Maďarský premiér Viktor Orbán požaduje rezignaci české členky Evropské komise (EK) Věry Jourové kvůli jejímu výroku, že Orbán v Maďarsku buduje „nemocnou demokracii“. Svůj požadavek vyjádřil dopisem zaslaným předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, která ovšem obratem Věru Jourovou podpořila a dodala, že výhrady Komise k uplatňování principů vlády práva v Maďarsku jsou již dlouho veřejně známy.

Tím zřejmě příběh kolem rozhovoru Věry Jourové pro Der Spiegel skončí. Důležitější příběh o obraně základních hodnot, na kterých byla EU založena, naopak začíná. V českém kontextu je důležité, že jednou z jeho hlavních postav může být právě eurokomisařka nominovaná Českou republikou. Budeme tak mít o důvod víc zamyslet se, jak chceme, aby EU v budoucích letech vypadala, a jak můžeme tomuto cíli efektivně přispět.

V loňském roce mnozí volali po tom, aby Věra Jourová nepokračovala a českým kandidátem na místo v Komisi se stal někdo jiný. Čistě s ohledem na její vztah k hnutí Andreje Babiše a jeho fungování v české politice se to jistě dalo pochopit. S ohledem na následky, které by to pro českou stopu v Bruselu mohlo mít, dávaly však výzvy k jejímu nahrazení menší smysl.

Věra Jourová si v Bruselu vytvořila dobrou pozici. S tím možná pragmaticky pracoval i Andrej Babiš. Možná nechtěl být obviňován ze snížení českého vlivu, které by jistě nastalo, pokud by na takto důležitý post prosadil nováčka bez zkušeností.

Je třeba si uvědomit, že získat respekt a naučit se efektivně využívat funkci typu člena Evropské komise není lehké. Většinu kabinetů členů vedou krajané komisařek či komisařů. Český úředník, který by mohl vést kabinet člena Komise, a pomohl tak méně zkušenému kandidátovi, ale zřejmě neexistuje. 

Lze si představit, že kdyby Andrej Babiš nominoval někoho jiného, kdo by za svou funkci nevděčil také svým zkušenostem a svému renomé získanému během pěti let působení na nejvyšší úrovni evropské politiky, ale jen a pouze právě jeho osobě, možná bychom se dnes bavili naopak o tom, proč Orbán děkuje českému členu Komise za podporu. Je jistě legitimní se ptát, zda poměrně dobré renomé Věry Jourové v důsledku nepomáhá Andreji Babišovi více, než bychom si přáli a zda by svého postavení nemohla využít ještě výrazněji na obhajobu proevropské a demokratické budoucnosti České republiky.

Ve chvíli, kdy člena Komise nominuje vláda, stojí ale otázka spíše tak, zda si myslíme, že je pro českou společnost výhodnější, aby ji na evropské úrovni reprezentoval někdo jako Věra Jourová, anebo zda preferujeme přehlednou situaci podle maďarského vzoru. Maďarsko reprezentuje Orbánovi zcela loajální úředník, jehož postavení v „Bruselu“ tomu potom odpovídá.

V každém případě je jasné, že jeden aktuální pozitivní výsledek pragmatického přístupu není zárukou ničeho. Až další týdny a měsíce napoví, zda hájení české komisařky ze strany českých politiků skutečně byla projevem souhlasu s jejím hodnocením Orbánova způsobu vlády nebo jen zvláštní formou ochrany národních zájmů.

Bohužel pravděpodobnost, že by Česká republika začala hrát výraznější roli při obhajobě základních hodnot Evropské unie, je malá — i vzhledem k tomu, že jinde se do její domácí ani zahraničně-politické praxe nepromítají. O Visegrádu sice často mluvíme jen jako o praktickém nástroji evropské politiky, pravda je ovšem taková, že mnoho českých politiků dnes prosazuje užší visegrádskou spolupráci hlavně proto, že v řadě témat mají jednoduše na věc stejný názor jako jejich kolegové z PiS nebo Fidesz. A jeden Orbánův dopis je jistě z konceptu nevyvede.  

Pokud dnes jeden z představitelů KDU-ČSL označuje Orbána za Babišova „souputníka“, působí to bohužel pokrytecky. Byli to totiž také europoslanci KDU-ČSL spolu s europoslanci KSČM a ODS, kteří v září 2018 hlasovali v Evropském parlamentu (EP) proti přijetí usnesení o zahájení procedury dle čl. 7 Smlouvy o EU.

Toto usnesení, které obsahuje výčet důvodů, z nichž EP usuzuje, že existuje jasné riziko porušení základních hodnot Evropské unie v Maďarsku, bylo nakonec schváleno většinou 448 europoslanců. Bylo to poprvé, kdy EP podobné usnesení přijal.

A ano, mezi těmi, kteří hlasovali pro usnesení, byli všichni čtyři tehdejší europoslanci zvolení za hnutí ANO. Členství Orbánova Fideszu v EPP Group nebo Babišova ANO v Macronově Renew Europe je pro část veřejnosti matoucí a bohužel také přispívá k tomu, že i obhajobu základních hodnot mohou politici někdy učinit rukojmím tzv. pragmatické politiky ve jménu obhajoby národních zájmů, stranických preferencí nebo osobních ambicí. Hlavně, že Orbán není socialista! A podobně.

Nad tato kritéria je však třeba se povznést. V diskusi o dodržování základních hodnot EU nejde o momentální úspěchy stran nebo jednotlivců. Jde o to, zda vůbec budeme mít možnost usilovat o politické, osobní či jakékoli jiné úspěchy v prostředí demokratického právního státu.

Vyjádření Věry Jourové nás nutí podívat se do zrcadla a odpovědět sami sobě na otázku, zda jsme také schopni jasně říct, že Orbánova iliberální demokracie není nic jiného než nemocná demokracie. A pokud jsme schopni to říct, je potřeba podle toho také začít konat.