↗

„Pláčeme. Doslova,“ zveřejnil na sociálních sítích emotivní fotografie z redakce Indexu jeden z jejích členů. Foto Földes András

Na začátku července se před budovou budapešťského soudu shromáždila skupina sto až sto padesáti lidí. Šlo o poměrně neobvyklou partu demonstrujících: rozzlobení rodiče, převážně mladé matky, pobouření pedofilním skandálem, který otřásl Maďarskem. Protestovat se rozhodli poté, co Gábor Kaleta, bývalý velvyslanec Orbánovy vlády v Peru, u nějž bylo nalezeno více než devatenáct tisíc fotek s dětskou pornografií, vyvázl pouze s podmíněným trestem a pokutou patnáct set eur. 

Veřejnost o případu netušila až do chvíle, kdy jej odhalil přední maďarský zpravodajský server Index.hu a zveřejnil o něm sérii článků.

Vláda premiéra Viktora Orbána se holedbá tím, že chrání rodiny a tradiční hodnoty. Přesto se však snažila velvyslancův skandál tutlat. Kaleta byl zatčen v rámci mezinárodního vyšetřování sítě šiřitelů dětské pornografie a poté jej maďarské úřady v tichosti převezly z Limy do Budapešti. Vláda tuto skutečnost nejenže po celé měsíce nezveřejnila, ale dokonce odmítala po dlouhou dobu odpovídat na otázky novinářů a detaily parlamentního vyšetřování podrobila utajení na dobu deseti let. 

Investigativní práce novinářů z Indexu představovala přímý zásah. Zaskočená maďarská vláda včetně premiéra byla nakonec díky tomu nucena zareagovat, změnit kurz a alespoň slíbit, že zpřísní zákony postihující dětskou pornografii.

Jen o pár týdnů později, 24. července, se konala další a mnohem větší demonstrace. Tentokrát však na podporu Indexu. 

Nejpopulárnější zpravodajský server v Maďarsku v podstatě pár hodin nato přestal existovat. Dva dny poté, co byl propuštěn šéfredaktor Szabolcs Dull, na protest podala výpověď celá redakční rada i většina redakce.

„Přestože to zní absurdně, svým odchodem jsme Index vlastně zachránili,“ napsal jeden z reportérů politické rubriky Tamás Fábián. Podle něj hromadná výpověď alespoň umožnila periodiku zaniknout se ctí. Jinak redakci nezbývala žádná jiná možnost, jak se vyhnout kompromisům a zkorumpování pod novým vedením poplatným vládě.  

O zániku Indexu podala média podrobné svědectví. V souhrnu se jedná o výsledek nátlaku a vydírání a snahy provládních byznysmenů odstavit server od zdroje příjmů, což mělo redakci přimět vzdát se své nezávislosti a integrity. Nejedná se o následek nebo odplatu za odhalení jedné skutečnosti — Kaletova skandálu, ale za odhalování nebo pokrývání citlivých kauz po celou dobu deseti let Orbánovy vlády.

V minulých letech by ani informace, které zveřejnila ostatní média, nemohly mít takový dopad, pokud by je Index necitoval a nepředával je dál. Žádný jiný list neměl takovou čtenost, vliv a schopnost nastolovat témata. V zemi s deseti miliony obyvatel stránku každý den otevřel téměř milion unikátních návštěvníků, což znamená, že jediný článek dokázal přilákat statisíce čtenářů a nasbírat desetitisíce lajků a sdílení na Facebooku.

Největší úspěch Indexu však představovala loajalita čtenářů, kteří na stránce každý den trávili desítky minut nebo i hodiny. Tento údaj, který zveřejnila nezisková stránka G7 zaměřená na ekonomiku, prokazuje, že Index si mohl připisovat skoro polovinu všech návštěv opravdových internetových novin v Maďarsku — nepočítáme v to periodika, která už se stala součástí vládní propagandistické mašinerie. 

