Starý pán Jindřich má ještě starší domek bez základů v Karviné-Ráji. Jako v ráji se mu tam ale už dávno nežije. Jeho dům stojí na Rájském kopci, nedaleko dvou dolů. Jako přibývá vrásek na tváři panu Jindřichovi, přibývá i prasklin na jeho domě. Způsobují je otřesy i poklesy půdy.

Jen letos se země v Karviné otřásla kvůli důlní činnosti stoosmdesátkrát. Hlavně v posledních měsících obyvatele okolí Dolu Darkov a ČSM v noci budí drnčení skleniček a houpání lustrů velmi často. Rájský kopec se navíc řadu let pomalu sesouvá do poklesové kotliny pod Karvinským mořem. Takový „dům u moře“ tedy prodáte jen těžko, nezbývá než se snažit vymoci od šachty aspoň odškodnění.

Ani to ale není procházka růžovou zahradou. Pokud je Váš dům zařazený do zóny s minimálními vlivy na povrch, těžař je ve výhodě, nic nedostanete a musíte škody prokázat. Pan Jindřich za posledních pět let oslovil několik znalců a geodetů, nikdo ale neměl odvahu ani chuť proti OKD jít kvůli pár tisícovkám za měření a posudek pro starého pána. Je to souboj Davida s Goliášem.

Podobně jsou na tom stovky domkařů v celé Karviné. Domy jim praskají, OKD ale důlní škody často zamítá, a pak nezbývá než si najmout vlastního znalce, zaplatit posudek a soudit se. Je to těžké, zdlouhavé, nákladné a málokdo má na to nervy.

Kdy tomu bude konec?

Proč o tom ale píšu? Abych vysvětlila, že pan Jindřich chce stejně jako havíři na Dole ČSM vědět, jak dlouho to ještě bude pokračovat a jestli hrozí, že se bude těžit déle než rok nebo dva. Uhlí neroste na stromě a každý další porub znamená další poklesy, otřesy, znečištěné potoky, popraskané domy, silnice, duše. Nejistota Karviné nesvědčí a trvá už příliš dlouho.

Všichni na Karvinsku teď bedlivě sledujeme další vývoj na šachtě. Zatímco jedni se obávají o své domovy, jiní se bojí o krajinu a životní prostředí, další o své živobytí a budoucnost rodiny. Obavy, nejistota a bezmoc jsou ale tím, co nás všechny spojuje.

Bohužel lidé na Karvinsku jsou ale zpravidla ti poslední, kteří se dozvědí pravdu. Vždycky někdo někde rozhodne o našich osudech. A teď se zřejmě odehrává další dějství tohoto příběhu.

Důl ČSM, který bude jako jediný pokračovat i po 1. březnu příštího roku, má povoleno těžit podle platné EIA jen do roku 2020. Pokud by se v těžbě pokračovalo dál mimo již povolené poruby, musely by se urychleně dokončit všechny podklady a povolovací procesy.

Posuzování vlivů na životní prostředí ale skončilo v lednu 2020 zjištěním, že se jedná o významný zásah do životního prostředí, těžař musí dopracovat podklady a zahájit proces posuzování. Od té doby se ale nestalo vůbec nic. Řízení by se zcela jistě účastnili i lidé v praskajících domech, sousedící Polsko, samosprávy i ekologické spolky. Může to trvat roky. OKD v přípravě dokumentace ale zjevně nepokračuje.

Konečný účet přesáhne patnáct miliard

Uhelná komise teď za velké pozornosti médií i veřejnosti rozhodla o konci uhlí v Česku v roce 2038, tedy za 18 let. Dříve to prý nešlo, nestihli bychom se připravit. Karvinsko ale zjevně čeká léčba šokem. Člověk by předpokládal, že černé uhlí mělo u uhelné komise prioritu, protože Karvinsko se s útlumem bude muset poprat už za osmnáct měsíců, nikoli let.

