Konec uhlí v ČR: konkrétní rok zásadní není, podpora obnovitelných zdrojů ano

Oldřich Sklenář

Závěry české vládní Uhelné komise nevycházejí z faktického poznání situace v energetice, zejména ignorují vývoj cen. Pro českou společnost mohou mít nepříznivé důsledky na celá desetiletí.

Důležitým faktorem je vývoj ceny emisních povolenek. Díky němu se může provoz uhelných zdrojů stát nerentabilním mnohem dříve, než na kdy je plánován jejich konec podle doporučení Uhelné komise. Foto AlBi, WmC

Zatímco výstupem německé uhelné komise za více než šest měsíců jejího působení byla podrobná, více než tří set stránková zpráva, pak česká Uhelná komise se prozatím omezila na stručné, šestibodové usnesení. Jedním z hlavních bodů je podmínka náhrady utlumovaných uhelných elektráren jinými zdroji. Tento požadavek vypadá na první pohled zcela oprávněně, horší je to s jeho explicitní vazbou na výstavbu nových jaderných zdrojů.

Pokud totiž Uhelná komise doporučuje útlum uhlí do roku 2038, může se snadno stát, že žádný nový jaderný zdroj v té době jednoduše nebude k dispozici. Současné plány sice počítají se spuštěním nového bloku v Dukovanech v roce 2036, zároveň prakticky nikdo v euroatlantické oblasti není schopen postavit jadernou elektrárnu včas a podle smluveného rozpočtu.

Průměrná délka výstavby se aktuálně pohybuje kolem dvanácti let. Kdyby by se začalo s výstavbou nového bloku podle plánu v roce 2029, znamenalo by to jeho dokončení nejdříve v průběhu 40. let tohoto století.

×