Kampaň za přijetí iráckých uprchlíků a syrských sirotků. Co ukázal výzkum

Jan Krotký

Ačkoliv mnohá tvrzení protiimigračních aktérů byla bezpečně vyvrácena, nevedlo to ke změně české pozice. Když nebyly dostačující ani bezpečnostní a kulturně náboženské argumenty, co tedy změní postoje českých zákonodárců a veřejnosti?

Res Claritatis v roce 2015 zaslala dopis premiérovi Sobotkovi, ve kterém argumentuje za přijetí iráckých uprchlíků následovně: „Máme proto mravní povinnost podat pomocnou ruku křesťanským rodinám, které čelí humanitární katastrofě, tím spíše, že díky křesťanství patří ke stejnému kulturnímu okruhu jako naše vlast.“ Foto Loren Elliott, AFP

Fatima Rahimi v Deníku Referendum v poslední době publikovala několik textů týkajících se integrace cizinců v České republice. Články spojují příběhy a příklady systémových opatření, jako například brněnský projekt interkulturních pracovníků, nebo systém hostitelské péče, se kterým v roce 2017 přišla Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Tyto projekty posouvají dlouho opomíjenou politiku integrace směrem k větší připravenosti a umožňují hladší integraci cizinců do společnosti. To dokládá i Fatima Rahimi v případě nezletilých migrantů bez doprovodu, když píše: „Navzdory obecné společenské atmosféře, která není tématu migrace příliš nakloněná, však zjišťujeme, že se náš stát o tyto děti a mladistvé dokáže postarat poměrně dobře a ve spolupráci s nevládními organizacemi se zde daří i jejich integrace.“

Jak novinářka naznačuje, česká veřejnost není k přijetí uprchlíků, migrantů příliš nakloněna, což potvrzují výzkumy veřejného mínění i akademické práce upozorňující na to, že migranti jsou označování jako kulturní a bezpečnostní riziko. Tyto pozice se promítají i do azylového přístupu ČR, která např. v rámci „nenáviděných“ kvót přijala pouhých dvanáct žadatelů o azyl.

×