V posledních několika týdnech přicházejí z řeckých ostrovů Lesbos, Chios a Samos zprávy o nepokojích, násilí a nebezpečí. Nikoliv však ze strany migrantů, kterých na ostrovech už několik let čeká na zázrak desítky tisíc, ale od místních obyvatel. 

V sobotu večer zachvátil požár jedno z nejvýznamnějších komunitních center na Lesbu, One Happy Family. Denně se staralo o více než tisíc lidí, sdružovalo asi šestadvacet různých organizací a mimo jiné mělo školu, ordinace, zahradu nebo komunitní dílnu. 

Abychom porozuměli tomu, co se na ostrovech, především na Lesbu, poslední dobou děje, musíme chápat kontext. Do roku 2015 byl Lesbos dovolenkovou destinací, místní obyvatelé nabízeli služby turistům a bylo to jedno z oblíbených řeckých letovisek. 

V létě roku 2015 začalo na Lesbu přistávat velké množství gumových člunů s migranty, převážně ze Sýrie a Iráku, později i z Afghánistánu, Íránu a dalších zemí. Jen v roce 2015 přijelo na Lesbos přes pět set tisíc lidí. Místní se zmobilizovali, pro nouzi uprchlíků projevili porozumění a začali jim velice aktivně a obětavě pomáhat. Za své hrdinství byli také obyvatelé Lesbu nominováni na Nobelovu cenu míru. 

První zásadní změna přišla na jaře roku 2016, kdy byla uzavřena dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem mimo jiné také o tom, že kdo na ostrovech nedostane azyl, může být vrácen do Turecka. Kdo bude však přesunut na řeckou pevninu, do Turecka již být vrácen nemůže.

To způsobilo, že na Lesbu, který předtím sloužil pouze jako mezistanice pro uprchlíky na pár dní, se stala cílová destinace, odkud se téměř nebylo možné dostat. Řecké úřady na Lesbu vybudovaly tábor Moria pro přibližně tři a půl tisíce lidí, tábor však od začátku trpěl nedostatečnou kapacitou a situace vygradovala na konci loňského roku, kdy bylo v Morii přes dvacet tisíc migrantů a uprchlíků. 

Mnoho z nich čeká na vyřízení žádosti o azyl přes dva roky v katastrofálních podmínkách. Na Lesbu ale také působí desítky občanských projektů a stovky dobrovolníků, kteří věnují své finance a volný čas na pomoc potřebným a suplují řecké úřady, které nechtějí pro uprchlíky vytvořit lidsky důstojné podmínky.

Na přelomu roku navíc začala řecká vláda chystat plán postavení uzavřených detenčních center pro migranty mimo jiné také na Lesbu. To se setkalo s obrovskou vlnou nespokojenosti, která vyústila v to, že místní obyvatelé napadli policejní speciální jednotky a po několika dnech je donutili odjet z Lesbu zpět na pevninu a stavbu centra tak pozastavit.

Do této situace přišla na konci února zpráva z Turecka o tom, že přestane plnit dohodu z roku 2016 a nebude bránit migrantům v odchodu a odplutí na řecké ostrovy. Byla to pověstná poslední kapka a pohár trpělivosti a obětavosti místních obyvatel přetekl. 

Někteří začali blokovat přijíždějící čluny plné migrantů a nálada postupně vygradovala až v napadání novinářů a pracovníků občanských organizací. Na ně se začalo nahlížet tak, že svou pomocí migrantům k zoufalosti situace přispívají. 

Můžeme dobře rozumět frustraci místních obyvatel z toho, že za posledních pět let v podstatě ze strany řecké vlády ani Evropské unie nepřišla žádná kladná zpráva. Situace se postupně zhoršovala a obyvatelé Lesbu se oprávněně cítili naprosto zapomenuti. 

Velice podstatná je však ještě jedna skutečnost. Do výbušné situace aktivně vstoupili místní neonacisté, kteří získali velkou podporu z dalších částí Řecka, a přijely jim asistovat dokonce i bojůvky z Německa, Francie a dalších evropských zemí. 

To vedlo k eskalaci násilí, demolování automobilů s SPZ z půjčoven a evakuaci mnoha dobrovolníků i pracovníků občanských organizací. Vše vyvrcholilo právě v sobotu 7. března, kdy požár zachvátil již zmíněné komunitní centrum One Happy Family. Příčina požáru zatím není potvrzená. Policie pracuje s verzemi elektrického zkratu, nebo úmyslného založení požáru.

Obyvatelé Lesbu se v roce 2016 dostali do kleští mezinárodní „vysoké“ politiky. Na jedné straně Evropská unie domluvila, že už nebudou přijíždět další migranti, kteří však i přesto dál, v menších počtech, přijížděli. Na druhé straně řecká vláda s tichým souhlasem evropských politiků vytvořila peklo na zemi — tábor Moria.

Podle svědectví mnoha zkušených humanitárních pracovníků se jedná o jeden z nejhorších uprchlických táborů na světě s hrozivými hygienickými podmínkami, bez přístupu k pitné vodě ani k lékařské pomoci. Toto vše podporují i čeští politici v čele s premiérem Andrejem Babišem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem, který nás stále přesvědčuje, že chrání českou bezpečnost a evropské hodnoty. 

Pokud k nim stále ještě patří úcta k lidskému životu a lidská důstojnost, pak trpí a pomalu umírají právě v táboře Moria. A není divu, že místní obyvatelé Lesbu už odmítli pokrytectví evropské politiky dále snášet.