↗

Důležitým faktorem je vývoj ceny emisních povolenek. Díky němu se může provoz uhelných zdrojů stát nerentabilním mnohem dříve, než na kdy je plánován jejich konec podle doporučení Uhelné komise. Foto AlBi, WmC

Zatímco výstupem německé uhelné komise za více než šest měsíců jejího působení byla podrobná, více než tří set stránková zpráva, pak česká Uhelná komise se prozatím omezila na stručné, šestibodové usnesení. Jedním z hlavních bodů je podmínka náhrady utlumovaných uhelných elektráren jinými zdroji. Tento požadavek vypadá na první pohled zcela oprávněně, horší je to s jeho explicitní vazbou na výstavbu nových jaderných zdrojů.

Pokud totiž Uhelná komise doporučuje útlum uhlí do roku 2038, může se snadno stát, že žádný nový jaderný zdroj v té době jednoduše nebude k dispozici. Současné plány sice počítají se spuštěním nového bloku v Dukovanech v roce 2036, zároveň prakticky nikdo v euroatlantické oblasti není schopen postavit jadernou elektrárnu včas a podle smluveného rozpočtu.

Průměrná délka výstavby se aktuálně pohybuje kolem dvanácti let. Kdyby by se začalo s výstavbou nového bloku podle plánu v roce 2029, znamenalo by to jeho dokončení nejdříve v průběhu 40. let tohoto století.

Pokud nebude prodloužena životnost stávajících dukovanských bloků, mohl by nový blok nanejvýš pokrýt část výpadku, který vznikne jejich odstavením. Pokud bude naopak životnost bloků prodloužena, mohl by nový reaktor zajistit nanejvýše deset procent tuzemské spotřeby elektřiny. I v nejlepším případě tedy nový jaderný blok mnoho uhelné kapacity nenahradí.

Namísto jadernými elektrárnami, by uhelné zdroje měly být primárně nahrazovány zdroji obnovitelnými, v kombinaci s plynovými elektrárnami pro vykrývání špiček spotřeby. Tvrdí to alespoň nedávné studie renomovaných organizací, jakými jsou BloombergNEF, Ember nebo Energynatutics. Jejich srovnání lze nalézt v souhrnné infografice na stránkách projektu Fakta o klimatu.

Argument, že se v uvedeném případě jedná o náhradu jedněch fosilních zdrojů druhými, není zcela na místě. Například podle zmíněné studie Ember, která kromě výroby elektřiny řeší i teplárenství, by se výroba z nových plynových zdrojů podílela na náhradě uhlí z přibližně osmnácti procent či ze čtrnácti procent — to v případě zapojení bateriových úložišť.

Zbytek by připadal především na nové solární a větrné elektrárny. Takto vybudovanou infrastrukturu lze navíc do budoucna využít v rámci zavádění technologie power-to-gas, určené k ukládání přebytků výroby z obnovitelných zdrojů pro jejich pozdější využití.

Důležitým faktorem je i vývoj ceny emisních povolenek. Díky němu se může provoz uhelných zdrojů stát nerentabilním mnohem dříve, než na kdy je plánován jejich konec podle doporučení Uhelné komise. V tom případě vyvstává logická otázka, kdo by jejich provoz dále financoval.

Další dotování uhelného průmyslu je nejspíše to poslední, co bychom si mohli přát, už jen s ohledem na miliardové externí škody, které každoročně způsobuje. I z tohoto důvodu je nezbytná podpora výstavby nových obnovitelných zdrojů a energetických úspor, s využitím k tomu určených evropských fondů tak, aby jimi bylo možné uhlí nahradit co nejdříve.

Z hlediska ochrany klimatu není zásadní ani tak konkrétní rok odstavení poslední uhelné elektrárny, jako spíše tvar takzvané útlumové křivky, která mimo jiné určuje kolik emisí bude v daném časovém úseku vypuštěno. Je rozdíl mezi situací, kdy snižování výroby z uhelných zdrojů bude probíhat formou exponenciálního poklesu, v porovnání se stavem, kdy většina z těchto zdrojů bude provozována až do poslední chvíle.

Scénáře, se kterými pracovala Uhelná komise, se ve svém průběhu až do konce této dekády blíží spíše druhé ze zmíněných variant. Dlužno dodat, že oficiálně zatím žádná útlumová křivka zveřejněna nebyla.

Uhelná komise zatím příliš neřešila ani detailní zhodnocení ekonomických a sociálních dopadů útlumu těžby uhlí. Těmi se zabývala naopak neoficiální Stínová uhelná komise, složená z odborníků a zástupců veřejnosti z těžebních regionů. Ta ve svých výstupech dochází k závěru, že dřívější odklon od uhlí pravděpodobně urychlí ekonomické zotavení uhelných regionů a bezpochyby přinese dřívější zlepšení zdraví a kvality života jejich obyvatel.

Nyní je na české vládě, jak se k doporučení Uhelné komise postaví, respektive jaký zvolí další postup. Zdali se rozhodne výše zmíněná rizika ignorovat, nebo zdali před konečným rozhodnutím o uhelném útlumu nařídí jejich další přezkoumání. Svoji roli hrají i nově schválené zpřísněné emisní cíle EU, k jejichž plnění se Česká republika zavázala. Kromě rychlého odklonu od uhlí totiž není mnoho jiných možnosti jak naše emise účinně snižovat.

V dané souvislosti by možná nebylo od věci zvážit také další aktualizaci Státní energetické koncepce. Ta poslední totiž pochází z roku 2015. Ačkoli se pět let může zdát jako krátká doba, v našem případě se výrazně změnily náklady na výrobu elektřiny z jednotlivých zdrojů. Zatímco například cena elektřiny z jádra nadále narůstá, cena elektřiny z obnovitelných zdrojů a zejména fotovoltaiky, zaznamenává nevídaný pokles. V každém případě platí, že bez ucelené strategie by se neměla přijímat důležitá rozhodnutí, zvláště ne taková, která budou ovlivňovat naše životy na desítky let dopředu.