Adrien Beauduin jako publicista obyčejně přibližuje kontext a dění ve střední Evropě frankofonním čtenářům. V následujícím rozhovoru své úvahy ovšem výjimečně formuluje pro české publikum. Beauduin si v současnosti dělá doktorát v oboru gender studies na Středoevropské univerzitě (CEU), jež byla v Budapešti založena finančním magnátem a filantropem Georgem Sorosem.

Jeho analýza společenské situace ve střední Evropě je ale ovlivněna i zkušeností z předchozího pobytu v České republice a v Polsku. Znalost regionu si Beauduin osvojoval už během studií: v Kanadě studoval evropskou historii a v Londýně slovanská a východoevropská studia.

Rozhovor byl veden v češtině, jež je jedním se sedmi jazyků, které Adrien Beauduin ovládá. Zajímal nás jeho pohled na nynější situaci v Maďarsku. Zaměřili jsme se na dění kolem CEU a na úlohu studentského a odborového hnutí v probíhající společenské mobilizaci. V první řadě ovšem Adriena Beauduina představujeme jako člověka, který byl na jednom z protivládních protestů zadržen policií a aktuálně mu hrozí až osm let vězení za čin, který, jak tvrdí, nespáchal.

V posledním týdnu o vás světová média hovoří jako o „Orbánově ideálním nepříteli“. Jak jste si vysloužil toto označení?

Vysloužil jsem si je, protože ideálně odpovídám propagandistickému obrazu nepřítele v Orbánově Maďarsku. Jsem studentem Středoevropské univerzity, která je v provládních médiích líčena jako továrna liberalismu, multikulturalismu a levicového myšlení, a studuji obor genderová studia, který letos v říjnu zrušila maďarská vláda, protože neodpovídá jí prosazované nacionalisticko-konzervativní ideologii. Možná také hraje roli to, že jsem ze Západu a mám dvojí občanství, belgické a kanadské, což je jistě dobrý symbol západního kosmopolitismu.

A co se reálně stalo, že vás začali trestně stíhat?

Poprvé za Orbánovy vlády se stalo to, že policie násilně zasáhla proti demonstrujícím občanům a propagandistický aparát hledal cesty, jak to ospravedlnit. Bohužel v něm chybí kreativní lidé, a tak nevymysleli nic jiného, než že za všechno špatné v posledních letech mohou Sorosovi žoldáci. Mé zatčení dodalo jejich konspirační teorii na důvěryhodnosti, a proto se v tom nyní vyžívají.

Zásah se odehrál 12. prosince během demonstrace proti tak zvanému otrockému zákonu, který navyšuje přesčasy z 250 na 400 hodin ročně. V tentýž den byl také schválen zákon oklešťující nezávislost justice. Lidé začali protestovat už v poledne a odpoledne se vydali do ulic.

Později večer nastaly první potyčky před parlamentem a policie použila proti protestujícím pepřový sprej. Těsně před půlnocí se to již uklidnilo a chystal jsem se domů, když tu náhle policisté zasáhli proti skupině lidí zapalujících sáňky.

Náhodou zatkli i mě spolu s dalšími čtyřmi lidmi. Strávili jsme noc na policejní stanici a, když jsme se ráno dozvěděli, že čelíme obvinění z organizovaného útoku proti veřejné osobě, za který v Maďarsku hrozí trest odnětí svobody na dva až osm let, byli jsme v šoku. Dle slov ostatních, kteří byli obviněni spolu se mnou, nás obviňují z toho, že jsme levou rukou udeřili policisty a kopali do nich…

Zdá se to samozřejmě divné, že bychom dělali úplně ty stejné pohyby ve stejném čase… S ostatními obviněnými jsem se však nikdy předtím nesetkal a policisty jsem nenapadl. To dosvědčují rovněž zveřejněná videa.

Žil jste nějakou dobu v České republice, Polsku a Maďarsku. Po vašem zatčení se za vás postavilo vícero aktivistických skupin z České republiky. Je pro vás zkušenost s českým aktivistickým prostředím v něčem specifická?

Ano. Musím říct, že v České republice jsem měl štěstí podílet se na skvělém projektu, jakým je Klinika, a poznat tam hodně úžasných lidí, kterým jsem moc vděčný za solidaritu. Dřív jsem se angažoval v různých aktivistických a politických projektech v Québecu, Berlíně a Varšavě, ale v Praze to bylo jiné.

Přijel jsem do Prahy v říjnu 2015 a angažoval jsem se jen minimálně, ale po demonstraci proti pevnosti Evropa a útoku na Kliniku v únoru 2016 jsem se začal více pohybovat v pražském aktivistickém prostředí. Právě na Klinice, která po žhářském útoku čelila i politicko-úřednickým ústrkům, jsem se cítil vítán a užitečně.

Na Klinice jsem zažil, jaké je to být součástí kolektivního a nehierarchického rozhodování a prožil jsem tam spoustu kulturních a politických akcí. Kromě toho jsem se přidal ke skupině učitelů a učitelek cizích jazyků a učil jsem tam francouzštinu. Klinika pro mě asi byla nejsilnějším životním aktivistickým zážitkem a hodně mně naučila. Praha ztratí hodně, pokud ji vyklidí.

Jste součástí skupiny studentů, kteří se zasazují o setrvání Středoevropské univerzity v Budapešti. Kromě uspořádání demonstrace jste se rozhodli vytvořit kolektiv Svobodné univerzity a přesunuli jste na jeden týden přednášky budapešťských univerzit do stanů postavených přímo pod Orbánovými okny. Jak vaše skupina vznikla a jaké mají její aktivity ohlas?

Na konci října oznámila administrativa univerzity, že se Středoevropská univerzita přestěhuje do Vídně, pokud do 1. prosince maďarská vláda nepodepíše dohodu, která by univerzitě umožnila dál fungovat v Maďarsku. Orbánova vláda proti „Sorosově univerzitě“ bojovala už rok a půl, protože prý propaguje multikulturalismus a neomarxismus.

Bylo jasné, že se vláda snaží donutit Středoevropskou univerzitu k tomu, aby odešla z Maďarska. Po první demonstraci na její podporu, kterou uspořádala liberální opoziční strana Momentum, byla hrstka z nás studentů a studentek naštvaná prázdnými hesly, která jsme tam slyšeli. Rozhodli jsme se proto podniknout něco ráznějšího, ačkoli jsme nevěřili, že můžeme zvítězit.

Byl jsem překvapen, že na první schůzku přišlo více než padesát odhodlaných studentek a studentů. Zvláště mě potěšilo, když jsme se dohodli na tom, že budeme prosazovat i témata, která přesahují situaci kolem Středoevropské univerzity.

Všichni jsme si uvědomili, že vzdělání v Maďarsku je dlouhodobě pod tlakem Orbánova režimu, a proto jsme chtěli být solidární vůči jiným studentkám a studentům. Naším primárním cílem bylo pomoci vybudovat silné a nezávislé studentské hnutí.