Opavský rodák Zdeněk Bakala letos vypadl ze seznamu nejbohatších dolarových miliardářů sestavovaného časopisem Forbes. Poprvé se tam objevil v roce 2010 poté, co se i v zemi svého původu stal miliardářem. Dodnes není jasné, kudy přesně jeho cesta k bohatství vedla.

Stal se na ní miliardářem, sponzorem. A soudně uznaným „gaunerem“. O jeho cestě ke všem těmto titulům se nemluví, protože je také jedním z největších českých mediálních mogulů. Počínaje dneškem se jím budeme systematicky zabývat v Deníku Referendum my.

Vyučil se krejčím. Odešel do Ameriky. Vrátil se jako byznysman

Zdeněk Bakala vyrůstal v Brně, kde se vyučil dámským krejčím. Rok pracoval v oděvním družstvu VKUS Brno. V devatenácti letech v roce 1981 emigroval do Spojených států amerických. Uvádí, že studoval na University of California v Berkeley a později na Dartmouth College.

Po studiích začal pracovat pro vlivnou nadnárodní firmu Credit Suisse First Boston, postupně v New Yorku, v Londýně a nakonec v roce 1991 i v Praze. Zde se stal ředitelem české pobočky.

Mladý Bakala si pronajal spolu se svou manželkou byt na Praze 6 a začal shánět kontakty. To se mu zjevně dařilo. V roce 1994 odešel z Credit Suisse a založil si vlastní společnost Patria Finance.

Jednalo se o investiční firmu, která se zabývala především poradenstvím. Patria Finance radila klientům při prodeji státních podniků, ale například i při prodeji akcií v majetku měst či se správou obecních peněz.

Patria Finance se podílela například na sporné privatizaci Becherovky, což byl zároveň jeden ze společných obchodů Zdeňka Bakaly a Karla Schwarzenberga. Tehdy se Bakala také začal zajímat aktivněji o politiku, dělal konzultanta KDU—ČSL a stal se jedním z prvních členů sdružení Lípa.

V diskuzním klubu, kde se setkávali významní lidé, aby naslouchali přednáškám a také spolu nezávazně hovořili, byl například Zdeněk Tůma, tehdy ekonom Patrie, později guvernér ČNB, Karel Schwarzenberg, nebo také právník Radek Pokorný, který je přítelem premiéra Sobotky. A v Bakalově příběhu ještě sehraje roli.

O šest let později v roce 2000 Bakala Patrii prodal belgické bance KBC. Detaily obchodu nejsou známé, ale odhaduje se, že Belgičané zaplatili za Patrii více než miliardu korun. Bakalovi tak zřejmě připadlo několik stovek milionů.

O jeho finanční situaci v oněch letech dále vypovídá zápis ze soudu amerického státu Jižní Karolína, který rozhodoval na přelomu let 2002 a 2003 o jeho rozvodu s manželkou Marguerite. Vyplývá z něj, že prodejem Patrie Zdeněk Bakala možná získal „jen“ sto dvacet milionů korun. I kdyby šlo jen o účelově podhodnocenou částku z důvodu rozvodového řízení, miliardářem tehdy ještě rozhodně nebyl.

Než nastoupil Bakala, páchal škody Dlouhý

K obrovskému majetku se Zdeněk Bakala dopracoval jediným velkým obchodem, a to koupí největší české černouhelné těžební společnosti OKD, ostravsko-karvinských dolů. Jak přesně probíhala privatizace i změna vlastníků, není dodnes zcela objasněno.

Jednou ze záhad zůstává otázka, kde Zdeněk Bakala získal potřebné miliardy korun, které měl za získání OKD zaplatit. Každopádně největší skvrnou na jeho pověsti zůstávají byty, které spolu s OKD získal.

Celý příběh ostravských bytů začal ale dříve, než se k nim dostal Zdeněk Bakala. Je třeba se vrátit do roku 1990, kdy tehdejší ministr hospodářství Vladimír Dlouhý (OF) rozhodl o tom, že se bytový fond státního podniku OKD vloží do nově vzniklé akciové společnosti OKD a.s.

Učinil tak přesto, že hospodaření s byty nijak nesouviselo s provozováním dolů, a v jiných podobných případech, jako například v Mostecké uhelné, se byty spolu s majetkem neprivatizovaly.

Jednalo se o zhruba čtyřiačtyřicet tisíc bytů, ve kterých dodnes žije přibližně sto tisíc nájemníků. Byty jsou na Ostravsku, především v Ostravě, v Havířově a v Karviné a byly postaveny před rokem 1989 jako byty státní.

Pak přišla kupónová privatizace. Čtyřicet procent akcií OKD nabídla vláda Václava Klause občanům už v její první vlně v roce 1992.