Panu Krupičkovi je do té míry nutno dát za pravdu, že jak v maďarských, tak i v srbských volbách se znovu jasně ukázalo, že takzvaná "demokracie" naprosto není nějakou definitivní zárukou, že zvítězí "pravda a láska".

Demokracie (jakožto politický systém) je přesně to, co je: totiž soutěží partikulárních (a tedy ve své podstatě egoistických) zájmů. Jistě: za podmínek relativně úspěšně fungující ekonomiky, kdy jsou materiální potřeby většiny populace relativně dostatečně sanovány, většina voličstva volí systémově konformní strany, jejichž vzájemná polarita se navzájem vyruší, takže výsledkem je relativně stabilní autoreprodukce systému.

Ovšem: tento stav je výsledkem čistého systémového automatismu. Není zde implantován žádný moment, který by mohl zaručit mravní či humánní kvalitu konečného výsledku.

Jak se jasně ukázalo v maďarských (i srbských, ale zcela pravidelně i v polských) volbách, takzvaný "volební lid" se kdykoli nechá strhnout laciným populismem, manipulováním s národními zájmy; anebo se přímo nechá zkorumpovat, volebními dárky ze strany vládnoucí skupiny, na úkor státu, na úkor budoucnosti, anebo rovnou na úkor Evropské unie.

Pan Krupička má tedy v tom ohledu pravdu, že značně zavání pokrytectvím, když se napřed instaluje politický systém založený na náhodě, na partikulárních egoistických zájmech - a poté se roní krokodýlí slzy nad tím, že tento systém vede k odpovídajícím výsledkům: k preferování egoistických nacionálních zájmů, na úkor zájmů univerzálně lidských.