Německo přišlo s novým návrhem na systémové řešení migrace a žádostí o azyl na úrovni Evropské unie. A čeští politici opět zhodnotili, že je všechno špatně a že okolní svět se České republiky netýká.

Přestože je již minimálně čtyři roky jasné, že je potřeba upravit přístup k řešení migrace v rámci Evropské unie, a přestože víme, že tzv. Dublinský systém je nefunkční a je nutné vytvořit systematický přístup, který bude univerzální pro celou unii, čeští představitelé se stále tváří, že migrace neexistuje, že migraci řeší někdo jiný. A vytrvale odmítají jakýkoliv návrh evropských zemí, který obsahuje klíčová slova „uprchlíci“ a „migrace“. Sami přitom za celé čtyři roky nepřišli s jediným návrhem řešení.

Dublinský systém spočívá v tom, že žádost o azyl by měl vyřídit první stát Evropské unie, do kterého migrant vstoupí, a ostatní státy mají právo jej do země prvního vstupu vrátit. V praxi se ukázalo několik zádrhelů. Řecko z Dublinského systému vypadlo už v roce 2009, protože bylo vyhodnoceno jako země, která nemá funkční a bezpečný azylový systém. Druhá komplikace se ukázala v roce 2015, kdy mělo být po Řecku první zemí Maďarsko, které však nemělo šanci zvládnout statisíce žádostí toho roku. Proto se tehdy Německo a řada dalších zemí rozhodly do Maďarska žadatele o azyl nevracet. Maďarsko jim tento krok později oplatilo destrukcí všech návrhů alternativních řešení.

Odborníkům a diplomatům je již delší dobu jasné, že pro efektivní zvládnutí migrace na jihu Evropy — a do budoucna v podstatě všude — je nutné připravit společný evropský systém, který by dokázal reagovat na různé výkyvy, ale zároveň by dokázal s lidmi nakládat v souladu s mezinárodními smlouvami a ponechat jim jejich důstojnost. To se nyní neděje, jak můžeme vidět na řeckých ostrovech, které se během několika let změnily na strašidelná místa plná utrpení, hladu, nemocí a psychických problémů — i za přihlížení pyšných českých politiků.

Německo nyní přišlo už s několikátým návrhem řešení. Poučeno z předchozích nezdarů, připravilo dokument, který je už v nadpisu označen jako za „návrh k diskusi“. Na pouhých čtyřech stranách nastiňuje možné kroky, které by zlepšily stávající situaci pro všechny.

Plán není nijak radikální, naopak by se dalo říci, že postupem času je každý další návrh mírnější a otevřenější. Mluví o zavedení registrace všech příchozích na vnější hranici Evropské unie, odebrání otisků prstů a vyřízení dokumentů během několika dnů za pomoci evropské azylové agentury — o které se mluví již řadu let jako o nezbytném kroku ke zlepšení situace. Po vyřazení falešných nebo neoprávněných žádostí by byli migranti rozděleni do jednotlivých zemí k vyřízení samotné žádosti o azyl.

V návrhu se dokonce ani nemluví o přesném mechanismu, kterým by byli migranti rozdělováni, Německo tento bod ponechalo diskuzi. Přesto však země Visegrádské čtyřky během zlomku vteřiny označily dokument za nepřijatelný a zásadně špatný a hodily ho do koše.

Je tu celá řada nenáročných možností, jak by se Česká republika mohla zasazovat za lidská práva a pomáhat lidem v nouzi. Existují mezinárodní humanitární koridory, humanitární víza, přesídlovací programy a další. Přesto začínáme jen počítat škody, které vznikají naším nepochopitelným odmítáním čehokoliv, co byť okrajově obsahuje ona nebezpečná slovíčka „migrace“ nebo „solidarita“.

Diplomaté ostatních států unie tomu nerozumí, nerozumí tomu dokonce ani čeští diplomaté působící na mezinárodní scéně. Nerozumí tomu vlastně vůbec nikdo, kromě našich elitních politických zástupců, kteří nevidí dál, než k prvnímu aktuálnímu průzkumu volebních preferencí příští měsíc.

Je přitom nad slunce jasné, že na potenciálním řešení se musí podílet všechny státy Evropské unie a musí zahrnovat univerzální prvky dlouhodobého řešení. Německo a spolu s ním i další státy jsou připraveny na konstruktivní jednání o detailech takového řešení. Češi však nepřipouští sebemenší náznak diskuze, natožpak čehokoli praktického.

Čeští politici se hrdě rozhodli strčit hlavu do písku a udržet jí tam tak dlouho, jak to jen bude možné, a pak ještě o chvilku déle. A potom zjistit, že svět i Evropa už fungují v jiném světě, kde je snaha o zmírňování utrpení a lidskou důstojnost samozřejmostí.