Státy Visegrádské čtyřky Evropu neštěpí. Stojí mimo ni
Martin HančlPostoj států V4 k migraci je ideologický a odmítnutí jakékoli participace na společné evropské politice ukazuje k důležitému rysu: Česká republika stejně jako Maďarsko či Polsko chce chránit hranice. Na tom bude trvat a bohužel i stavět.
Nový pakt o migraci a azylu, který představila Evropská komise (EK) opět stmelil země Visegrádu. Premiéři Morawiecki a Babiš, který zároveň zastupoval nepřítomného slovenského kolegu Matoviče, neváhali a vyslyšeli výzvu Viktora Orbána, aby společně přicestovali do Bruselu a své NE novým návrhům vyjádřili přímo na jednání s Ursulou von der Leyenovou.
Okamžitě tak zklamali naděje těch komentátorů, kteří doufali, že nový pakt, který již neměl obsahovat kvóty, využijí státy V4 jako příležitost konečně se konstruktivně zapojit do debat o pravidlech nové unijní migrační politiky. Odmítavý postoj V4 však není vůbec překvapením. V následujících odstavcích se pokusíme vysvětlit proč.
To, že i dnes v souvislosti s novým paktem používáme slovo „kvóty“, jejichž platnost skončila v září 2017 (kvóty nezrušil ani Andrej Babiš ani Tomáš Zdechovský, ale jednoduše vypršely) je důsledkem toho, že jsme z jednoho ad hoc opatření učinili hlavní téma reformy evropské migrační politiky, kterým ve skutečnosti byla a je reforma Dublinského nařízení (které dnes stanovuje, že žádost o azyl vyřizuje vždy země tzv. prvního vstupu).
Je sice pravda, že kvóty z roku 2015 a širší reforma Dublinu spojuje téma přerozdělování žadatelů o azyl, to ale nic nemění na tom, že fixace na slovo kvóty byla a je zásadní chyba, jejíž následky pozorujeme v českém veřejném prostoru dodnes.
Zevrubnější debata by totiž napomohla rychleji pochopit, že to, co spojuje mnoho politiků V4 je ideologický odpor k migraci. Soustředili jsme se na jedno konkrétní opatření, a nedostatečně jsme tak postřehli, že kvóty jsou pro V4 problém, nikoli proto, že „jsou nefunkční“, jak se často tvrdilo, nýbrž proto, že jdou proti vlastnímu Visegrádskému konceptu migrační politiky redukované na ochranu hranic.
Politika ochrany hranic
Pomineme-li Tomia Okamuru, byli těmi, kteří měli od počátku na migraci jasný názor, zejména někteří lidovci a někteří politici ODS. Ondřej Benešík již v říjnu 2015 v Poslanecké sněmovně prohlásil, že se „nemělo začít kvótami, mělo se začít zastavením migrace.“ Petr Fiala taktéž v říjnu 2015 konstatoval, že „dokud nepřestaneme zvát spoustu uprchlíků do Evropy, jak to dosud dělá Německo, nepohneme se dál.“
Tato vyjádření jsou s tím, co dnes slyšíme od Andreje Babiše, který říká, že hlavní součástí nového paktu musí být zastavení nelegální migrace, zcela ve shodě. Podobně tweetuje Jan Skopeček: „zastavit migraci, ne přerozdělovat“. Tyto postoje kopírují postoj Viktora Orbána, který „zastavení migrace“ žádá taktéž.