Ve čtvrtek v Bruselu na jednání premiérů EU zaznělo, co tam za existenci Unie snad dosud nikdo neslyšel: „Buď ten zákon stáhnou, nebo ať opustí EU.“ A v jiné podobě: „Pokud ti, Viktore, nesedí naše hodnoty, proč neodejdeš?“

Adresátem toho tvrdého vyjádření byl maďarský premiér Orbán, a tím, kdo je pronesl, nahlas a před ostatními evropskými premiéry, byl premiér Nizozemí Mark Rutte. Klidně to ale mohl říct i jiný šéf vlády, většina s Ruttem evidentně souzněla.

Padlo jedno tabu. Co si už delší dobu mnoho evropských politiků myslí a co bylo do pátku vnímáno jako nekorektní ventilovat nahlas, zaznělo naplno.

Džbán už přetekl?

Zdá se, že mnoho zemí západní a severní části Evropské unie má dojem, že džbán už přetekl. Džbán trpělivosti s pár středoevropskými členy, kteří stále víc vypadají, že do Unie vstoupili jen proto, aby díky politice solidarity, jakou si dali zakladatelé EU do vínku, brali od nich miliardové dotace. Ale že principy, o nichž se při vstupování zaklínali, že jsou i jejich a že právě kvůli nim se chtějí připojit k Unii, byly jen taková hra na „jako“.

Jenže se ukazuje, že ty „hodnoty“, o nichž jsou zakladatelé Unie přesvědčení, že jsou důležité a s nimiž dnešní vládci střední Evropy ve své většině ovšem zacházejí jako s ozdobnými fangličkami, pro ně skutečně jsou hodnotami. Že rovnost a toleranci myslí skutečně vážně. Že to není něco, o čem se může vyjednávat. A že teď už je třeba věci pojmenovat pravým jménem.

Ty černé ovce jsou dnes dvě, Polsko Jaroslawa Kaczyńského a Maďarsko Viktora Orbána. Myšlenkově se jim velmi blíží i osobní trajektorie Václava Klause nebo Miloše Zemana na konci jejich životů, nemají ovšem exekutivní moc jako ti první dva.

Česká republika lavíruje někde uprostřed. Nežijeme naštěstí v tak autokratickém režimu jako Poláci a Maďaři, český premiér neútočí na Evropskou unii tak často a razantně jako ti dva politici, v zemích Evropské unie má své ekonomické interesy. Stojíme na rozhraní a bude velkým úkolem budoucí vlády, aby zemi vrátila do západní rodiny.

Orbánova dvojí hra

Viktor Orbán, který se stále ohání tím, že se kdysi v 80.letech jako mladík účastnil protikomunistických demonstrací a potom se léta prohlašoval za liberála, hraje s Unií už deset let podivnou dvojí hru.

Ze země, která měla nakročeno k jasně liberálnímu, prosperujícímu systému, udělal autokratický režim, jenž se stále víc odvolává na nejkonzervativnější postuláty. Je prý obráncem „tradičních evropských hodnot“, dokonce stále víc mluví o tom, že je i ochráncem křesťanství — což říká v zemi, jejíž katolická církev nese neblahé dědictví časů fašistického režimu.