Říká-li někdo, abychom nemalovali čerta na zeď, míní tím, že se nemáme obávat situací, které možná ani nepřijdou, a jejich vykreslováním v temných barvách strašit všechny okolo. Žijeme ovšem v České republice, kde vládne Andrej Babiš, na Hradě již druhé období dlí Miloš Zeman a za necelých deset měsíců ji čekají sněmovní volby. Je proto zcela na místě promýšlet také méně pravděpodobné varianty budoucího vývoje. Jaká nejhorší alternativa se nabízí?

Zcela bezpochyby se nejméně příznivým scénářem jeví pokračování Babišovy nekompetentní hrůzovlády, která — zejména kvůli selhání při řešení pandemie koronaviru — již dávno v pomyslném žebříčku předstihla tragický kabinet Petra Nečase, což zřejmě čekal jen málokdo. Ačkoli někteří věří, že sjednocená opozice nynějšího premiéra ve Strakově akademii vystřídá, politické hnutí ANO stále ve všech průzkumech veřejného mínění vede. A míří k dalšímu volebnímu vítězství.

Pokud ho skutečně dosáhne, má Babiš s největší pravděpodobností v kapse jmenování předsedou vlády. Prezident ostatně nedávno znovu zopakoval, že sestavením příštího kabinetu pověří toho, kdo skončí první na pásce. Zeman sice dodal, že tentokrát bude žádat, aby mu kandidát na premiérské křeslo doložil, že za ním ve Sněmovně stojí zformovaná alespoň nejtěsnější většina, v minulosti ale podobné podmínky nekladl. Alespoň ne vždy.

Oblíbenci

Před téměř osmi lety do premiérského křesla dosadil svého přítele Jiřího Rusnoka, i když dopředu věděl, že jeho vláda se žádostí o důvěru v Poslanecké sněmovně nepochodí. Stejně se zachoval i po posledních sněmovních volbách, kdy do funkce ministerského předsedy kvapně nainstaloval Babiše, přestože ani on neměl pro svůj kabinet vyjednanou podporu dalších stran. A onu stojedničku po lídrovi politického hnutí ANO nepožadoval ani napodruhé.

Prezidentovy výroky je proto třeba brát se značnou rezervou, neboť víme, že navíc není zvyklý dostávat danému slovu. Víme však bohužel i to, že se nijak nerozpakuje udržovat v úřadě vládu bez důvěry po dlouhou dobu. V případě prvního Babišova kabinetu to bylo bezmála šest a půl měsíce, čímž překonal jak Mirka Topolánka, tak již zmiňovaného Rusnoka. A pokud si Zeman znovu postaví hlavu, Babiš může — za jistých podmínek — zůstat premiérem i v příštích letech.

Nemluvíme o situaci, kdy druhý nejbohatší z Čechů zvítězí ve volbách a najde pro svou vládu ve Sněmovně nezbytnou podporu například v řadách SPD nebo — překročí-li pětiprocentní práh — u obou levicových partají. Mluvíme o takovém scénáři, v němž jej hlava státu bude držet u moci proti vůli sněmovní většiny. Jak by se něco takového mohlo stát? Mohli by se politické strany Zemanově zvůli bránit? A nabízejí se jim nástroje, jak naznačenému vývoji předejít?

Jedenaosmdesát

Nejprve je třeba si zopakovat, že Ústava dává prezidentovi při jmenování premiéra dva pokusy, pokud oba selžou, třetí a závěrečný náleží předsedovi dolní komory Parlamentu. Najde-li se ve Sněmovně většina, která na tento post dosadí svého člověka, může živit naději, že se dříve či později dočká své šance a Babiš bude nucen se ze Strakovy akademie vystěhovat. Nikde ovšem není psáno, že na předsedu Sněmovny musí přijít řada, respektive jak dlouho lze zemi spravovat v demisi.

Ve stávajícím volebním období jsme přitom viděli, že vládnout v demisi lze opravdu dlouho. Ačkoli Zeman postupoval v příkrém rozporu s Ústavou i demokratickými zvyklostmi, nenašla se síla, jež by si dokázala sjednat jejich dodržování. Popravdě, zkrotit zpupného prezidenta není nikterak jednoduché. Zákonodárcům se nabízí toliko dvě možnosti. První z nich je podání ústavní žaloby na hlavu státu pro hrubé porušení Ústavy, případně vlastizradu. Podmínky jsou ovšem neúměrně přísné.

Deset let stará novela Ústavy, která do českého právního řádu zavedla přímou volbu prezidenta, je totiž výrazně proměnila. Do té doby stačilo pro podání žaloby nalézt prostou většinu v Senátu, dnes je však nezbytné, aby s takovýmto krokem — nadále výlučně na návrh horní komory Parlamentu — souhlasili jak tři pětiny senátorů, tak tři pětiny poslanců. To je ostatně důvod, proč nebyla Parlamentem před dvěma roky schválena ústavní žaloba na Zemana.

Druhou možností, jak by se sněmovní většina mohla postavit prezidentovi na odpor, je rozpuštění dolní komory Parlamentu, které by vedlo k vypsání nových voleb. Kromě toho, že se jedná o krkolomné řešení s nejistým výsledkem, neboť nikdo nemůže zaručit, že se lidé u uren zachovají jinak, nebo že to těm, kteří je k nim v krátké době znovu vyhnali, nespočítají, i v tomto případě platí, že je pro něj třeba získat kvalifikovanou většinu, tedy nejméně sto dvacet hlasů.

Stručně: Bude-li Zeman chtít, aby Babiš zůstal premiérem — vůli občanů navzdory — a ten si zajistí ve Sněmovně podporu dalších alespoň osmdesáti poslanců, nezbavíme se jej dřív, než na Hradě usedne nový prezident. Tedy na počátku března roku 2023. Litera zákonů ovšem není všechno. Pokud by premiér s prezidentem porušovali Ústavu takhle flagrantně, lze mít za jisté, že by si to lidé nenechali líbit. A důsledky jejich rozhořčení by mohly být pro oba politiky horší než poklidné předání moci.