Bezdomovectví je od poloviny října v Maďarsku nelegální. Důvodem je nejnovější změna ústavy, podle níž má policie povinnost dostat bezdomovce z ulic i proti jejich vůli — a pokud by snad odmítli odejít do příslušného sociálního zařízení nebo jinam, mohou být pokutováni, uvězněni či posláni na nucené práce.

Osobní vlastnictví lidí bez domova bude zabaveno, jejich zvířecí společníci odebráni a jejich provizorní přístřešky zničeny. Ačkoli nařízení vešlo v platnost teprve před několika dny, policie už začala s vyklizením přeplněných podzemních prostor v Budapešti a s ničením rozsáhlých stanových městeček a chatrčí mimo centrum města.

V rámci Evropské unie a celého západního světa jsou maďarská opatření proti bezdomovectví unikátní. Do této chvíle uváděla maďarská ústava jmenovitě jen ty nejzávažnější zločiny, jako je sexuální násilí nebo obchod s lidmi, jejichž vymýcení je považováno za součást národního zájmu. Nyní se vláda rozhodla, že žít na ulici je natolik závažným přečinem, že si zaslouží být uveden v nejdůležitějším právním dokumentu ve státě.

Ačkoli jsou dnes bezdomovci vyháněni z měst a přilehlých lesů, polí nebo opuštěných průmyslových zón, kapacity péče o tyto osoby jsou mimořádně omezené. Podle odhadu Pracovní skupiny 3. února, komunity výzkumníků zaměřujících se už dvacet let na monitorování počtu bezdomovců v Maďarsku, mají sociální zařízení k dispozici 11 200 lůžek, zatímco na ulicích žije mezi dvaceti a třiceti tisíci lidmi. Každý měsíc se přitom jejich řady rozšíří zhruba o dalších 150 mužů a žen bez domova.

Vláda tím vysílá jasnou zprávu. „Jsi to, co vlastníš“, jak před několika lety prohlásil místopředseda maďarské vlády. Nerovnosti ve společnosti od demokratické transformace nebyly nikdy vyšší, střední třída se dále propadá do chudoby, zatímco bez ohledu na štědré financování z Evropské unie pokračuje rozklad státního systému zdravotního a sociálního zabezpečení.

Přes usilovnou propagandu o dosažených úspěších navíc Evropský parlament poprvé v historii odsoudil členský stát — Maďarsko — za opakované porušování základních lidských práv a omezování svobody médií. Historie nás učí, že v těžkých obdobích hledají lidé obětní beránky, na které mohou svalit zodpovědnost za svoje vlastní chyby.

Vskutku spektakulární kampaň maďarské vlády proti imigrantům je u konce, v zemi sotva zbývají nějací uprchlíci a drtivá většina z nich měla stejně v úmyslu co nejrychleji odejít do západní Evropy. Na koho tedy svalit vinu? Zbývají nejchudší a nejzranitelnější části společnosti, které se nemohou bránit. A Viktor Orbán to dobře ví.

Tento článek vznikl exkluzivně pro DR. Z angličtiny přeložil František Kalenda