Z řeckého tábora Moria se konečně stalo peklo. A lidem tam svitla naděje

Dalimil Petrilák

Je vrcholem absurdity, že teprve v momentě, kdy požáry spálí místo známé jako „nejhorší uprchlický tábor na světě“ či „peklo na Zemi“, mluví politici o neudržitelné situaci a chtějí ji řešit. Moriu tak dost možná nemohlo nic lepšího potkat.

Všichni politici znají situaci na Lesbu a v Morii velice dobře posledních několik let. Jak je možné, že před rokem, minulou zimu nebo letos na jaře nikdo z nich neoznačil situaci jako „dramatickou, vážnou nebo nedobrou“? Byla snad klidná, dobrá nebo pohodová? Foto FB Stand By Me Lesvos

Tábor Moria na řeckém ostrově Lesbos je asi nejznámějším uprchlickým táborem v Evropě. Je nejpopulárnější mezi slavnými osobnostmi, které se tam před objektivy fotoaparátů pohoršují na hygienickými podmínkami migrantů. V jeho okolí působí desítky větších i menších občanských organizací, které suplují neschopnost a neochotu řecké vlády a úřadů vytvořit v táboře snesitelné podmínky. Přesněji řečeno: bylo to tak až do čtvrtečního rána.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

V úterý 8. září večer vypukl v části kempu rozsáhlý požár, který zničil velkou část infrastruktury a také významnou část ubytovacích kapacit — obytných kontejnerů nebo stanů. Ve středu večer vzniklo několik dalších požárů, které dílo zkázy dokonaly.

Po prvním požáru se mluvilo o tom, že přístřeší ztratilo asi tři tisíce lidí. Dnes, ve čtvrtek ráno, již přicházely zprávy o tom, že z Morie nezbylo v podstatě vůbec nic a z celkového počtu asi třinácti tisíc migrantů zůstalo bez střechy nad hlavou a svého skromného majetku asi jedenáct a půl tisíce z nich.

Celou situaci předvídatelně provází obrovský chaos. Policie první noc použila ke kontrole prchajících migrantů slzný plyn, nepřehledné situace využili místní pravicoví extremisté, kteří napadli některé humanitární pracovníky. Policie nakonec vytyčila kolem kempu ochranné asi šestikilometrové pásmo, ve kterém se snaží migranty udržet, aby se nedostali do okolních vesnic, a hlavně do přístavního města Mytilene.

Současně ale ve vstupu do ochranné zóny zabraňuje humanitárním a občanským organizacím, a efektivně tak brání akutní pomoci, kterou jsou místní dobrovolníci připraveni poskytnout — jedná se především o spacáky, hygienické potřeby, jídlo a podobně. Tisíce lidí jsou tak nuceny přebývat podél silnic nebo v okolních kopcích bez jakékoliv pomoci.

Perličkou může být, že shořely také kontejnery agentury EASO, která vyřizuje žádosti o azyl a přišla tímto o veškerou dokumentaci. Elektronizace řeckého azylového řízení je totiž podobná, jako na českých úřadech — tedy mizivá.

Je pravda, že řecká vláda již zorganizovala několik základních kroků. Do Mytilene přijel trajekt, na kterém má být dočasně ubytováno asi tisíc migrantů, především rodin s dětmi. Vedle toho jsou na cestě také dvě vojenské lodě, které pojmou dalších asi patnáct set lidí a úřady také posílají na Lesbos přes tři tisíce stanů jako dočasné ubytování.

Vedle popsané akutní reakce se však stalo také něco, co při zasazení události do kontextu posledních několika let, vykazuje známky naprosto absurdního a v podstatě metatragického příběhu. Tábor Moria je totiž profesionály i dobrovolníky již asi tři roky označován za nejhorší uprchlický tábor na světě, „peklo na zemi“, v zimě pak případně „zamrzlé peklo“.

Celkem všichni se shodují, že život v táboře není životem ale živořením, přežíváním a místem, kde umírá lidská důstojnost. Řecko ani Evropská unie nevyvinuly za poslední roky sebemenší snahu pro zlepšení životních podmínek lidí v kempu, který má oficiální kapacitu něco přes tři tisíce lidí, a ještě v letošním březnu tam trpělo přes dvacet tisíc migrantů.

Nic z tohoto není tajemstvím, přesto se během posledních hodin spousta evropských politiků nechalo slyšet, že situaci na Lesbu je nutné urychleně řešit, že stav je tragický, že je nutné pomoci migrantům na Lesbu a podobně. Německý ministr zahraničí Heiko Maas prohlásil, že situace je dramatická, český ministr zahraničí Petříček tweetoval, že situace není dobrá a jsme připraveni materiálně pomoci — doufejme, že tím snad nemyslel tradiční české obušky a drony.

Některé další země dokonce nabídly, že jsou ochotné určitý počet migrantů relokovat na své území — například Nizozemsko nebo německá spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. Na Lesbos míří evropský komisař pro podporu evropského způsobu života (ano, takového komisaře opravdu máme), aby vyhodnotil situaci. Komisařka pro vnitřní záležitosti Johanssonová přislíbila Řecku finanční pomoc. 

Jak by řekl klasik, odborníci se diví, laici žasnou. Všichni politici znají situaci na Lesbu a v Morii velice dobře posledních několik let. Jak je možné, že před rokem, minulou zimu nebo letos na jaře nikdo z nich neoznačil situaci jako „dramatickou, vážnou nebo nedobrou“? Byla snad klidná, dobrá nebo pohodová? 

Odvážím se vyjádřit názor, že požáry a téměř naprosté zničení tábora Moria je to nejlepší, co se v tomto táboře za poslední roky stalo. Evropská unie si možná konečně uvědomí, že nelze migranty zadržovat v nelidských podmínkách a s přicházející zimou bude nutné situaci konečně řešit.

Pokud se opravdu stovky nebo tisíce lidí podaří relokovat do „standardních“ uprchlických táborů v jiných zemích, bude to největší úspěch v evropské pomoci uprchlíkům za poslední dobu. Rétorika prvních hodin a dnů po katastrofě dodává jistý optimismus, přesto se může řada věcí ještě pokazit.

Řecká vláda mluví o novém kempu, který by se podobal vězení, čemuž ale silně odporují místní obyvatelé Lesbu. Migrantům z tábora Moria každopádně svitla naděje, že všechno zlé může být k něčemu dobré.