Slovenskem nedávno otřásla další vlna rozkrývání korupčních kauz a napojení nekalého byznysu na státní struktury, která vyvrcholila uvalením vazby na jednoho z nejbohatších Slováků a spolumajitele investiční skupiny Penta Jaroslava Haščáka. Byť se Penta snaží co nejrychleji své spojení se stíhaným miliardářem skrýt, naposledy například jeho rezignací na všechny výkonné posty a jeho vyretušováním z oficiálních fotek vedení skupiny, jedná se jen o průhledný trik, jež má zastřít podstatu věci.

Haščák byl po celou dobu ústřední postavou Penty a rozhodně nebyl svou podnikatelskou kulturou žádnou výjimkou mezi jejími bossy, a jistě ne ani mezi třídou oligarchie, která na Slovensku i v českých zemích od 90. let vznikala. O to bedlivější pozornost má smysl věnovat historii a vlivu jeho „kyperské“ společnosti v České republice.

Jako ostatně většina problémů naší republiky má i bohatství Penty základ v transformaci a zločinné kupónové privatizaci v první polovině 90. let. Právě ovládnutí největšího investičního fondu zřízeného pro účely kupónové privatizace (VÚB Kupón) bylo zlomovým bodem jejich podnikání a hlavním tvůrcem dnešního impéria Penty.

Už tehdy se jim prostřednictvím zručných machinací s právnickými osobami, několika přeprodání a finálního zaparkování fondu na Normanských ostrovech podařilo okrást 160 tisíc drobných akcionářů, kteří se nikdy nedočkali svých peněz ani spravedlnosti. Dále se podíleli například na vybrakování slovenské chlouby — Východoslovenských železáren, ve které získal díky svým politickým kontaktům rozhodující podíl Alexander Rezeš, budoucí ministr dopravy trojnásobného slovenského premiéra Mečiara, a kterou pak společně prodali americkému ocelářskému gigantovi U.S. Steel.

Společnost je i dnes největším zaměstnavatelem ve východoslovenském regionu — byť se chystá propouštět. Nicméně daně odvádí, pokud se tomu tak dá říkat, v evropském daňovém ráji jménem Nizozemsko.

Nemusíme ale chodit ani k našim bratrům a sestrám ze Slovenska. Penta například vlastní třetí největší český vydavatelský dům Vltava Labe Media, a.s., a jejich asi sedmdesát regionálních mutací Deníku, původně s fanfárami zabavovaných okresním výborům KSČ. Dnes tedy zase slouží všechny jedné korporaci s nepokrytě politickou motivací. O nákupu se jeden z bossů Penty Marek Dospiva vyjádřil tak, že má sloužit jako „atomový kufřík“: prý teď bude těžší na Pentu útočit.

Penta je známá také svými investicemi ve zdravotnictví — a především tlakem na jejich privatizaci. Jedna z posledních kauz, která se zatím bohužel nedočkala novinových titulků, je privatizace Podřipské nemocnice a polikliniky v Roudnici nad Labem pod taktovou bývalých politiků ODS a Top09, přes které se dostaly právě do majetku Penty.

Zrazená revoluce

Pro další vývoj naší země je naprosto stěžejní pochopit, co se v transformačních letech stalo. Z představy morálně vyspělého sametu zůstala jen naše česká Potěmkinova vesnice. Nadšení z pádu východního bloku velmi rychle vystřídala nejistota, divoký kapitalismus a rozkrádání společného majetku.

Naše „mírumilovná“ revoluce tak byla poklidná především proto, že lidé, co byli před rokem 1989 u moci v rámci komunistické nomenklatury, u ní buď zůstali, nebo si z ní alespoň odnesli pořádný lup na spokojené stáří, v rámci nově etablovaných struktur ekonomických. Jak se vyjádřil v dobovém rozhovoru Tomáš Ježek: „Nejlepší způsob, jak se zbavit komunistů, je udělat z nich kapitalisty.“ Pro mladší generaci zase vyberu text Kata z Prago union — „měněj se významy, funkce, jen ne lidi“.

Obecně problém privatizace spočíval ve dvou věcech. Za prvé bylo velmi snadné pro ni získat společenskou podporu. Hlavním argumentem bylo přeci to, že státní správa nefungovala, což byla v řadě ohledů pravda, a tak, abychom zajistili chod společnosti lépe, musíme co nejvíce statků předat šikovným a inovativním byznysmenům.