Kampaň za přijetí iráckých uprchlíků a syrských sirotků. Co ukázal výzkum
Jan KrotkýAčkoliv mnohá tvrzení protiimigračních aktérů byla bezpečně vyvrácena, nevedlo to ke změně české pozice. Když nebyly dostačující ani bezpečnostní a kulturně náboženské argumenty, co tedy změní postoje českých zákonodárců a veřejnosti?
Fatima Rahimi v Deníku Referendum v poslední době publikovala několik textů týkajících se integrace cizinců v České republice. Články spojují příběhy a příklady systémových opatření, jako například brněnský projekt interkulturních pracovníků, nebo systém hostitelské péče, se kterým v roce 2017 přišla Organizace pro pomoc uprchlíkům.
Tyto projekty posouvají dlouho opomíjenou politiku integrace směrem k větší připravenosti a umožňují hladší integraci cizinců do společnosti. To dokládá i Fatima Rahimi v případě nezletilých migrantů bez doprovodu, když píše: „Navzdory obecné společenské atmosféře, která není tématu migrace příliš nakloněná, však zjišťujeme, že se náš stát o tyto děti a mladistvé dokáže postarat poměrně dobře a ve spolupráci s nevládními organizacemi se zde daří i jejich integrace.“
Jak novinářka naznačuje, česká veřejnost není k přijetí uprchlíků, migrantů příliš nakloněna, což potvrzují výzkumy veřejného mínění i akademické práce upozorňující na to, že migranti jsou označování jako kulturní a bezpečnostní riziko. Tyto pozice se promítají i do azylového přístupu ČR, která např. v rámci „nenáviděných“ kvót přijala pouhých dvanáct žadatelů o azyl.