↗

Takové Nizozemsko každoročně své evropské sousedy připraví v přepočtu o deset miliard dolarů. Své formální sídlo v amsterdamském World Trade Center tu má i PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Foto Dmitry Eliuseev, WmC

Skutečně lidé doufali, že klub bohatých zemí, kterým Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je, bude schopen nabídnout světu řešení, jež by učinilo přítrž porušování daňových pravidel ze strany nadnárodních korporací? Sedm let poté, co obdržela mandát od zemí G20 — tedy dvaceti největších ekonomik světa — k tomu, aby důkladně překopala mezinárodní daňový systém, přišla nedávno Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj s řadou návrhů, jež jsou jednak složité a jednak neuspokojivé.

Na začátku roku panoval optimistická atmosféra: poprvé v dějinách se země dohodly, že společnosti mají platit daně na základě toho, kde se nacházejí jejich zákazníci, továrny a zaměstnanci — tedy ne v daňových rájích, kde si pronajímají poštovní schránky. Na konci vyjednávání to však vypadá, že šlo o mnoho povyku pro nic.

To není žádné překvapení. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se snažila legitimizovat své právo mluvit za všechny tím, že vytvořila takzvaný „inkluzivní rámec“, který zahrnuje i rozvojové země. Ze sto sedmatřiceti zemí sedících u jednacího stolu tu však vlivně mluvily pouze státy G7 — tedy domovské země hlavních nadnárodních korporací a jejich lobbistických týmů.

Výsledkem je, že řešení navržená Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj omezí finanční toky do daňových rájů jen nepatrně. A ze skrovných nových zdrojů příjmů vytěží opět především bohaté země.

Služby zápasí o holý život

Jde o řešení skandální a obzvlášť nepřijatelné v čase, kdy svět dusí koronavirová epidemie. Po desetiletích rozpočtových škrtů veřejné služby po celém světě zápasí o holý život.