Rozlučme se s uhlím spravedlivě
Kateřina StojanováAutorka, která je členkou krajského zastupitelstva Ústeckého kraje za Pirátskou stranu, se zasazuje o vyšší zastoupení reprezentantů občanské společnosti v krajské uhelné komisi.
Devastace krajiny, špatná kvalita ovzduší, zhoršený zdravotní stav obyvatel a znečištěné životní prostředí. To všechno jsou aspekty, které si sebou nese Ústecký kraj, coby jeden z krajů nejpostiženějších těžbou a spalováním hnědého uhlí v rámci celé republiky.
Letos je tomu už více než rok, co byla na jeho úrovni ustanovena — dnes již bývalou — Radou kraje dlouho očekávaná pracovní skupina „Uhelná platforma“. Její vznik byl reakcí na trend postupného útlumu těžby uhlí vedoucí k přechodu na bezuhelný typ energetiky.
Agenda orgánu byla stanovena poměrně široce — má se zabývat potřebami a aktivitami, které by měly mírnit nežádoucí dopady odklonu od uhlí na hospodářskou, sociální i ekologickou situaci kraje. Měla by také iniciovat dialog mezi strategickými aktéry a volit přístup, který bude zohledňovat čisté zdroje energie, koncepční využívání území po těžbě a v neposlední řadě i zaměstnanost těch, jejichž příjem dnes z většiny závisí právě na uhelném průmyslu.
Má-li však svou roli naplňovat způsobem, který se od ní očekává, je třeba dbát na to, aby v ní měl svůj hlas opravdu každý, koho se dané téma dotýká a kdo reprezentuje rozličné zájmy široké veřejnosti tak, aby byl onen odklon skutečně sociálně spravedlivý. Přesně v daném ohledu však zatím Uhelná platforma v Ústeckém kraji selhává.
V seznamu nově zvolených zástupců dominují především jména velkých společností, jako je teplárna United Energy či majitel několika uhelných elektráren a tepláren ČEZ. V seznamu členů, kteří byli odsouhlaseni letos v listopadu novou Radou kraje, jež je složena z hnutí ANO, ODS a Spojenců pro kraj, svého zástupce nemá prozatím ani občanská veřejnost, ani ekologické organizace.
Takové složení tedy zavdává důvod k podezření, že specifické potřeby místních komunit nebudou jakkoli reflektovány. Zato se dostane širokého prostoru největším znečišťovatelům, jejichž zájmy jsou často v přímé kolizi se zájmem obyvatel kraje na příznivém životní prostředí.
Význam účasti stále ještě podhodnocených skupin však není jen jakousi hrou na fasádu spravedlnosti, úlitbu rovnému přístupu všech subjektů k participaci na veřejných záležitostech. Nedávný průzkum vypracovaný pro Hnutí DUHA totiž ukázal, že více než padesát procent dotázaných dospělých v Ústeckém kraji podporuje konec těžby a spalování uhlí, a to pokud možno ještě rychleji, než nabízí Uhelná komise při české vládě, která pro konec uhlí v České republice odhlasovala variantu roku 2038.
Co se účasti namítaných ekologických spolků týče, právě ony se účastní předmětných povolovacích procesů těžby, rekultivací, změn integrovaných povolení atd. Pokud do diskuze nebudou zapojeny nyní, hrozí, že se pracovní skupina uchýlí k řešením, která budou následně ve správním řízení napadány a zamýšlené plány po vleklých soudních sporech beztak neprojdou.
Úvahy nad zapojením dalších skupin by měly směřovat i k politikům, a to jak z řad krajské koalice, tak opozice. V konečném důsledku jsou to totiž právě politici, kteří musí konkrétní navrhovaná řešení schválit a kteří se za ně stávají zodpovědnými.
Jejich zahrnutí do diskuze politický respekt k této problematice významně zvyšuje. Participace občanů už je jen samotným stvrzením prostého faktu, že odklon od uhlí se děje primárně v jejich zájmu a týká se více či méně každého jednoho.
Pokud má být v následujících deseti letech úkolem České republiky postavit se čelem ke klimatické krizi a zařadit se tak po bok všech zodpovědných zemí, které se zavázaly k přechodu k uhlíkové neutralitě, potřebuje k tomu součinnost všech krajů, včetně Ústeckého. Krajské cesty k uhlíkové neutralitě proto nesmí skončit u ochrany zájmů uhelné lobby, ale musí vést k širokému dialogu všech zúčastněných.
Rada Ústeckého kraje slíbila, že přesně takový dialog zajistí a že poměr těch, kteří si uvědomují závažnost klimatické krize, bude vyrovnaný. K dobrému cíli totiž nelze dojít špatnou cestou a v otázkách ekologických to platí dvojnásob.