Maďarsko: Orbán znovu obhájil mandát, dokázal využít i válku na Ukrajině
Petr JedličkaAutokratický premiér vedl kampaň jako kandidát míru, stability a národních zájmů. Pomohly mu též spřátelené firmy, rozdělení volebních obvodů nebo zglajchšaltovaná média. Opozice bude mít nakonec menší zastoupení než před sjednocením.
Konzervativně populistický a klientelistický blok kolem strany Fidesz a Viktora Orbána zůstane v Maďarsku i nadále u moci. Potvrdily to nedělní parlamentní volby. Blok kolem Fideszu získal tentokrát podobný podíl hlasů jako při volbách 2010 — těch, které zahájily jeho dosud nepřetržitou vládu, a posledních, které dle mezinárodních pozorovatelů vyhrál regulérně.
Proti vládnoucímu bloku se tentokrát sjednotila takřka celá relevantní opozice, s výjimkou vzbouřené části krajní pravice sdružené v Mi Hazánk (Hnutí Naše vlast). Opoziční unie tvořená šesti stranami od zelených přes socialisty až po reformovaný Jobbik si dala název Společně pro Maďarsko. Do voleb šla především se slibem odstavit Orbánův blok od moci a vrátit do Maďarska plnohodnotnou demokracii, respektive „vrátit Maďarsko do Evropy“.
V nedělních volbách získala přitom méně hlasů, než její jednotlivé strany ve volbách 2018 dohromady.
Dva typy příčin
Příčiny Orbánovy úspěšnosti dělí pozorovatelé v zásadě do dvou typů: Na ty, které souvisejí s deformacemi maďarské demokracie, jež Orbánův blok za dvanáct let u moci provedl, a ty „regulérní“, plynoucí z Orbánova politického kurzu a jeho kampaní.
K těm prvním patří už několik let úprava volebního systému tak, aby co nejvíce vyhovoval Fideszu. Dále vytvoření vrstvy zvýhodněných podnikatelů, kteří všemožně podporují blok Fideszu výměnou za profit ze státních zakázek. A v neposlední řadě ovládnutí ústavního soudu či kontrola přibližně osmdesáti procent maďarské mediální krajiny.
Rozhovor●Kanioková, Průchová
Rozhovor s Orbánovým kritikem: Lidé směnili demokracii za koblihu. Nedivím se
K příčinám druhého typu se počítá velká politická zkušenost a taktická kompetentnost současného vedení Fideszu, důraz na garance stability, Orbánova silná prorodinná politika (přímá podpora i daňové zvýhodnění), útočný a co do cílů flexibilní národovecký populismus a profesionálně vedené „píár“ nejvyšší úrovně.
Mistrovské zvládání kampaní Fideszem a premiérem osobně bylo dobře patrné i letos, kdy se Orbánovi podařilo využít i ruský vpád na Ukrajinu, třebaže logicky by jej měl jako klienta Putinova režimu oslabit. Na opoziční slogan „Orbán, nebo Evropa“ odpověděl Fidesz všudypřítomnou grafikou „Mír, nebo válka“ se zaškrtnutou první možností. Orbán osobně pak neustále opakoval, že opozice vtáhne zemi do konfliktu, zatímco jeho vláda „sice s Ukrajinci soucítí, ale bude hájit maďarské zájmy“.
Politika Orbánových vlád přivedla do země řadu ruských investic, jejichž reálný přínos je diskutabilní. Objektivně je ale Rusko pro Maďarsko důležité jako trh pro potravinářské zboží a zemědělské výpěstky.
Zpravodajové BBC upozorňují, že Fidesz utratil za letošní kampaň osmkrát více peněz než všechny opoziční strany dohromady. Ještě více vychýlený byl přitom poměr v mediálním pokrytí. France 24 například připomíná, že klasické předvolební debaty se letos v maďarských televizích vůbec nevedly. Na veřejnoprávní stanici pak dostaly opoziční strany za celou kampaň každá pět minut vlastního prostoru.
Další informace:
No tak to si maďarští občané dovolili v demokratických volbách moc! A už po několikáté! Každý "správný demokrat" totiž ví, že v demokratických volbách je povoleno volit jen liberály! :-)
Ale vážně, pokud k oné "správné demokracii" podle mnohých patří velké mocné firmy a média, která kontroluje malé množství lidí, tak proč si naši "demokraté" stěžují na to, že firmy jsou vůči někomu "spřátelené" a média píší, co po nich majitelé chtějí? A pokud je EU tak "sexy", tak proč s ní mají Maďaři takový problém?
Zřejmě to bude s tou "demokracií" (i v rámci EU) složitější, snad na to jednou naši "demokraté" přijdou, ale spíše myslím že ne.
Svým komentářem jsem ale nechtěl útočit na pana Jedličku, jako spíš na ty, kteří budou pokrytecky kritizovat Maďary za jejich volbu.
Panu Krupičkovi je do té míry nutno dát za pravdu, že jak v maďarských, tak i v srbských volbách se znovu jasně ukázalo, že takzvaná "demokracie" naprosto není nějakou definitivní zárukou, že zvítězí "pravda a láska".
Demokracie (jakožto politický systém) je přesně to, co je: totiž soutěží partikulárních (a tedy ve své podstatě egoistických) zájmů. Jistě: za podmínek relativně úspěšně fungující ekonomiky, kdy jsou materiální potřeby většiny populace relativně dostatečně sanovány, většina voličstva volí systémově konformní strany, jejichž vzájemná polarita se navzájem vyruší, takže výsledkem je relativně stabilní autoreprodukce systému.
Ovšem: tento stav je výsledkem čistého systémového automatismu. Není zde implantován žádný moment, který by mohl zaručit mravní či humánní kvalitu konečného výsledku.
Jak se jasně ukázalo v maďarských (i srbských, ale zcela pravidelně i v polských) volbách, takzvaný "volební lid" se kdykoli nechá strhnout laciným populismem, manipulováním s národními zájmy; anebo se přímo nechá zkorumpovat, volebními dárky ze strany vládnoucí skupiny, na úkor státu, na úkor budoucnosti, anebo rovnou na úkor Evropské unie.
Pan Krupička má tedy v tom ohledu pravdu, že značně zavání pokrytectvím, když se napřed instaluje politický systém založený na náhodě, na partikulárních egoistických zájmech - a poté se roní krokodýlí slzy nad tím, že tento systém vede k odpovídajícím výsledkům: k preferování egoistických nacionálních zájmů, na úkor zájmů univerzálně lidských.