Poslední vývoj vyjednávání o rozpočtu Evropské unie ilustruje, jak je nebezpečné smířit se s tím, když někdo považuje naplňování mezinárodních lidskoprávních závazků jen za realizaci levicové nebo jakékoli jiné ideologie.

Maďarský premiér Orbán ve středu vetoval unijní rozpočet s tím, že požadavek na provázání čerpání evropských fondů s dodržováním principů vlády práva je jen vydíráním ze strany Evropské unie za účelem prosazení proimigrační politiky v Maďarsku. Jeho vyjádření má svou zvrácenou logiku.

Postupy maďarského státu, zejména co se týče zacházení s migranty na hranicích se Srbskem, byly již několikrát kritizovány řadou lidskoprávních organizací. V květnu letošního roku Soudní dvůr EU konstatoval, že v konkrétním případě čtyř žadatelů o azyl, kteří byli zadržováni ve „vězeňském režimu“, byl postup maďarských orgánů v rozporu s evropským právem. Maďarsko nakonec podniklo kroky, kterými de facto akceptovalo názor Soudního dvora. Den po vyhlášení rozsudku však první reakcí Orbána bylo, že rozhodnutí neuznává.

Migrace ve skutečnosti zřejmě nebude hlavní motivací současného Orbánova odporu. I tak je zjevné, že spojení migrace a evropských fondů není jen dalším dějstvím v Orbánově sebeprezentaci jakožto zachránce maďarského národa a celé Evropy, ale vychází z konkrétních příkladů, kdy se realizace jeho migrační politiky střetla s evropským právem. Orbán zkrátka ví, že svou migrační politiku nemůže realizovat, aniž by porušoval evropské právo.

Využijme středeční vyjádření maďarského premiéra k tomu, abychom si připomenuli, že princip vlády práva není jen abstraktní ideou, ale konkrétním způsobem spravování věcí veřejných, jehož dodržování nebo porušování má vždy důsledky pro každého jednotlivce.

V neposlední řadě je v českém kontextu třeba znovu připomenout, že postup Evropské unie v průběhu migrační krize označovala za ideologický také většina českých politiků. Ideologický přitom nebyl, naopak byl motivován právě snahou dodržovat evropské (a mezinárodní) azylové právo.

Tito čeští politici, kteří nyní většinou mlčí, tak přispěli k tomu, že situace dospěla až do bodu, kdy premiér členského státu blokuje unijní rozpočet de facto kvůli tomu, aby nemusel dodržovat zásadu vlády práva.