To bychom ale nebyli v České republice. Uhelná komise OKD prakticky vůbec neřešila. Tragikomedie pokračuje. Už chápu premiérovo heslo: Řídit stát jako firmu. Pokud měl tou firmou na mysli OKD, nechci vidět, jak dopadne republika.

Premiér stejně jako mnozí jiní OKD pouze chytře využil před volbami, když při návštěvě Karvinska plácl, že stát firmu zachrání a udrží v chodu do roku 2030. Kdykoliv jsem upozorňovala, že těžařský kolos může skončit dřív, protože rozhazuje, rozdává štědré odměny nebo investuje stovky milionů do výkupů domů v lokalitách, kde se možná nikdy těžit nebude, stala jsem se terčem výsměchu a rozhořčených reakcí.

Stát ale nakonec OKD nespasil a nepohlídal, účet za toto selhání teď stejně jako za nepovedenou privatizaci zatáhneme my všichni včetně patnácti miliard za útlum. V konečném účtu se navíc bude stát muset vypořádat i se soudy, které se na něj hrnou v rámci uznání pohledávek vůči původním investorům. Celková suma za útlum 15,6 miliard korun tedy podle mého není zdaleka konečná.

Naprosté selhání státu

Za dvacet let, po které se o konci OKD mluví, jsme mohli být skvěle připraveni. Ale nejsme a už to nedoženeme. A může za to populismus mých politických konkurentů, kteří chronicky selhávají v umění říct lidem nepříjemnou pravdu. Transformace přijde, ať se nám to líbí nebo ne. A přijde dřív, než plánujeme.

Populismus bohužel převládl i v nedávných volbách krajských, kde se mí političtí protivníci předháněli, kdo kategoričtěji odmítne, že by poslední černouhelný důl na Karvinsku mohl skončit už za rok nebo za dva. Označovali to za fantasmagorii, nesmysl, naprosto nereálný scénář.

Lidé se tedy zase uklidnili a věřili, že zas tak horké to nebude. Uhlí a koks přece potřebují ocelárny, teplárny i elektrárny. Nebude čím topit, všechno se zhroutí. To přece nemůžeme dovolit.

A ejhle už je to tu. Dva měsíce po volbách se to v politických kruzích bere pomalu za samozřejmost. Oficiálně to ale lidem nikdo nepřizná a dál se mlží.

Nechme se tedy opět překvapit, už za pár měsíců definitivně zjistíme, jestli OKD končí definitivně, a jestli se tedy skutečně zhroutí všechno, nebo se spíše než průmysl a teplárny zhroutí lidé, kteří přijdou o práci, skončí na úřadu práce, v exekucích a bez šance na pořádnou rekvalifikaci. Osobně si troufnu tvrdit, že zimou neumřeme a Třinecké železárny ani Liberty nezkrachují, jak předvídají někteří mí krajští kolegové.

Zájmy lidí na Karvinsku mají dnes menší váhu než zájmy korporací

Nejvíce na rychlý pád OKD nedoplatí průmysl ani soukromé teplárny, jak tvrdí současné vedení Moravskoslezského kraje, ale právě lidé na Karvinsku. Pokud se urychleně nepřipraví a nezrealizuje skutečná nová vize regionu, hrozí nejen nezaměstnanost, ale i další vylidňování a odliv mozků a talentů.

Skutečná vize ale nespočívá v přípravě dalších a dalších průmyslových zón, do kterých chybí investoři i zaměstnanci, a dalších marketingových projektů a programů jako byl RESTART nebo POHO, které jsou zatím krásné především na papíře. Miliardy visí ve vzduchu, ale na Karvinsku stále nevíme, kam že se to vlastně mají investovat a by mohly udržet zaměstnanost…

Pokud miliardy z EU zahučí například v plynofikaci tepláren, bude to pro korporátní vlastníky jistě fajn benefit. Lidem ale nic zásadního nepřinese.