↗

Ve světle zjištění Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů se reklamní slogan banky českého oligarchy Petra Kellnera jeví jako přinejmenším dvojsečná zbraň. Repro DR

Podle nově zveřejněných úniků FinCEN Files mohli zločinci díky největším světovým bankám prát špinavé peníze a obcházet mezinárodní sankce. Přísně tajné záznamy americké finanční správy zveřejnilo konsorcium čtyř set nezávislých investigativních novinářů ICIJ. Navíc se skandál dotýká také českých bank: ČSOB, Raiffeisenbank i PPF Banka umožňovaly obchody krajně podezřelých osob a firem, napojených mimo jiné na ruské pračky špinavých peněz.

Uniklé záznamy jsou dalším dílem do skládačky, jak se v mezinárodním měřítku krátí daně a legalizují výnosy z trestné činnosti. I když nejde přímo o daňové úniky jako v případě Panama Papers, také tato kauza odhaluje celý ekosystém právníků, bank a nastrčených „skořápkových“ společností. Rozsah problému ilustruje celková hodnota zveřejněných transakcí — přes dva biliony dolarů!

Za abstraktními transakcemi jsou přitom konkrétní lidské příběhy. Když například v roce 2011 zahynulo jedenáct lidí v uhelném dole na východě Ukrajiny, bylo to kvůli katastrofálnímu stavu vybavení dolu. Zakázky na modernizaci přitom dostávala kyperská společnost s účtem u Deutsche Bank, ze kterého proudily zřejmé úplatky popsané jako „dary“ nebo „splátka dluhu“. Později se ukázalo, že tato firma patří Juriji Ivanjuščenkovi napojenému na tehdejšího prezidenta Viktora Janukoviče.

Vinu ale nelze svádět jen na banky. Uniklé dokumenty totiž pocházejí od amerického finančního úřadu, kterému banky podezřelé transakce samy hlásí. Jednoznačně je třeba se ptát, proč i ty největší banky nechávaly procházet podezřelé platby, které mohly nebo spíš měly zablokovat.

Zároveň bychom se ale měli ptát, jak s informacemi daného typu nakládají úřady, kterým je banky reportují. FinCEN Files bohužel ukazují selhání boje s mezinárodním praním špinavých peněz. Proto budu se svými kolegy prosazovat projednání úniků na plénu Evropského parlamentu a v novém podvýboru pro daňové záležitosti.

Domnívám se, že problém může Evropa vyřešit pouze jednotným postupem. Stejně jako lokální problémy vyžadují lokální řešení, musí se u globálních problémů Evropa spojit a postupovat společně.

Organizovaný zločin má dnes globální charakter a využívá mezinárodních prostředků. Odpověď tedy musí být také mezinárodní. Dílčí kroky již Evropská unie podnikla, například vytvoření blacklistu rizikových zemí, které ztrácejí nárok na rozvojovou pomoc EU, dokud nepřijmou požadovaná opatření.

Skutečně systémovým řešením ale bude až zřízení celoevropského finančního úřadu, který bude praní špinavých peněz a další problémy řešit. Podobné řešení prosazuji i u dalších zásadních zkoušek 21. století, jakými jsou férové zdanění digitálních společností nebo ochrana klimatu. Uvedené komplexní problémy totiž nemůže žádná země řešit sama, nebylo by to účinné.