uhlí na jednání vlády zodpovídá, dotázal, kdy budou ministři po únorovém odkladu znova rozhodovat.

„Ministerstvo průmyslu a obchodu aktuálně vypořádává připomínky k závěrům Uhelné komise v kontextu s dekarbonizací. V tuto chvíli předpokládá, že materiál vládě předloží v dubnu,“ napsal Marek Vošahlík z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. Během příštího měsíce by tak mohlo být jasné, zda se Česká republika zaváže skončit s uhlím do roku 2038, který takzvaná Uhelná komise doporučila, nebo o pět let dříve. Žádný z termínů navrhovaný zahraničními odborníky však ministři zatím nezvažují.