Až budou země Evropské unie v roce 2022 napravovat veřejné finance, těžce zasažené krizí spjatou s epidemií covid-19 a nejhlubší hospodářskou recesí od druhé světové války, budou mít těžkou hlavu z rozhodování. Budou se muset vyvarovat chyb, které napáchaly po globální finanční krizi v roce 2008, kdy zavedly sebezničující konsolidační opatření, jež podvázala hospodářské oživení i tvorbu pracovních míst. Jedna cesta k zacelení díry v rozpočtu se nám však otevírá — vede přes nárůst výnosů ze zdanění nadnárodních korporací.

Mezinárodně koordinovaným potíráním úniků a podvodů při placení korporátních daní by se jednou ranou zabily hned tři mouchy. Zaprvé by se zvýšil daňový výnos. Zadruhé by se nenarušil ekonomický restart, jelikož vyšší daně by byly povinné jen pro několik nadnárodních korporací, které by si je mohly dovolit bez ztráty pracovních míst či investic. Zatřetí by se vyšlo vstříc volání po větší daňové spravedlnosti a férovosti.

Dobrou zprávou je, že dokonalou základnu pro uvedenou strategii představují plány na reformu mezinárodních zákonů o korporátním danění, jež vznikly pod záštitou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Špatnou zprávou je, že covid-19 politickému zápasu za vyšší zdanění korporací sice přidává na významu, ale současně ho znesnadňuje.

To se odrazilo v rozhodnutí z poloviny října, které učinila skupina „Inkluzivní rámec OECD/G20“ sestávající z více než 135 zemí, a to odložit termín pro dohodu na polovinu roku 2021. Selhat si ovšem nemohou dovolit, jelikož žádné další možnosti se na obzoru nerýsují.

Dva pilíře

Plány OECD se zakládají na obavě z „eroze daňové základny a přesouvání zisku“ ze strany nadnárodních korporací, a tak vešly ve známost pod akronymem BEPS 2.0 („base erosion and profit shifting“). Spočívají na dvou hlavních pilířích.