Trpělivost s daňovými ráji je u konce
Eva JolyováJelikož se Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zjevně nedokáže vypořádat s daňovými ráji, je to úkol pro Evropskou unii. Nelze dále váhat, státy už nemohou dál benevolentně přenechávat miliardy korporacím.
Skutečně lidé doufali, že klub bohatých zemí, kterým Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je, bude schopen nabídnout světu řešení, jež by učinilo přítrž porušování daňových pravidel ze strany nadnárodních korporací? Sedm let poté, co obdržela mandát od zemí G20 — tedy dvaceti největších ekonomik světa — k tomu, aby důkladně překopala mezinárodní daňový systém, přišla nedávno Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj s řadou návrhů, jež jsou jednak složité a jednak neuspokojivé.
Na začátku roku panoval optimistická atmosféra: poprvé v dějinách se země dohodly, že společnosti mají platit daně na základě toho, kde se nacházejí jejich zákazníci, továrny a zaměstnanci — tedy ne v daňových rájích, kde si pronajímají poštovní schránky. Na konci vyjednávání to však vypadá, že šlo o mnoho povyku pro nic.
To není žádné překvapení. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se snažila legitimizovat své právo mluvit za všechny tím, že vytvořila takzvaný „inkluzivní rámec“, který zahrnuje i rozvojové země. Ze sto sedmatřiceti zemí sedících u jednacího stolu tu však vlivně mluvily pouze státy G7 — tedy domovské země hlavních nadnárodních korporací a jejich lobbistických týmů.
Výsledkem je, že řešení navržená Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj omezí finanční toky do daňových rájů jen nepatrně. A ze skrovných nových zdrojů příjmů vytěží opět především bohaté země.
Služby zápasí o holý život
Jde o řešení skandální a obzvlášť nepřijatelné v čase, kdy svět dusí koronavirová epidemie. Po desetiletích rozpočtových škrtů veřejné služby po celém světě zápasí o holý život.