Pro maďarské čtenáře znamenala ztráta Indexu totéž, co by znamenala pro globální publikum ztráta CNN, pro Američany New York Times a pro Brity BBC či Guardianu.

Index sice nebyl dokonalý, ale pro mnoho čtenářů, kteří nyní oplakávají jeho ztrátu, představoval „internet“ jako takový. Nejen úvodní stránku prohlížeče, ale tu, na kterou se chodilo, když se po světě cokoli událo a člověk si chtěl přečíst spolehlivé informace. Nebo se zkrátka pobavit — Index se proslavil svým mísením zpráv a humoru. Další čtenáři uvádějí, že Index byl pro maďarské publikum něco jako „zrcadlo“ nebo „oběžník“, protože každý, koho znali, jej četl také. Někteří se utěšují slovy, že šlo vlastně o zázrak, že Index dokázal přežít tak dlouho.

Index byl mým prvním opravdovým zaměstnavatelem, novinami, které ze mě udělaly novináře, a komunitou, která formovala mou identitu, v níž jsem získal spoustu přátel a zažil spoustu legrace. V období let 2013—2018, kdy jsem v Indexu pracoval, už proorbánovské kruhy skupovaly média jedno po druhém. Naše pozice nám přesto připadala neotřesitelná. 

Každého čtvrt nebo půl roku se stále znovu říkalo, že nás hodlá koupit někdo z úzkého okruhu kolem Viktora Orbána, tentokrát už doopravdy. To se však nikdy nestalo — tedy minimálně ne do letošního roku —, a tak jsme si z podobných povídaček začali dělat legraci, abychom si trochu ulevili od napětí. 

Práce v nejistotě a pod neustálým tlakem si však vybrala svou daň. Někteří z kolegů museli čelit šikaně ze strany úřadů, soudnímu stíhání a žalobám. A provládní a ultrapravicová média proti nám samozřejmě vedla nepřetržitou očerňující kampaň.

Svět okolo Indexu se mezitím rychle rozpadal. Origo, někdejší hlavní konkurent Indexu, se v roce 2014 proměnil v naprosto nekonzumovatelný propagandistický plátek vlády. TV2, v minulosti druhou největší soukromou televizi, koupil pravicově orientovaný podnikatel. Netrvalo to dlouho a celebrity prezentující bulvární zprávy začaly nadávat na George Sorose. Největší deník Népszabadság po odprodeji jednoduše zrušili a nad desítkami menších médií, ať už tištěných, webových nebo audiovizuálních, režim převzal kontrolu podobným způsobem.

Nicméně, jak jsme zjistili, obrovská popularita a vliv Indexu znamenaly, že jeho ovládnutí podobně okatými metodami by z politického hlediska stálo příliš mnoho. Postupně se ukazovalo, že Orbánovi kapitáni mediálního průmyslu nemají v úmyslu Index zrušit nebo transformovat, ale zkrotit a zkompromitovat tím, že budou v tichosti ovlivňovat personální politiku a strukturu jeho obsahu, hlavní zprávy a prioritní témata.

Už před rokem 2018 nám naše zdroje z vládní strany mimo mikrofon několikrát říkaly, že není v jejich zájmu noviny zlikvidovat nebo otevřeně převzít, protože se obávají, že by se čtenáři okamžitě přesunuli jinam. Nepočítali však ale s mírou morální integrity a odvahy redaktorů a reportérů Indexu, kteří odmítli hrát jejich hru: nahrávka, na níž desítky novinářů hromadně podávají výpověď, se jednou stane součástí učebnic historie. 

Doufejme, že „távozó indexesek“ (ty, kteří opustili Index), čeká nová kapitola. Jejich stejnojmenná facebooková stránka už přilákala v průběhu několika dní více než dvě stě dvacet tisíc sledujících. Čtenáři by je měli sledovat i nadále — právě toho se totiž vládní politici bojí.

Z originálu „The honorable death of Hungary´s top news site“ publikovaném na serveru VSQUARE přeložila Míla Palánová.